Musíme si, pane Štampachu, vzít z každé zprávy to pozitivní:
Buďme tedy alespoň rádi, že biskupové nezavírají oči před násilným chováním žen vůči mužům. To už je poloviční úspěch.

Na Christnetu http://www.christnet.eu/clanky/6069/domaci_nasili_v_krestanske_rodine.url
jsem se dočetla, že násilí se vyskytuje i v křesťanských rodinách. Říká to advokátka církevního soudu. Proto prý nechápe, co vlastně chtěli biskupové svým pastýřským listem (https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180513istanbulska-umluva-neni-posilou-pratelstvi-muze-a-zeny-pisou-biskupove) říci.

Zase u toho odkazu chybí konec:

domaci_nasili_v_krestanske_rodine.url

Autorka článku paní Kolářová v něm dává odkaz na článek nějaké paní Holíkové. Ta o listu píše: "Nemohu skrýt rozpaky, neboť mi uniká jeho praktický smysl, nemám-li si myslet, že jeho cílem je podpora negativních protievropských nálad."
Já jsem jenom z textu nějak nepochopila, jestli je církevní advokátkou paní Holíková anebo paní Kolářová.

List biskupů:
"... panuje mezi mužem a ženou od počátku přátelství, jsou si vzájemně oporou, nestojí proti sobě... Jakékoliv násilí vůči člověku je z tohoto pohledu narušením všeobecně lidských a křesťanských hodnot, z kterých vyrůstá nejen evropská civilizace, ale i principy lidských práv. Jednou ze zvláště zavrženíhodných forem násilí je násilí na ženách... Křesťanské tradici je vlastní úcta k ženě... Díky tomu křesťanská evropská kultura prošla vývojem, jehož ovocem je zásada zvýšené ochrany žen... a další formy rytířského chování vůči ženám... z hlediska těchto společenských hodnot je násilí na ženě zásadně nepřijatelné..."

Vy jste ten společný list biskupů k Istambulské úmluvě asi vůbec nečetl, ale to Vám samozřejmě nebrání být ostře proti němu.

Přečtěte si to, pane Štampachu, a pak si opakujte: "Jsem sprostý lhář..."

Biskupové se přece nemohou bát státního dozoru, neboť se musí řídit slovy apoštola Pavla z listu Římanům:
"Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly."

když pro Peroutkovu Přítomnost napsal esej "Proč nejsem komunistou".

-----------------------------

Jelikož Peroutka tuto sérii "hanebných" článků různých osobností vyhlášením ankety na toto téma sám inicioval, nebyl Peroutka vůbec gentleman, jak to o něm neustále lživě (podle Štampachovy logiky) tvrdí prezident Zeman.

Jsem tedy zajedno s panem Štampachem, aby se Zeman, za toto lživé obvinění Peroutky z gentlemanství, Hitlerově vnučce omluvil:-)

Ivan Štampach má pravdu v tom podstatném: zpoždění ČR při ratifikaci Úmluvy je pozoruhodné a navíc zbytečné.

V ČR totiž není potřeba příliš upravovat legislativu, školní osnovy ani praxi ochrany obětí, abychom dostáli nepříliš náročné liteře Úmluvy.

Jeden zavádějící odstavec si IŠ mohl odpustit. Ta věta o "kulturních zvyklostech" je v souvislosti s ČR prominutím hloupá: vynucené sňatky a nucená sterilizace se v posledních sedmdesáti letech v našich zemích vyskytli leda jako exces a první jmenovaný čin byl ostře potlačován i jako subkulturní praxe.* Psychické týrání a sexuální obtěžování jsou kriminálně postihnutelné a otázka, jak nejvhodněji definovat legislativu tento postih umožňující opět není otázka kulturních zvyklostí, ale nejvýše právní kultury.




* Druhý případ se se u nás rozhodně nikdy nevyskytl jako zvyklost. Pokud vím, jediná kauza, která by se tomuto excesu přibližovala jsou případy sterilizaci romských žen po komplikovaném porodu bez jejich dostatečně poučeného souhlasu.

