Miloš Zeman a vlídný úsměv
Ondřej VaculíkMiloš Zeman pozval na setkání s čínským prezidentem úspěšné podnikatele. Setkání s neúspěšnými prý není zajímavé. Pohrdání ve formě bonmotu charakterizuje Zemanovu taktiku a důvod jeho popularity.
Komentovat různé hrůzné výroky prezidenta Miloše Zemana nemá smysl, nic se tím nezlepší, právě naopak, zdá se. Dokonce i Lidové noviny už zmírnily svou sžíravou kritiku výroků hlavy státu a daleko pokojněji popisují, co se s naší hlavou státu děje, kam se béře a oč usiluje. Vlídný, nekomentující úsměv bych já zachoval i nadále, kdyby…
Kdyby mě přec jen jeden Zemanův výrok nepohnul k tomuto psaní, snad výjimečnému. Prezident ho vyslovil při onom opulentním čínsko-českém setkání soudruhů z Číny s výkvětem naší buržoasie. Při té příležitosti náš prezident (podle Lidových novin ze dne 31. 3. 2016) řekl: „Velice si vážím toho, že pan čínský prezident s sebou vzal třicet nejúspěšnějších představitelů čínské podnikatelské sféry. My jsme reagovali na pana prezidenta naprosto obdobným způsobem, aby byla zajištěna rovnováha. Pozvali jsme třicet nejúspěšnějších českých podnikatelů. A to z důvodu, že setkávání neúspěšných lidí je nezajímavé.“
Kdo je úspěšný?
Kdybychom ctili logiku Zemanova výroku, pak by ono slavnostní česko-čínské partnerské setkání bylo jen jakýmsi politickým panoptikem pro našeho pana prezidenta, aby se s námi nenudil. To by člověk ještě bral, kdyby tomu tak bylo, vždyť víme, že náš pan prezident není nepyšný. Víme však, že to tak není.
Soudruzi z Číny se s našimi buržousty setkali opravdu asi kvůli těm kšeftům, protože v Číně smlouva, není-li zaštítěna nejvyšším stranickým byrem, vůbec nemusí platit, její nositel může skončit ve vězení nevěda proč, a marně se pak dovolávat lidských práv. O to však nyní nejde, to už lépe komentovali jiní.
Jde o smysl té poslední věty, jejímž smyslem není nic smysluplného, nic moudrého ani povzbudivého, právě naopak. Je to poťouchlá (neodvažuji se ji označit jako nasrávací) věta, jež však mimoděk vyjevuje podstatu potměšilé a pohrdavé politiky, kterou náš prezident bohužel šíří kamkoli se hne, a roznáší ji jako infekci.
Nebýt čínské delegace on by pan prezident snad pohrdal i sám sebou. Nenápadná věta naznačuje to, na čem spočívá Zemanův kult a v čem tkví jeho úspěch. A vystihuje to, co činí takto šířenou politiku obzvláště odpudivou. Proti pohrdání nelze se bránit, nelze s ním vést dialog ani je přesvědčit argumenty.