Návštěvníky Pražského hradu, domácí i cizince a ještě spíš lidi, kteří mají Hrad na trase cest a vždy jim procházeli, například od tramvajové zastávky Pražský hrad na Hradčanské náměstí a dál, v poslední době překvapilo nové opatření.

Ze všech stran u vstupů do hradního prostranství probíhá bezpečnostní kontrola a vytvářejí se dlouhé fronty. Policisté prohlížejí lidem zavazadla. A proslýchá se, že budou instalovány bezpečnostní rámy.

Koho toto omezení vlastně chrání? Snad návštěvníky Hradu? Ale nějaký fanatický pomatenec může nechat explodovat bombu na kterémkoli jiném z hojně navštěvovaných pražských míst, na Staroměstském náměstí, v Karlově ulici, na Malé Straně, na Václavském náměstí, v luxusních obchodních centrech, na frekventovaných náměstích nebo v metru. Budou všude tam také podobné bezpečnostní kontroly? Nezdá se, že by o tom někdo vážně uvažoval.

Absolutní bezpečí nelze zajistit, pokud se Česká republika neposune ještě dál směrem k policejnímu státu. Chceme-li zachovat otevřenou, liberální formu společenského uspořádání, může být policejní kontrola jen částečná. Svoboda má svá rizika a nutno uznat, že totalitní režimy jistý aspekt bezpečí veřejnosti zajišťují lépe.

Uvádí se, že jediným obdobím v novodobých italských dějinách, kdy byla mafie držena na uzdě, byl Mussoliniho fašistický režim v létech 1926 až 1943. Tato cena za ochranu je nepřijatelná, i když bohužel je na to ochotno přistoupit stále více lidí.

Absolutní bezpečí by podle něčích představ mohlo být zajištěno, kdyby za každým občanem stál policajt. Jenže pak zbývá dořešit, kdo by hlídal tu polovinu obyvatelstva, kterou by tvořili policajti. A kdo by hlídal tyto jejich hlídače...

Kafkův zámek na Hradčanech

Kontroly mají spíš za cíl uklidnit vystrašené a změkčilé obyvatelstvo. Mají vytvořit iluzi, že jsme zajištěni. Jenže teroristé, pokud tímto slovem míníme osoby útočící na neozbrojené obyvatelstvo za účelem vzbuzení strachu, si vždy cestu najdou. Ve Francii a Belgii po tamních tragédiích propukly policejní manévry velkého rozsahu a je zjevné, že bohužel dalším útokům nezabránily.

Pokud snad něco dokáže terorismus omezit, je to kombinace intenzivní cílené práce výzvědných služeb a takových reforem vnitřní a zahraniční politiky, která nebude násilníky zbytečně provokovat.

Míním tím zastavení politiky, která politicky a ekonomicky ponižuje země třetího světa, odkud teror v poslední době často přichází. Nemyslím tím, že by se státy euroatlantické civilizace měly leknout a přestat prosazovat dodržování občanských a lidských práv.

Je to dokonce naopak. Terorismus povzbuzuje spíše americká a evropská politika úzkého spojenectví s tyranskými a despotickými režimy. Dává se přednost ekonomickým zájmům a to není vždy jen zájem obyvatel, například nová pracovní místa. Často je to spíše zájem firem o expanzi.

Příkladem státu s krvavě násilnou, barbarskou vnitřní politikou a státu vyvážejícího toto své pojetí za své hranice je Saúdská Arábie. Míra svobody projevu nebo svobody vyznání v této zemi nebo stupeň občanské samosprávy je zhruba na úrovni severní Koreje. Nebo tak zvaného Islámského státu. Brutální saúdské potlačování vzpoury jemenského obyvatelstva proti tamní vládě je nejnovějším příkladem.

↗

Z místa, na který dříve proudili výletníci, se nyní stává střežená pevnost. Repro DR

Možná mají policejní kontroly u vstupů na Pražský hrad chránit spíše hradního pána? Jenže ten už je beztak chráněn. Do prostor, kde bydlí (Lumbeho vila v hradním areálu poblíž Brusnice) a kde úřaduje (budova na III. hradním nádvoří), nebyl volný vstup nikdy. Nikdo se tomu nediví. Ochrana hlavy státu je přirozená a děje se to tak ve všech zemích.

Stejně jako prezidentské prostory jsou střeženy další nejvyšší orgány státu, jako vláda a její úřad ve Strakově akademii na Benešově nábřeží poblíž Klárova, a rovněž tak obě komory parlamentu, sněmovna i senát. Různě koncipovanou ochranu mají i ministerstva. Ochrana hlavy státu zjevně není účelem nově zavedených kontrol.

V době, kdy se prezidentem stal Václav Havel, šla Evropou mnohem silnější přistěhovalecká vlna a na různých místech, i v evropském sousedství se odehrávalo mnoho teroristických útoků, možná více než v současnosti. Havel však Pražský hrad otevřel, jak se dalo, například zpřístupnil zahrady Pražského hradu. Hrad se začal blížit spíše sousedskému místu, místu setkávání a kulturního života a pozvolna přestával být citadelou pyšně čnící nad poddanými v podhradí.

Mohli bychom se nakonec obávat, že účelem kontrol není uchránit prezidenta Zemana před bombami, pistolemi či noži, nýbrž ochránit ho před novým vyvěšením potupných rudých trenek na místě prezidentské standarty. Od té doby se totiž mluví o novém zajištění ostrahy Hradu a dochází k výměnám na postech, které za to odpovídají.

Šlo by tedy o to chránit Miloše Zemana před demokratickými projevy občanského odporu. Jenže opakovaný vtip, jak známo, přestává být vtipem, a něco takového zřejmě nelze očekávat.

Pak už zbývá jediné vysvětlení pro zablokování tradičního cíle národního putování (například k hrobům českých králů, k českým světcům a podobně) a významné turistické destinace. Je jím snaha ukázat občanům, že jsou ubohý plebs a že to není jen tak vstoupit do míst, odkud by měl sloužit, avšak snaží se panovat trapný plebejec Miloš Zeman. Je to cílené obtěžování občanů. Je to demonstrace feudální moci politika a bezmoci občana v rozporu s tím, co garantuje ústavní pořádek České republiky.

Možná se sečtělejší návštěvníci Prahy nenechají odradit od dalších návštěv Prahy, třeba nebudou od ní odrazovat své známé. Třeba si řeknou, že vynalézavost českého turistického průmyslu je nekonečná, že dokáže předvést Kafkův zámek naživo a budou tuto absurditu v přímém přenosu vřele doporučovat.