Ropák 1998: Miroslav Grégr - atomový dědek
Edvard SequensV roce 1998 se stal Ropákem Miroslav Grégr za to, jak razantně zničil naděje, že ČSSD zastaví dostavbu JE Temelín. Okolnosti jeho jmenování připomíná Edvard Sequens, energetický konzulant v občanském sdružení Calla.
Miroslav Grégr působil v čele ministerstva průmyslu a obchodu v Zemanově vládě (1998 až 2002) sotva šest měsíců a již si za razanci, s jakou utnul naděje, že ČSSD zastaví nesmyslnou dostavbu jaderné elektrárny Temelín, vysloužil titul Ropák 1998. V tom čase byl sice i poslancem za ČSSD, ale o jeho výkonech v této pozici historické ropácké anály mlčí. Stát se ropákem za sedm ekologických hříchů je však i dnes úctyhodné.
Atomový dědek, jak si Grégr nechával pro svoji zálibu v jaderném štěpení říkat, dostal ropáka za „tvrdé prosazování dostavby jaderné elektrárny Temelín“, která od jeho nástupu na ministerstvo spolykala další čtyři desítky miliard korun a za jejíž nespuštění v roce 2000 by prý „položil hlavu na špalek“.
Ke zkracování Grégra ovšem nikdy nedošlo, protože termíny dané ministrem byly svaté i pro Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který pod vedením Dany Drábové přesouval některé nepovedené či neprovedené zkoušky do pozdějších etap uvádění elektrárny do provozu, i když to bylo proti vlastním vyhláškám.
Ale dva reaktory v Temelíně mu nestačily, proto mezi důvody ocenění najdeme i záměr postavit vedle nich další dva, a dále ještě novou jadernou elektrárnu v Blahutovicích na Ostravsku, což se snažil prosadit i do Státní energetické politiky. Ta byla mimochodem tak nekvalitní, že si v roce 1999 vysloužila poměrně unikátní nesouhlasné stanovisko ministerstva životního prostředí při hodnocení vlivů na životní prostředí, které tehdy vedl spolustraník Miloš Kužvart.
Podobný zářez se Grégrovi povedl o dva roky později v roce 2001, kdy nesouhlasné stanovisko získala i jeho koncepce o nakládání s radioaktivními odpady a s vyhořelým jaderným palivem v České republice. Přesto obě strategie vstoupily v platnost a začaly být naplňovány, čímž Zemanova vláda dala jasně najevo, že ochrana životního prostředí se mezi jejími prioritami nenalézá.
Ropáka Grégr získal rovněž za „maření sestavení mezinárodní komise, která zkoumala ekonomickou výhodnost, bezpečnost a smysluplnost dostavby JETE, a za okleštění náplně její práce“, zpochybňování procesu útlumu těžby uranu anebo za podporu záměru vybudovat kanál Dunaj-Odra-Labe, což jen dokresluje jeho vřelý vztah k velkým „budovatelským“ stavbám socialismu.
Doplňme, že v letech 1999 a 2000 si pak za svoji neúnavnou atomovou práci „odnesl“ dva stříbrné ropáky, takže za tato tři umístění se v ropácké anketě celkově dostal až na páté místo, stejně jako jeho bývalý spolustraník a bývalý ministr Jaromír Schling (Ropák 2003) a bývalý poslanec za ODS a bývalý ministr Martin Říman (Ropák 2006).
Z odstupu čtrnácti let, během nichž se vynořili zdatní následovníci malující do energetické politiky ne jednu, ale hned tři nové jaderné elektrárny, v čase, kdy je tendr na další nové reaktory v Temelíně realitou a konec těžby uranu v ČR již poněkolikáté odložen, se nám možná důvody ocenění Miroslava Grégra mohou zdát lehce malicherné.
Nebýt však atomového dědka a díky němu dokončená JE Temelín, je patrně náš jaderný průmysl po své klinické smrti a česká energetika se tak mohla vyvíjet daleko modernějším směrem.
Za co by si Grégr Ropáka určitě zasloužil, to je prosazení konceptu SuperČEZ v roce 2002. Tedy vlastnické propojení již tak dominantního výrobce elektřiny s distribučními společnostmi. Vznikla tak firma, která ovládá českou politickou reprezentaci a tvoří si prostředí pro svůj obchod daleko silněji, než by bylo zdrávo.
Díky tomu také patříme mezi největší světové vývozce elektřiny s čistým exportem jeden a půl násobku výroby JETE, naše energetická spotřeba poměřená na jednotku ekonomické produkce je pořád 2,7 x vyšší, než průměr EU. A nejenom to, v emisích skleníkových plynů podělených na obyvatele jsme jedním z největších evropských špindírů.
