Minisukní proti sexuálnímu obtěžování

Petra Dvořáková

„Máš srdce jako pes!“ řekl mi jeden z mnoha Maročanů, který mě na ulici oslovil a s nimiž jsem nechtěla mluvit. Maroko má kvóty, minisukně a brzy bude mít i notářky. A také velký problém se sexuálním obtěžováním. Ten má nejdéle ze všeho.

„Copak nemáš sestru?“ křičela šestnáctiletá Maročanka, zatímco jí muž osahával pod školní uniformou. Dívka o svém boji o právo na vlastní tělo mlčela. Nejvyšší akt neúcty k hranicím druhého člověka praskl až dva měsíce poté, když se na konci března na sociálních sítích objevilo video, které natočil násilníkův kamarád.

Video spustilo vlnu internetového znechucení provázané hashtagem #dontyouhaveasister, tedy #copaknemášsestru. Jeden uživatel Twitteru pak v reakci nasdílel obrázkový návod, jak se útočníkovi bránit. Stačí se přikrčit, vrazit mu hlavou do hrudi, překvapit kopnutím do koulí a pak dodržet pouze další čtyři kroky. Takže vytisknout do kabelky místo pepřáku a problém sexuálního obtěžování už naši společnost nebolí. Moment, návod počítá pouze s napadením zepředu, že? Nu, snad ho autor pojme jako seriál na pokračování, abychom se mohly připravit i na zákeřnější situace.

Objevily se však i ještě méně pochopitelné reakce. Reakce vinící ženu. Šestnáctiletou dívku vracející se ze školy. Zřejmě útočníka vyprovokovala svou školní uniformou. Nebo mladě vonící kůží. Či učebnicemi matematiky.

„V Maroku můžete přijmout ten nejprogresivnější zákon, ale společnost ho nevezme za vlastní. Je to mužská společnost,“ komentoval pro The Washington Post Noufal Abboud, ředitel marocké sekce neziskové organizace Search for Common Ground, zákon o eliminaci násilí na ženách z února tohoto roku. Zákon diskutovaný dlouhá léta, který má ženy chránit před sexuálním obtěžováním. Do té doby legislativa explicitně bránila pouze ženy obtěžované na pracovišti. Teď stojí mimo zákon i obtěžující doteky na ulici a virtuální slova. (Zákonodárci bohužel při tvorbě paragrafů ignorovali problém domácího násilí.)

Feministická skupina Femmec dobývá nejširší bulváry i postranní uličky  v minisukních. To je v Maroku legální, ne však obvyklé. Repro DR

Přijetí zákona uspíšilo jiné video, ze srpna. Skupina mužů na něm sexuálně napadá mentálně hendikepovanou ženu. V autobuse. V hromadné dopravě největšího marockého města Casablanca. Žena brečí. Spolucestující mlčí. A útočníci natáčejí.

Rok předtím se v Maroku zapálila jiná šestnáctiletá dívka znásilněná skupinou mužů. Poté, co jí násilníci vyhrožovali, že zveřejní fotografie pořízené při činu. Jako by snad videa či snímky sexuálního násilí ponižovaly oběť, nikoliv lupiče ženiny svobodné vůle. „Muži hází více špíny na ženy, které mají mnoho konsensuálního sexu, než na muže, kteří znásilňují,“ tvrdí tweet, který před pár dny sdílela moje marocká kamarádka.

Ženy dlouhých řas a večírků

„Hmm, tamhleten se mi líbí, nechtějte vědět, co bych s ním provedla,“ vyplazovala v baru laškovně jazyk nad lžící polévky Amina, osmnáctiletá dívka umělých řas a rozlehlého výstřihu, oči nekompromisně upřené na objekt svého zájmu. Nádherně zpívala, s královským gustem večírkovala a každý hovor dřív či později stočila k tématu mužů a sexu.

×