Přepište Bibli! Bůh stvořil muže a ženu. Žena ale pořád štrádovala navlečená do burkin. Poté snědla jablko západní demokracie a poznala svou oblečenost. Zastyděla se a vysvlékla se. Bůh spatřil její tanga a viděl, že je to dobré. Otevřel tedy brány Edenu a pozval ji na svou oblíbenou nudapláž.

Byla nedaleko Korsiky.

Burkini zrušit, protože proto

Už pět francouzských měst zakázalo koupání v burkinách. Celotělové plavky ze svých pláží vykázalo letovisko Sisco na Korsice, město Nice, ale také jindy extravagantní Cannes. Ty Cannes, kde se před pár lety na filmovém festivalu procházela například ruská designérka s obřími beraními rohy ze zlata.

Burkini jsou ale evidentně zlověstnější. Aby ne! Oblékají je většinou muslimky. Nemusí obnažovat svá těla, ale zároveň se mohou bavit a zaplavat si.

Jenže ve zmíněném Siscu si návštěvníci pláží začali ženy v burkinách fotografovat. To naštvalo jejich manžely. Začala rvačka a do následující víkendové mely se nakonec zapojili i lidé s harpunami a sekyrami. Místní starosta tedy raději přikročil k zákazu burkin, než aby riskoval lokální občanskou válku za použití rybářských potřeb.

Následoval tím příklad vyhlášky v Cannes, kde s opatřením přišli jako první. Starosta David Lisnard zakázal plavky, které prý dávají najevo náboženskou příslušnost, zatímco Francii ohrožují teroristé. Lisnard dokonce zkonstruoval bizarní pokyn, podle kterého se nesmí čachtat ti, „kdo nemají plavky v souladu s dobrými mravy a sekularismem“.

Ještě před pár generacemi porušovaly měšťáckou morálku spoře oděné dívky, teď Francouzům ruší spánek ženy oblečené příliš. Evropské svobodě se člověk prostě nezavděčí.

Místní šéf odboru městských služeb se s tím už vůbec nemazal. Prohlásil, že nezakázaly náboženské symboly, ale „ostentativní oblečení, které odkazuje ke vztahu k teroristickým hnutím, jež jsou s námi ve válce“. Jako by kreativně plnil zadání „řekněte, že každý muslim je terorista, ale tvařte se, že mluvíte o plavkách“.

↗

Ještě před pár generacemi porušovaly měšťáckou morálku spoře oděné dívky, teď Francouzům ruší spánek ženy oblečené příliš. Repro DR

Koneckonců starosta Olivier Majewicz z Oye-Plage se spokojil s obyčejným údivem: burkini jsou prostě něco, co „by člověk na pláži neočekával“. Musí to být zajímavé povolání — být Francouz, chodit po městě, žasnout a zakazovat vše, nad čím mi rozum ustrne.

Jak se dalo čekat, zmateně vysvětlený zákaz burkin, které není nikdo schopen přesně definovat, brzy zvlčel. Plavčíci několikrát vyhnali z pláže i dámy, které přišly v závodních plavkách a koupací čepici. Vyhlášky sice vrší vznešená prohlášení o principu laïcité a sekularismu ve veřejném prostoru, nicméně v praxi z nich zůstala jen povinnost žen ukázat se v bikinách.

Vše, co jste chtěli vědět o burkinách, ale báli jste se výbuchu

Burkini jsou zkrátka fascinující kus oblečení. A také symbol globalizace: evropské vlády zakazují muslimkám plavky vyrobené v Austrálii, protože prý nějak souvisí s teroristy na Blízkém východě.

Těžko najít podobně rozporuplný oděv. O jejich kladech a záporech je možné se dohadovat do noci a do krve. Například jejich povrch chrání před UV zářením, čili vás nemusí motivovat oddanost islámu, ale prostá nechuť uhnat si tumor do kůže.

Navíc diskrétně zakrývají všechny „nedokonalosti“ těla. Konejšivě zbavují tlaku na vymodelované „tělo do plavek“. A vzhledem k tomu, že jsem na jaře vypotit dvacet kliků a pořád marně čekám, co to udělá, tak bych i já uvítal pánskou verzi burkin.