Atomový dědek Grégr získáním Ropáka 1998 a svými dvěma druhými místy za roky 1999 a 2000 tak nepochybně patří mezi celebrity ropáckého hnutí.
YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák
Pokud tedy má studie UK vypracovaná pro Greenpeace pravdu, tak se Temelín (jeho cena byla něco přes 100 miliard korun) už jen díky zabráněným ekologickým škodám zaplatil. Jen bych ještě pro jistotu připomenul, jak se připojují zdroje elektřiny. Vždy se prioritně využívají sluneční a větrné zdroje, teprve pak jaderné a až nakonec fosilní. Temelín tak nevytěsňoval obnovitelné zdroje ale pouze fosilní. Je sice pravda, že se v daném období z Česka vyvážela elektřina do sousedních států, kde nebyli schopni si jí dostatek vyrobit, hlavně do Rakouska a Slovenska (které bylo přinuceno odstavit dva bloky v Jaslovských Bohunicích). Ovšem, pokud by nebyla elektřina od nás, musela by se zase z fosilních zdrojů vyrobit v našem sousedství. Takže Rakušané by buď dovezli více uhlí z Polska nebo více elektřiny z polských uhelných elektráren. A její výroba má přímé ekologické dopady nejen na Ostravsko.
Připomenu, že Temelín produkuje zhruba 20 procent elektřiny u nás. Takové množství opravdu nebylo možné nahradit obnovitelnými zdroji. Připomínám, že Rakousko (a tam uplatnění OZE jaderná loby opravdu nebránila) se v tomto období dařilo produkovat větrem pouze pár procent (okolo tří) a slunce zůstávalo hluboko pod procento. I Německo s extrémní podporou vyrábí ze slunce teprve nyní alespoň tři procenta elektřiny. A i to „relativně málo“ finančně přestává zvládat. Takže, pokud by se u nás nepostavil Temelín, tak by jeho výrobu musely nahradit uhelné elektrárny u nás, v Polsku, Rakousku či Německu.
Dobře si pamatuji, jak zelená hnutí prohlašovala, že se nemá dostavět Temelín ale místo něj se mají postavit sluneční elektrárny. Ovšem jestliže prohlásím, že má desítky procent elektřiny vyrábět pomocí fotovoltaiky, tak to znamená stavět hodně takových elektráren a jak to dopadá, jsme se přesvědčily. OZE jsou ideální doplňkové decentralizované zdroje. Ale pokud začnu prosazovat jejich dominantní podíl a ještě v ne příliš vhodných geografických a podnebných podmínkách, tak je jen zdiskredituji. A přesně to se podařilo zeleným aktivistům.
Takže Temelín se dostavěl, je již desetiletí stabilním a ekonomicky úspěšným zdrojem elektřiny, který zabráníl značným ekologickým škodám. Nepotvrdilo se, že bychom elektřinu nepotřebovaly, její spotřeba neklesala naopak spíše rostla. Nikde ve světě se nedá dokladovat, že by mohl být nahrazen fotovoltaikou či větrem a u nás by tak jeho výrobu musely nejen v těch prvních deseti letech nahradit fosilní elektrárny. Proto si myslím, že cena Ropák by měla být Grégrovi odebrána a dána těm, kdo jej na tu cenu navrhli. Pro zajímavost ještě dávám odkaz na článek, který jsem před zhruba třinácti lety k tomu napsal do Britských listů: http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/bl/BL050599.html
K tomu referendu. Navrhujete tedy nechat hlasovat lidi o zákazu fotovoltaiky a větrných elektráren? Myslím, že taková referenda jsou nesmyslem. Stejně jako referendum o tom, jestli se má a kdy operovat srdce zasažené infarktem. Stačí se podívat na známé referendum o jaderné energetice v Rakousku. To dopadlo s minimálním rozdílem a spuštění jaderné elektrárny bylo odmítnuto hlavně proto, že s kladným hlasováním spojil své setrvání ve funkci nepopulární politik a spíše mu to veřejnost chtěla natřít. Stejně pak neodstoupil :-) Jeho výsledek tak ani nebyl spojen s reálným postojem tehdejších obyvatel v Rakousku k jádru.