"Kulturní zvyklosti nesmí ((totiž)) sloužit jako záminka pro toleranci takového jednání."

My se zatím budem "milovat a množit":-)

Myslím, že Istambulskou úmluvu už tam mají ratifikovanou :-)

Pokud jde o nezletilé "manželky" uprchlíků, které byly ve věku, kdy legislativa výjimky pro dosažení zletilosti nevěsty nepřipouští, putovaly, pokud vím, namísto úřadu, kde by byl sňatek legalizován, do zařízení pro nezletilé.
Skutečnost, jestli byl sňatek v zemi původu vynucený či dobrovolný, přitom nehrála roli. Rozhodující byl věk dívky.

Tak to jsem rád, že je vše úspěšně vyřešeno a žádné nezletilé manželky (pod 16 let) v žádné zemi, která ratifikovala Istambulskou úmluvu, nikde nejsou.

v říjnových belgických komunálních volbách.

Dlouhodobým cílem této strany je totiž zavedení práva šaría a segregace mužů a žen ve veřejné dopravě.

http://www.lepoint.fr/europe/au-coeur-d-islam-le-parti-qui-veut-instaurer-la-charia-en-belgique-14-04-2018-2210611_2626.php

který se obešel bez poukazu na právo šaria:
http://blog.aktualne.cz/blogy/jana-valdrova.php?itemid=31748

aby nějak smysluplně vyplnili čas, zatímco ženy chtějí vést intelektuální rozhovory a nechtějí mít na očích primitivy, takže segregace té méně hodnotné poloviny lidí od té poloviny více hodnotné je správná.

České dráhy už to zkušebně zavádějí a ombudsmanka to, chválabohu, podporuje.

Hudebník David Byrne se oprávněně stal terčem kritiky za to, že z 25 muzikantů, se kterými spolupracoval na novém albu, není ani jeden ženou. Pokorně se za to omluvil:

"Lituji toho, že jsem žádné ženy neoslovil. Je to šílené, já takový nejsem. Rozhodně jsem takto nikdy v minulosti nejednal. Nikdy jsem o sobě neuvažoval jako o jednom z ‚těch chlapů‘, ale teď vidím, že jím do určité míry opravdu jsem. Vaše reakce posloužily k mé nápravě.
Chtěl bych poděkovat těm, kteří o tom psali a situace se tak dostala do povědomí. Velmi mi na tom záleží." (Lépe by to nezvládl ani "proradný Žid" Slánský.)

Jenže kde, krucinál, ten sprosťák Byrne má ty ženy ke spolupráci oslovit, když s ním zcela oprávněně nechtějí jezdit už ani ve vlaku.

Takže ano, já plně souhlasím s Janou Valdrovou, že ženy, které sedávají v dámských kupé, neházejí všechny muže do jednoho pytle jako násilníky. Stačí jeden zážitek a už je to tak silně odrazující, že se těm lidem vůbec nedivím, že už nikdy v životě nechtějí cestovat s chlapem v jednom vlakovém kupé.

Já mám zas takový jeden zážitek s Romy. Samozřejmě je neházím všechny do jednoho pytle jako násilníky, jen bych to také (jako ty ženy) nechtěl zažít znova, takže bych byl rád, kdyby se ombudsmanka přimluvila ještě i za tu segregaci slušných bílých od těch nepřizpůsobivých Romů.

-------------------------

No ale teď vážně:
Jsem zděšen z nakročení Českých drah k pohlavní segregaci cestujících, jsem zděšen, že ombudsmanka toto nakročení obhajuje a jsem zděšen, že žena s akademickým titulem propaguje ve společnosti rasistické myšlení.

Segregace pohlaví nemusí být sama o sobě špatným krokem pokud pramení z tradičního rytířského chování a úcty k ženě. Parkovací místa pro ženy, která budou blíže vchodů do objektů, na osvětlených nebo více zalidněných místech jsou tedy naprosto v pořádku.

Zdůvodnění pohlavní segregace ve veřejné dopravě tím, že všichni muži sice nejsou prasata, ale mohli by být, je ale prostě normálně rasistické úplně stejně, jako třeba v případě těch Romů.