Podle Marwana Muhammada z Centra proti xenofobii mohou burkini dokazovat dokonce jistou míru uvolnění v muslimských komunitách. Pro některé muslimy je nepřístojná sama představa ženy na pláži, notabene mezi cizími muži. Burkini ovšem nabízejí kompromis a krok směrem k otevřenosti.

Nepoužívají je ostatně jen muslimové — v Izraeli jsou oblíbené mezi konzervativními Židy, takzvanými charedim.

A pokud evropští politici neustále hudrují, že se muslimové musí integrovat, oblečení je ideální příležitostí, jak začít. Filosof Will Kymlicka vidí cestu k integraci také ve vstřícnosti k určitým náboženským oděvům. Jejich povolení povzbudí příslušníky uzavřených komunit „vyjít ven“. Zapojit se do života většinové společnosti.

Zároveň je ale třeba pamatovat, že vycházka v burkinách může skutečně pramenit z prostého příkazu autoritářského manžela. Chlapáka toho typu, který svou nadřazenost alfa samce obaluje zmatenou teologií.

Jenže naivní zákaz burkin rozhodně nepřinese „svobodu a demokracii“ do konzervativních domácností. Fundamentální macho stěží vyvěsí trikolóru a prohlásí: „Pardon, mademoiselle, zde máte šňůrkové bikini, ať se pěkně zaříznou, hybaj na pláž a pozdravujte plavčíky!“ Spíš hrozí, že ženy nebudou vycházet vůbec.

Boj s terorem z plážového lehátka

Nejzajímavější na burkinách je ovšem fakt, že o ně vůbec nejde. Pouze se skrze ně kanalizuje obyčejná potřeba hledat vnitřního nepřítele. Pomatený seznam „důvodů“ to jen potvrzuje: v roce 2009 byly podezřelé, protože nepřipomínaly řádný plavecký úbor, v roce 2014 vytasilo Maroko odkaz na hygienu, dnes je to cokoliv od sekularismu až po údiv pana Oliviera.

Politické rozpory současnosti se zkrátka schovávají za démonizací něčeho tak legračního jako jsou burkini. A hází na ně vinu celého světa.

Plážová kauza je vlastně mazaná politická nabídka, která odpovídá na islamofobní poptávku. Je to laciný způsob, jak nahnat politické body. Nic se nevyřešení, ale řeči o zákazu působí silácky a rozhodně. Rozzuření občané dostanou svou dávku útlaku menšin a šikanovaných muslimek je tak málo, že jejich hlas ve volbách nikoho nezajímá. Však také pan starosta Olivier přiznal, že ženu v burkinách nikdy neviděl.

↗

Hysterie kolem burkin ve výsledku znamená hlavně klídek pro západní elity: nikdo je nevolá k odpovědnosti. Repro DR

Vyhlášky proto přivítal francouzský premiér, bývalý prezident Sarkozy i fašistická princezna Marine Le Pen. Dokonce i český časopis Reflex vidí v zátahu na burkini zásadní boj o přežití evropské civilizace. A když s vámi souhlasí Reflex i Marine Le Pen, děláte něco špatně.

Hysterie kolem burkin totiž ve výsledku znamená především klídek pro západní elity: nikdo je nevolá k odpovědnosti. Korsičané po sobě pálí z harpun, a politické špičky proto nemusí vysvětlovat, proč si z Blízkého východu vytvořili zábavní park pro své mocenské hry.

Evropská unie nemusí ospravedlňovat své zamilované flirty s tureckým vladařem, který nejspíš celou teroristickou šarádu sponzoruje. Není třeba se vyjádřit k nahánění muslimů do vyloučených oblastí evropských metropolí a k výrobě občanů druhé kategorie.

Spojené státy se nemusí zodpovídat z intervencí, které uvrhly danou oblast do chaosu a zažehly vznik násilnických skupin.

Prozápadní koalice se nemusí zodpovídat za letecké útoky na oblast Dáeše, při nichž ale pouze polovinu mrtvých tvoří skuteční teroristé a které vede k tomu, že se místní skupiny přidávají na stranu takzvaného Islámského státu.

Nemusí zpochybnit tvoření impérií, toky dolarů a kupčení s ropou.

A my můžeme v pohodlí plážového lehátka zachraňovat svět prostým šacováním žen, které nosí burkini, plánují piknik u moře a mluví o pěkném počasí.

Kdo by se v dusivém létě unavoval kontrolou těch, co nosí obleky, domlouvají byznys a mluví o demokracii?