Víte, pročetl jsem si i komentáře k dalším cenám Ropák a většinou jde o politiky, kteří se prostě s nějakých politických či ideologických důvodů znelíbili jisté skupině. S ekologií to nemá většinou nic společného. Upozorňuji, že svým konstatováním neříkám, že by mi byli tito politici symptičtí. Často právě naopak jsou mé politické názory od jejich velmi odlišné. Ale Ropák by měl být o ekologii a ne o politických antipatiích.
A s Temelínem je situace jasná. Nesplnila se představa navrhovatelů Ropáka, že se nedostaví, že nebude fungovat a nebude efektivním a ekonomickým zdrojem. Spolu s Dukovany se naopak stal jedním z nejefektivnějších zdrojů. A pokud by nebyl, byla by ekologická situace ve středoevropském regionu mnohem horší. Spálilo by se za tu donu mnohem více uhlí.
Jedno je jisté, že jaderná energie je obrovský balvan inovacím. A nesmysl budovat něco tak obrovského, když nemám zajištěn sklad odpadu. Co by si běžný živnostník nemohl dovolit je povoleno polostátnímu molochu.
Ten ukazuje proč, pokud nechce Česká republika pálit nepřiměřeně hodně uhlí (a už ho zas tak moc nemá) bude muset další dva bloky v Temelínu dostavět. Ona, i když je dostaví, tak i tak zbytek potřeb nezvládne s OZE, ale přece jen na tom bude lépe a nebude tolik fosilních elektráren potřebovat. Možná, že za třeba třicet let budou možnosti a efektivita OZE i skladování takové, že budou využitelné více, ale do té doby se bez elektřiny neobejdeme.
Měl bych k tomu pár poznámek, a budu rád, když mi na kteroukoliv odpovíte:
1. Pokud se nemýlím, čánek nedokazuje nezbytnost dostavby Temelína (jak zmiňujete), protože jeho dostavbu postuluje hned na začátku a variantu nedostavby vůbec neřeší. Lze pouze extrapolovat (asi z grafu 2), o kolik dříve by nám produkce přestala stačit - ve variantě reál tedy zhruba v r. 2022. Dostavba JETE nám tak přinese necelých 20 let. (Což je hodně nebo málo, podle úhlu pohledu).
2. Modelovat spotřebu nezávisle na produkci (a obráceně, do jisté míry) mi připadá dost vachrlaté, byť chápu že ta reálná závislost je extrémně komplikovaná. V každém případě je výsledky třeba brát s velkou rezervou, nemyslíte?
3. Chybí mi u podobných analýz obecně určitá penalizace JE z hlediska nevyřešeného skladování odpadu. Pokud se nepletu, ČR dosud pořád neví, kam bude jaderný odpad dávat, a finální cena tohoto uskladnění je dosud velkou neznámou. V případě, že bychom jej museli např. vyvážet do zahraničí, cena by nepochybně vzrostla vysoko nad všechny odhady běžně používané jadernými optimisty i realisty. A to, samozřejmě, ignorujeme případné problémy, které s jaderným odpadem budou mít budoucí generace.
1) Ten důkaz je v tom, že i při dostavbě Temelína a nízkém růstu spotřeby ve scénáři REAL a při použití OZE (tedy v reálné a efektivní míře) je to na hranici možností. Pokud by se z toho dostavba Temelína dala pryč, tak by to bez něčeho jiného (uhlí či plyn) nebylo zvládnutelné. Dvacet let, které přidá dostavba Temelína může umožnit třeba přípravu bloku v Dukovanech nebo za tu dobu opravdu dojde k takovému zlepšení v efektivitě OZE a skladování elektřiny, že se budou moci začít využívat lépe.
2) Ono je pochopitelně těžké předpovídat budoucí spotřebu, na druhé straně, pokud se podíváte na dosavadní historii, tak v ní příliš prudké zvraty nebývají a počítají se hrubé trendy s odpovídající přesností.Na nejbližší desetiletí to je docela přesné a na delší obdobíá už je třeba počítat s větší nejistotou.
3) Cena na likvidaci elektrárny a úložiště se musí ukládat a je započtena do ceny elektřiny. Úložiště se už i budují, ví se zhruba, jak budou vypadat a kolik stát. Zatím se počítá, že si je každý stát postaví sám a pro všechen odpad. Což je nejdražší varianta. Pokud se třeba část odpadu spotřebuje v rychlých reaktorech či jiných pokročilejších systémech nebo se postaví větší (třeba středoevropské) úložiště tak to na jednotku ukládaného odpadu vyjde levněji.
