Ani bratři Pospíšilové v dobách své největší slávy nebývali tak horkými kandidáty na zisk titulu mistrů světa v kolové, jakým byl Tomáš Chalupa na titul Ropák roku pro rok 2012. Chalupův nárok na titul je evidentní.

I když si na ministerstvu nepočíná s tak ostentativní arogancí jako jeho předchůdce Pavel Drobil, který se tak tak ještě stihl stát ropákem pro rok 2010, než musel s korupční hanbou úřad opustit, rovněž on působí přesně ve směru, kterým se proslavil ve své formulaci ideologie ODS, jak ji přednesl na kongresu této strany v době, kdy si ještě připadala sebevědomá a silná. Nikdo soudný od počátku nepochyboval o tom, že Chalupa přichází na ministerstvo otevřeně škodit, jinak řečeno hájit zájmy průmyslu a podnikatelů před zájmy přírody.

ODS je v některých ohledech antisystémovou stranou: některé civilizační vymoženosti jí vadí natolik, že jejich správu svěřuje lidem, kteří se do funkce kvalifikovali právě projevovaným odporem vůči nim. To je případ lidských práv, to je případ sociálních témat a je to i případ životního prostředí.

Výčet konkrétních Chalupových hříchů je dlouhý a výmluvný: ničí Šumavu a rád by ji plenil ještě víc, umetá cestu dostavbě Temelína, chrání byznys před ochranou přírody, staví překážky k účasti veřejnosti na rozhodování, personálně pustoší svěřený úřad, a dokonce odmítl vydat zákaz, který by zamezil v realizaci jedné z nejbláznivějších industriálních idejí posledních let: těžbě břidličných plynů.

Povšimněme si, že Chalupa je jedenáctým politickým představitelem ODS, který anticenu získal a sedmým ropákem z této vydařené strany v řadě. Lze skutečně říci, že ODS má ropáctví jako součást svého charakteru. A je to jeden z důležitých příznaků, že se nejedná o pravicovou stranu, která by se pohybovala alespoň na civilizační úrovni, jíž běžně dosahuje většina evropských pravicových stran.

Česká ODS si sice zkoušela hrát na pokračovatelku západních, nejlépe ovšem britských, konzervativních a liberálních tradic, ale ve skutečnosti se jedná o typicky postkomunistický fenomén, v čemž nakonec lze hledat nejhlubší příčinu jejího současného úpadku. Každopádně, kdyby ropák patřil do třídy ptactva, a ne savců, jako tvora ve znaku ODS bychom nepochybně rozpoznávali právě ho.