Čínské a české firmy si prý slíbily „analytickou spolupráci na kanálu Dunaj-Odra-Labe“. Což můžeme přeložit jako „potvrzeno, průplav tří moří se na Moravě nikdy stavět nebude“. A nemělo by nás to sebeméně překvapovat. Prezident o kanálu sice už pár let mluví, kam přijde, tím to však zhruba končí.

Pravda, několik lidí ve státním aparátu stavbu průběžně chystá. Nechávají sestavit analýzy proveditelnosti, promýšlejí různé trasy a posuzují řešení. Jenomže takhle se kanál připravuje už, ehm, víc než půldruhého století. Sem a tam se plány vynoří, aby se opět ponořily. Skončí obvykle ve chvíli, kdy někdo přepočítá náklady a škody.

Projekt století totiž komplikují dvě nepříjemnosti. Proměnil by životy a domov desetitisíců lidí. V obcích a městech na Moravě už od počátku sedmdesátých let platí stavební uzávěry, aby případné stavbě nic nebránilo. Některé varianty jsou naplánované napříč historickým centrem Kroměříže. Stovky kilometrů plavebních kanálů a obří akvadukty pro lodě by rozpůlily krajinu. Stavba má vést jednou nebo dvěma chráněnými krajinnými oblastmi. Protínala by důležité vrstvy podzemní vody.

Ale tohle je ten menší problém. Řekněme čistě hypoteticky, že se někdo rozhodne vodu, města a krajinu obětovat. Pak ještě bude muset sehnat peníze. Ministerstvo dopravy odhaduje účet za prezidentův sen na 400 miliard korun.

Před měsícem přišel prezidentův šéfdiplomat Hynek Kmoníček s novinou, že čínští investoři by do kanálu byli ochotni nalít miliardu eur. Prý se o něj zajímala firma, jež postavila obří přehradu Tři soutěsky. To vyvolalo vlnu vtípků o krtečkovi staviteli a černějšího humoru o kanálech stavěných vězni z gulagů.

První český kosmodrom

Leč ve skutečnosti to bylo spíš potvrzení rozsudku smrti. Miliardu eur? Aha, takže zbývá sehnat už jenom 373 miliard korun a můžeme začít stavět.

Kulaťoučká suma možná vypadá pěkně na pohled. Stavbu ovšem nijak nepřiblíží. Miliardový příslib na projekt, který se beztak neuskuteční, nikoho nic nestojí. Nic víc než mne, pokud slíbím deset tisíc z našeho rodinného rozpočtu na první kosmodrom v Polabské nížině. Kdyby se někdy stavěl.

Když ani Číňani nechtějí — navzdory evidentní politické poptávce — položit na stůl solidní nabídku, kdo jiný to udělá? „Analytická spolupráce“ se tu provozuje už 160 let a nic z ní nikdy nebylo. Zdá se, že někdo chtěl napsat alespoň nějaký kontrakt, aby Miloš Zeman nebyl úplně zklamaný.

Byla by tu ještě jedna možnost. Už asi deset let se mluví o jakémsi „kanálu light“, který propojí Dunaj s obřím překladištěm v Hodoníně nebo Břeclavi. Na něj by částka mezi dvacet a třiceti miliardami korun mohla stačit.

Ovšem kanál Dunaj—Hodonín jaksi není průplav Dunaj—Odra—Labe, a to ani přibližně. A hlavně, letmé povědomí o zeměpisu napovídá, že na jeho stavbě by se musely domluvit především dva státy, které se očividně nejmenují Česká republika a Čína: na slovenské straně by protnul chráněnou krajinnou oblast, v Rakousku mu stojí v cestě národní park.

Teď už vážně

Kanál Dunaj-Odra-Labe se stavět nebude. Můžeme o něm mluvit ještě další století nebo dvě. Nicméně projekt je tak neuvěřitelně drahý a očividně nerentabilní, že jenom prázdně tlacháme.

Neštěstí prezidentových snů netkví v tom, že kvůli nim postavíme betonový megakanál, poškodíme zdroje pitné vody a proměníme svůj domov. Nepostavíme. Zlo podobných bludů spočívá v tom, že odvádějí naši pozornost ke zbytečnostem.

Český stát by měl mít ambice. Měl by promýšlet, jak zemi posune dopředu. Jednadvacáté století bude nesnadná doba. Příprava na ni možná potřebuje odvážné veřejné investice. Jak modernizujeme ekonomiku, dostaneme se na technologickou špičku a postavíme prvotřídní školství? Jak vybudujeme infrastrukturu, kterou nám svět bude závidět?

Tuhle důležitou rozpravu odsouváme stranou, protože se bavíme sice o nesporně velmi ambiciózním veřejném projektu, jenomže z úplně jiné doby. Velké plavební kanály skutečně svého času hýbaly ekonomikou. Umožnily obchod, srazily náklady na dálkovou přepravu zboží. Teď jsou však už nějaký čas passé.

Proto navrhuji, abychom přestali skákat Miloši Zemanovi na lep. Přestaňme se děsit a rozčilovat vždycky, když se někde zasní. Prezidentské sny nejsou naše noční můry. Možná to myslí vážně. Ale jeho snění nemá a nebude mít žádné praktické konsekvence.