----------------------------------

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/damska-kupe-ve-vlacich-muze-nediskriminuji-odmita-ombudsmank/r~0cbca66e290011e883510cc47ab5f122/

https://www.lidovky.cz/nejsem-takovy-byvaly-frontman-talking-heads-se-omluvil-za-absenci-zen-na-novem-albu-gek-/kultura.aspx?c=A180307_121657_ln_kultura_jto

Vidíte, pane Nusharte, jak vám pěkně jede klavesnice, i když do všeho nepletete hrozbu, že tu budeme mít právo šaria.
Stačí úplně romská inspirace, že?

Jestliže si dnes "gentlemani" ve vlakovém kupé bez ostychu prohlížejí pornočasopisy a hlasitě to komentují (chápu, že přítomné dámy se necítí dobře), je to důsledek procesu, který v šedesátých letech započali lidé jako "Rudý Danny". V květnu 1968 na univerzitě v Nanterre se Daniel Cohn-Bendit zeptal tehdejšího ministra školství, proč se prý nezruší starý Napoleonův řád a nedovolí se volný přístup chlapců na dívčí koleje. Poté dívčí koleje s ostatními "revolucionáři" prostě obsadil.

Dnes tito revolucionáři žádají oddělená dámská kupé ve vlacích...
... ale třeba také společné genderové záchody.

Zdá se to protismyslné, ale vnitřní logiku to má. O té se ale nedá dost dobře mluvit, protože je vládnoucím diskurzem potlačována (například takzvaným nálepkováním). Znamená to, že věcná diskuse není možná - převládá (společenosti "vrozená") snaha o diskreditaci nositelů takovýchto názorů, které jsou pro vládnoucí diskurz ohrožující.

asi si přečtu Vaše starší příspěvky, kdy jste se ještě necharakterizoval jako "maloměšťácký usmiřovač", nýbrž za svým jménem uváděl lokalitu (Telč). Takhle jste tehdy snad nepsal. Nevím, koho dnes zamýšlíte usmiřovat, ale možná by bylo lépe, kdybyste vyjadřoval konkrétněji své názory a stále jen nediskvalifikoval nějaké existující postoje a přístupy jejich přenášením do kontextů, v nichž neobstojí. Ve společnosti s generální linií by se nám nakonec asi nelíbilo nikomu.

Proč podle Vás jeden z těchto případů opravňuje ke generalizaci a následně přijímaným opatřením a druhý k tomu samému naopak neopravňuje?

zda chcete diskutovat k tématu, nebo k mé osobě.

Klidně si mě prolustrujte.

Samozřejmě, že by bylo na místě diskutovat zde o Istanbulské smlouvě. Kolik z Vašich řádků výše, pane Nusharte, bylo o ní?

Dvě tři moje věty, které se Vás dotýkaly, rozhodně nebyly na úrovni Vašeho: Přečtěte si to, pane Štampachu, a pak si opakujte: "Jsem sprostý lhář..."

Nemám potřebu kohokoli lustrovat, ale poté, co jste psal (docela hezky) o své babičce, jako zřejmě starší jsem Vám pro jednou naznačil, že je škoda "zkuchejdovatět".

Pan Štampach lže, porovnáte-li ten list biskupů s jeho článkem o listu biskupů, je to zřejmé.

Svoboda vyjadřování neznamená svobodu lhaní.

Můj první ironický příspěvek se vztahuje k článku (poukazuje na to, že krom násilí pacháného muži na ženách existuje i násilí páchané ženami na mužích), druhý příspěvek se vztahuje k článku a dává do kontrastu samotný text listu biskupů s tvrzením pana Štampacha, třetí příspěvek se vztahuje k článku, respektive k jeho metodě vyvozování závěrů, čtvrtý příspěvek je reakcí na pana Profanta, respektive jeho citaci z článku, pátý příspěvek se vztahuje k článku a k příspěvku pana Profanta, šestý příspěvek je odpovědí paní Zemanové a tematicky se vztahuje k článku, sedmý se tématicky vztahuje k článku, osmý příspěvek je reakcí na odkaz paní Zemanové a tématicky se vztahuje k článku, devátý příspěvek navazuje na osmý a pokouší se dát do širších souvislostí současnou snahu o segregaci pohlaví, desátý příspěvek je doplňující otázka na paní Zemanovou, jedenáctý je mimo téma článku a je to reakce na Vaši poznámku k mé osobě, dvanáctý je vysvětlením mé ostré reakce na v článku prezentovanou lež a třináctý je právě tento a je mimo téma článku.

