Komentovat různé hrůzné výroky prezidenta Miloše Zemana nemá smysl, nic se tím nezlepší, právě naopak, zdá se. Dokonce i Lidové noviny už zmírnily svou sžíravou kritiku výroků hlavy státu a daleko pokojněji popisují, co se s naší hlavou státu děje, kam se béře a oč usiluje. Vlídný, nekomentující úsměv bych já zachoval i nadále, kdyby…

Kdyby mě přec jen jeden Zemanův výrok nepohnul k tomuto psaní, snad výjimečnému. Prezident ho vyslovil při onom opulentním čínsko-českém setkání soudruhů z Číny s výkvětem naší buržoasie. Při té příležitosti náš prezident (podle Lidových novin ze dne 31. 3. 2016) řekl: „Velice si vážím toho, že pan čínský prezident s sebou vzal třicet nejúspěšnějších představitelů čínské podnikatelské sféry. My jsme reagovali na pana prezidenta naprosto obdobným způsobem, aby byla zajištěna rovnováha. Pozvali jsme třicet nejúspěšnějších českých podnikatelů. A to z důvodu, že setkávání neúspěšných lidí je nezajímavé.“

Kdo je úspěšný?

Kdybychom ctili logiku Zemanova výroku, pak by ono slavnostní česko-čínské partnerské setkání bylo jen jakýmsi politickým panoptikem pro našeho pana prezidenta, aby se s námi nenudil. To by člověk ještě bral, kdyby tomu tak bylo, vždyť víme, že náš pan prezident není nepyšný. Víme však, že to tak není.

Soudruzi z Číny se s našimi buržousty setkali opravdu asi kvůli těm kšeftům, protože v Číně smlouva, není-li zaštítěna nejvyšším stranickým byrem, vůbec nemusí platit, její nositel může skončit ve vězení nevěda proč, a marně se pak dovolávat lidských práv. O to však nyní nejde, to už lépe komentovali jiní.

Jde o smysl té poslední věty, jejímž smyslem není nic smysluplného, nic moudrého ani povzbudivého, právě naopak. Je to poťouchlá (neodvažuji se ji označit jako nasrávací) věta, jež však mimoděk vyjevuje podstatu potměšilé a pohrdavé politiky, kterou náš prezident bohužel šíří kamkoli se hne, a roznáší ji jako infekci.

Nebýt čínské delegace on by pan prezident snad pohrdal i sám sebou. Nenápadná věta naznačuje to, na čem spočívá Zemanův kult a v čem tkví jeho úspěch. A vystihuje to, co činí takto šířenou politiku obzvláště odpudivou. Proti pohrdání nelze se bránit, nelze s ním vést dialog ani je přesvědčit argumenty.

Na druhé straně zlehčeme tuto úvahu konstatováním, že Miloš Zeman to tak ani nemyslel, větu vyslovil mezi čtyřicátou osmou a čtyřicátou devátou cigaretkou, úplně zlehka, ve stavu blaženosti, jenom tak mimochodem pouze jako větu vtipně nasrávací, a nic víc. Podobných vyslovuje denně desítky, tak proč kolem toho tak mudrovat.

Na téma „úspěch a úspěšní lidé“ vedli jsme doma před několika lety debatu: Co je to úspěch, jakou podobu či povahu úspěch může mít a kdo je úspěšným člověkem a proč. Od lidí obecně společensky uznávaných a oceňovaných jsme se dobírali přes učitele, kteří dobře učí, až k pozoruhodnému poznání, které vyslovil náš tatínek: „Úspěšný je každý, kdo je schopen zajistit svou existenci a mít střechu nad hlavou.“

V každé společnosti totiž jde o to, aby neúspěšných bylo co nejméně, a o to by mělo jít také prezidentovi. Úspěch má být pro každého dosažitelný, aby měl motivaci a možnost se ho dobrat. A tu „možnost“ právě dávají panující poměry, demokratický systém a kvalita veřejné správy. Za jistých okolností může být úspěchem i neumřít hlady či žízní, ale to je stav nouze, obecného ohrožení nebo bídy.

Na pohrdavé výroky našich vysokých představitelů jsme bohužel už zvyklí, vždyť náš pan současný prezident jenom stupňuje pana prezidenta předchozího, aby byl v téhle disciplíně ještě zdatnější.

Podle mého je to značně pochybný, demoralizující způsob, jak si úspěšný člověk může zajišťovat živobytí a udržet si střechu nad hlavou.