Ad serverovny softwarových firem - to je ošemetná věc, a pan Wagner rozhodně nemluví z cesty. Šetří se samozřejmě kde se dá, ale množství zpracovávané informace závratně roste a efektivita se nedá zvyšovat neomezeně. Konkrétně pokud jde o Google, tak sice pochopitelně nasazuje úsporné technologie (a máme i vlastní triky), ale pokud máte dojem, že celková spotřeba datacenter Google stagnuje, tak se mýlíte. Mimoto, vyšší efektivita není vždycky zadarmo - může mít negativní dopad například na rychlost reakce systému.
Jinou věcí je pověst a iracionální představy, které se toho zařízení týkají. Tam je potřeba jednat s obyvatelstvem a nabídnou kompenzace a výhody, které umožní získat potřebnou jejich podporu pro projekt. Jako tomu bylo v tom Finsku.
Jinak já osobně bych určitě mnohem radši bral úložiště než skládku, kterou máme nedaleko (i když naštěstí přes řeku), kalové hospodářství, které se snaží do našeho regionu přestěhovat s Prahy nebo část pražského okruhu, jehož jedna z variant nám také hrozí.
Co mi nevadí jsou dva reaktory, které mám kousek od domku. Ty nepůsobí svinčík, nezvětšují dopravní a hlukovou zátěž a nehrozí smradem. A stejn ě tak by mi moc nevadilo to úložiště.
Pan Patrik se ohradil proti srovnávání zákazu fotovoltaiky se zákazem jaderné energetiky. S tím, že vliv fotovoltaiky je malý. Problém je, že to není pravda. Pokud se postaví tolik fotovoltaiky, že vyrobí stejné množství elektřiny jako třeba Temelín, tak jsou nejen ekologické dopady mnohem větší. Fotovoltaika zabere mnohem větší plochu a zničí daleko větší část krajiny a cena je násobně větší. V posledních letech byla postavena fotovoltaika, která nedokáže nahradit ani dvacetinu Temelína a to, jak to zahýbalo s českou krajinou a jak nezvladatelné dotace na elektřinu z ní jsou potřeba jsme mohli sledovat v realu.
Myslím, že ani maminka ředitele jaderné divize ČEZu by neschvalovala stavbu jaderné elektrárny, pokud by to mělo být nevýhodné. No, a hlavní problém vidím v tom, že předseda nejsilnější opoziční strany "opatrně naznačuje" ať se jedná o cokoli...
Jinak teda osobně si myslím, že jaderné téma by ČSSD měla raději přenechat Zeleným a sama se soustředit na ty sociální věci. Čímž tedy nechci vůbec vyjádřit nějaké sympatie vůči Milanu Urbanovi.
Snad aby se vyjádřili fyzikové, nakolik je demonstracemi proti Temelínu a Fukušimě poškozován také sen o umělém termonukleárním slunci.
Myslím, že daleko větší problém je ztráta pochopení podílu vědy a techniky na současné životní úrovni vyspělého světa u velké části euroatlanické populace. Ta žíje už hodně dlouho ve značném blahobytu a myslí si, že jde o automaticky dané právo, o které se není třeba intenzivně starat a usilovat. Je to možná dáno i tím, že zde ubývá podíl technicky i přírodovědně vzdělaných lidí a i výroba a za ní i odpovídající věda a výzkum se přesouvají jinam. Zdá se mi, že taková společnost ztrácí schopnost rozeznávat, co jsou opravdu velká rizika a nedokáže je racionálně zvažovat.
Na druhé straně se rozvoj v této oblasti intenzivně přesouvá do Asie. Kromě ITERu, který je mezinárodním projektem, se v poslední době otevřely nové Tokamaky pro studium fúze v Jižní Korei a Číně. Zajímavý příklad souvislosti fundamentálního výzkumu s rozvojem technologie a průmyslu v nějakém oboru je v poslední době souvislost pokroku ve zkoumání neutrin a jejich oscilací s existencí vysoké koncentrace jaderných elektráren: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6216 . V poslední době obecně velmi dramaticky stoupá podíl Asie, hlavně Číny a Jižní Koreje na vědeckých objevech i publikacích v přírodních a technických oborech. A klesá podíl hlavně Evropy také i z důvodu narůstání různých antivědeckých a antitechnologických hnutí, které jsou založeny na iracionalitě a mystice.
Nevím, jestli jsem se vyjádřila správně, ale také se obávám dalšího svěřování vědeckých objevů do rukou nepovolaných lidí.