Vidíte jak jste na tom dobře. On Ivan Štampach nelže, ale mūžete svobodnė říkat opak, protože ke svobodě slova patří požádat nesmysly z nepochopení.

Dobře, tak tedy nelže, ale pomlouvá autory toho listu, protože tvrdí, že napsali něco jiného, než co skutečně napsali a co si může každý přečíst.

Já myslím, že (jak napsal pan Horák), nejprve bychom se měli seznámit přímo s Istanbulskou úmluvou, abychom věděli, co v ní je (já o tom moc nevím). Ale z listu biskupů je patrné, že s ní nesouhlasí, protože píšou: "nepřejeme si, aby ratifikací Istanbulské úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců".
To, že "Biskupové zavírají oči před násilným chováním mužů vůči ženám" možná Ivan Štampach nemá přímo z listu (tam skutečně nic takového není), ale zná to asi z církevní praxe. Koneckonců se o tom zmiňuje i církevní advokátka paní Kolářová, na jejíž text na Christnetu jsem výše uvedla odkaz.
Není důležité, co mají lidé na papíře, ale co v životě skutečně dělají.
To samozřejmě platí i pro Istanbulskou úmluvu, která samotná nás nespasí.

Paní Kolářová uvádí tento příklad, který ovšem, jak sama píše je spíš excesem než výjimkou:
"Vzpomínám na jedno rozhodnutí církevního soudu z roku 2005. Z předložených důkazů vyplynulo, že manžel opakovaně bil svoji manželku a během bití jí způsobil těžký úraz hlavy. Soud dospěl k následujícímu závěru: „Některé postoje pana XY způsobovaly v manželství těžkosti, ale nebyly takové, že by nebylo možné mluvit alespoň o obstojných podmínkách k životu.“
A pak ještě mluví o nějakém případu, kdy manžel navenek vystupoval jako bezvadný katolík, ale doma k manželce se choval hrozně.

Ale o ničem takovém Ivan Štampach ve svémm článku přece nepíše. Reaguje na odmítavé stanovisko ke konkrétní úmluvě. Toto stanovisko by opravdu silou slova, protože politická vůle se v demokratických zemích vytváří právě silou slova, mohlo v některých zemích -- podle mého názoru mezi ně ČR nepatří -- podpořit oslabení tlaku na potřebnou legislativu (krátkodobé omezení přístupu násilníka k oběti ještě před soudním rozhodnutím apod.).
Nemá to nic společného s ignorováním konkrétního aktu domácího násilí.

Pane Kolaříku, já nevidím smysl v tom hádat se o pravdivost jedné věty vytržené z celkového kontextu.
Komu to pomůže?

"... protože politická vůle se v demokratických zemích vytváří právě silou slova, mohlo v některých zemích podpořit oslabení tlaku na potřebnou legislativu."

-------------------

Souhlasím s tím, že politická vůle se vytváří silou slova, podle mě se tedy ta vůle vytváří v diskusi a z této diskuse následně vyplývá i to, co je potřebné - tedy potřebná legislativa.

Podle jiného pojetí - domnívám se, že jde o názor pana Profanta - je kýmsi předem dáno co je potřebné, aby se pak pomocí diskuse, která je ale vlastně z racionálního hlediska zbytečná a slouží spíše jako kulisa pro uklidnění lidu, protlačilo do legislativy to, o čem někdo někde (nedej bože v nějakém "tajném centru":-) předem rozhodl, že je to (pro něho samotného, pro hloupý lid...) potřebné.