Jak Zemana opravdu porazit
Matěj StropnickýPředseda Strany zelených zveřejňuje strategii, kterou jeho strana hodlá prosazovat v hledání Zemanova protikandidáta před prezidentskou volbou. Její součástí je snaha o širokou alianci, která promyšleně osloví i Zemanovy voliče.
Hledání nástupce Miloše Zemana v prezidentském úřadě se pomalu rozbíhá. Tedy nástupce. Zatím spíš někoho, kdo by mohl současnou hlavu státu ve volební soutěži vůbec ohrozit. Hledání musí předcházet realistická úvaha: chceme najít člověka, který bude mít opravdu šanci?
Zatím to tak nevypadá, ale popořadě. V první přímé prezidentské volbě stavěly strany i občanské iniciativy vesměs nekoordinovaně kandidáty a kandidátky tak nějak proto, že euforie z nevyzkoušené přímé volby se zdála slibovat možnost průlomu do úřadu takřka komukoliv. I zelení zkusili štěstí. Většinu připravené energie jsme tehdy spotřebovali už při sběru podpisů, aby mohla Táňa Fischerová vůbec kandidovat, samotná kampaň byla pak víc než řídká. U ostatních to nebylo o moc jiné.
Do druhého kola tak postoupili dva kandidáti, oba pro rozsáhlé skupiny občanů z dobrých důvodů nepřijatelní. Logika přímé většinové volby do jednomandátové funkce vedla k jejich většímu vzájemnému vyhranění se, než jakému by odpovídala jejich politická minulost. Miloš Zeman ale slíbil svrhnout nenáviděnou pravicovou vládu, které byl Karel Schwarzenberg součástí. A to rozhodlo. Poměr k Rusku, Číně, muslimům, terorismu nebo kapitalismu to věru nebyl.
Od zvoleného prezidenta šlo očekávat mnohé nejhorší, přeci jen však nikoli všechno to, co nastalo. Klopýtání na rovině jsme totiž v zásadě předpokládat mohli. I vyhlášení války přírodě a jejím ochráncům. I fosilně-jaderný energetický mix. I machrování adresované do zahraničí, hlavně do toho chudšího. I výsměch začleňování dětí s postižením do vzdělávání a podporu kidnappingu paní Vodičkové. Ano, čekali jsme i to, že se budou lákat nadnárodní investiční predátoři a nebude se hledět na kvalitu práce a její udržitelnost, ale jen na růst HDP a kvantitativní údaje o zaměstnanosti.
Nikdy však Miloš Zeman nenaznačil ani slůvkem, že jako prezident vyhlásí boj všem elitám ve společnosti vyjma elit majetkových a finančních. Nikdy nenaznačil, že povede boj proti lidem prchajícím před válkou z rozbitých domovů, že nezaváhá ani před konspiračními teoriemi o organizovanosti jejich záměru zničit Evropu, jaká je. Nikdy neohlásil, že obrátí hněv a ponížení lidí vykořisťovaných, upracovaných a bez naděje proti lidem ještě bezbrannějším, lidem, kteří přišli i o střechu nad hlavou a často i o část rodiny. Že totiž obrátí jejich hněv proti lidem téhož rodu, jejichž neštěstí koneckonců pramení z týchž příčin.
Tyto globální, ekonomické příčiny zpackaných životů Miloš Zeman zamlčel, neboť se s jejich původci spojil. Vytvořil tak pozoruhodnou alianci: těch společensky zcela deklasovaných a těch společnost zcela ovládajících: proti středním vrstvám všeho druhu. Toto je aliance typická především pro pravicový, fašizující populismus. Tváří se lidově, naoko se zastává mas, ale nevede je k překonání pravých příčin jejich stavu, nepozdvihuje je — ekonomicky, ani duchovně. Vytváří falešného nepřítele a staví slabé proti jiným slabým podporováním toho horšího v jedněch a zdůrazňováním toho jiného v druhých. A právě to je teprve neodpustitelné.
Miloše Zemana je proto v příští prezidentské volbě třeba porazit.
Strategie Strany zelených
Ještě ani neví, koho by případně Kroměřížská výzva vygenerovala, ale už je proti s vágním obviněním, že jednají ve vlastním zájmu.
Kisko porazil Fica téměř 60% hlasů, to je na dvoukolovou volbu opravdu hodně. Schwarzenberg získal v druhém kole 45%, to je také hodně na ministra nesmírně neoblíbené vlády.
Vymezovat se v presidentské volbě současně proti Zemanovi a "pražské kavárně" je jistou cestou k neúspěchu.
Dost nepravděpodobné je, že by přesvědčivého kandidáta mohly vygenerovat politické strany, jak si myslí Matěj Stropnický, ledaže by se Ano se Zemanem rozešlo.
ČSSD žádného kandidáta proti Zemanovi přesvědčivě nepodpoří.
Bez podpory Ano ale stejně žádný stranický kandidát nezvítězí.
Proč by ČSSD a Lidovci vůbec se zelenými a Piráty vyjednávali? A jak to jednání utajit? U nás se jak známo všechno vykecá, proč by tady měla být výjimka? Nehledě na to, že tento způsob se hodí spíše pro volbu nějakého capo di tutti capi než prezidenta demokratického státu.
Ta větička o marginalizování občanských či pravicových kandidátů zní dost zlověstně. Takto byl v minulých volbách marginalizován Jan Fischer, který by možná měl proti Zemanovi lepší šanci než ministr Nečasovy vlády.
Když jsem to četl, nechtěla mi jít z hlavy pradávná písnička Jiřího Suchého o malém, blbém psíčkovi uprostřed ulice. Nevím proč, ten psíček byl opuštěnej a vyjící, ale nebyl zelený.
Já tomu rozumím tak, že se Zelení dohodnou s ČSSD, Lidovci atd na obecné strategii, ale o konkrétních jménech se veřejně mluvit nebude.