Děti Země dnes ohlásily, že držitelem antiekologické ceny ropák se pro rok 2013 stal prezident České republiky Miloš Zeman. Je to poprvé, kdy se této hanby dostává úřadující hlavě státu. Překvapuje to jednak proto, že během svých kormoutlivých deseti let na Hradě nezískal cenu ani jednou Václav Klaus, který, když už není čestným předsedou ODS, jistě by mohl být čestným předsedou ropáckého hnutí. 

Ale překvapuje to rovněž proto, že Miloš Zeman na svého prvního ropáka čekal tak dlouho. Přitom se tu sluší poznamenat, že nepatřil k zarytým nepřátelům přírody a jejích ochránců vždy. Když se v první polovině devadesátých let pokoušel integrovat do ČSSD všechny síly stojící v opozici proti Klausově vládě, choval se k ekologickému hnutí vyloženě přátelsky.

Vystupoval energicky proti zařazení ekologických organizací na seznamy extremistů, přislíbil jim vcelku velkorysou podporu a zavázal se, že vláda ČSSD nedokončí výstavbu jaderné elektrárny Temelín, aniž by předtím proběhlo referendum. Zeman v opozici se choval jako příznivec a přítel občanské společnosti.

Avšak právě kolem vzniku první vlády ČSSD a rozhodování o dokončení nešťastné jihočeské elektrárny se jeho postoje začínají lámat. Jednobarevná Zemanova vláda byla podstatně lepší, nežli je její dnešní pověst. Sympatizantů občanské společnosti i progresivní evropské levice v ní byla celá řada, takže rozhodování o tehdy již soustavnými průtahy a zdražováním notně zdiskreditovaném Temelínu v ní bylo bojové.

Z devatenácti ministrů se jich vyslovilo proti dostavbě v podobě, v jaké ji navrhl Miroslav Grégr, hned osm: Jaroslav Bašta, Eduard Zeman, Pavel Dostál, Miloš Kužvart, Vladimír Špidla, Pavel Mertlík a zejména dvojice, která pro zastavení Temelína ve vládě pracovala s největším nasazením: Pavel Rychetský a Jan Kavan. Miloš Zeman zuřil a plně se přimkl k technokratickému křídlu ve vládě i ve vlastní straně.