Jen bych polemizoval, že to nesouvisí s politikou a sporem kapitalismus-socialismus. Dokud Čína a Vietnam prováděly své socialistické experimenty, na celosvětovém růstu životní úrovně se nepodílely a průměrný mladík měřil 158 cm. Přesně od doby, kdy přestaly se šílenými komunistickými experimenty, začaly růst hospodářsky i co životní úrovně (a koneckonců i biologicky). Taková Severní Korea nebo Barma je smutnou ukázkou toho, že nemáte pravdu: na politickém uspořádání velmi záleží.
Při jednom rozhovoru jeden z našich zkušených pediatrů dostal otázku, zda je u nás míra deprese a pocitu bolesti u žen jiná dnes a v minulosti a zda byly ženy v minulosti odolnější vůči bolesti. A odpověď byla zhruba taková. Reálná objektivně vzatá situace je nesrovnatelná, ovšem pokud jde o subjektivní pocit, tak rozdíl asi zase tak velký není. Ještě téměř do předminulého století bylo běžnou věcí, že matce umřelo jedno a nebo spíše dětí. A často umíraly také ženy po některém z porodů předčasně. Stačí se podívat na životopisy známých postav z minulosti a zjistit, kolik jejich sourozenců zemřelo v dětském nebo velmi mladém věku. A to se týkalo i nejbohatších vrstev, které netrpěly nouzi. Což teprve chudé vrstvy, zvláště, když na ně dopadla nějaká katastrofa (ať už přírodní či jiná). Díky vyspělé technice, medicíně, zemědělství, které dokáží zajistit dostatek potravin, prevenci či léčení velké části nemocí, je dnes úmrtí v dětském a mladém věku spíše výjimkou. Stejně tak situace, že by někdo umíral hladem se ve vyspělém světě téměř nevyskytuje. Přesto i zde trpí ženy depresemi a nemusí mít pocit štěstí. A lze zhodnotit, zda subjektivní pocit neštěstí a bolesti u matky, která nemůže pořídit svému dítěti vše, co má část ostatních dětí, je menší než u matky, která se v minulosti, kdy to bylo běžnou věcí, musela vyrovnat s úmrtím několika svých dětí? A asi také nelze zhodnotit, zda je větší míra křivdy u současné matky, která je tlačena k porodu v nemocnici, když chce rodit někde jinde podle svého, nebo u matky v minulosti, která věděla, že každý porod může poměrně často vést k úmrtí jejímu nebo dítěte. To vše jsou subjektivní záležitosti. A těžko s nimi věda a technika může něco udělat.
Do jisté míry i současný pocit krize (zvláště u nás) je hodně subjektivní a navíc se týká posledních pár let. Pokud vezmeme životní úroveň, tak její pokles není u nás objektivně nikterak výrazný ( a nemusí se to dokumentovat jen na tom, že, jak ukazuje statistika z minulého roku, v něm bylo nejvíce výjezdů na dovolenou k moři). Ale do polemiky o tomto bych nechtěl zabřednout.
Ona také Vaše výzva, že dokud vědci nebudou dávat důrazně najevo, že jsou na straně obyčejného člověka, tak nemohou čekat zmizení iracionálních teorií, je hodně iracionální. Co si představujete pod pojmem obyčejný člověk? Každý člověk jiný, má různé představy o světě, jeho směřování a co konkrétně jemu přinese štěstí. Na stranu kterého „obyčejného“ člověka se mají vědci postavit? A jakým způsobem?
Řekl bych, že Vaše představy do značné míry přesně dokumentují, to, co jsem zmiňoval. V současné vyspělé společnosti má velká většina obyvatelstva pocit, že vysoká životní úroveň je právo každého a pokud životní úroveň nestoupá a konkrétní člověk ji nemá takovou, jako má špička, tak se cítí podvedený a frustrovaný. A má pocit, že má někdo (vláda) za každou cenu zajistit, aby požadované životní úrovně dosáhl a to i bez jakýchkoliv rizik a úsilí. A velká část společnosti navíc získala iracionální pocit, že k tomu věda, technika a průmysl vlastně ani nejsou potřeba. A je možné je zrušit, čímž se odstraní všechna jejich rizika a zároveň životní úroveň, které se díky nim dosáhlo, tu zůstane.
Nejen já, ale například i Filip Zika Vám chtěl říci, že hlavní pro to, aby se něco při rozdělování dostalo na každého, je, aby bylo co rozdělovat. A rozvoj vědy a techniky je základ, bez kterého se objem a kvalita toho, co se dá rozdělovat, nezvětší. Ba ani neudrží. Druhou věcí je, že jsou systémy, které silně stimulují iniciativu pro rozvoj statků a právě i vědy a techniky. A jsou systémy, které ji nestimulují. A to měl na mysli Jan Konvalinka.
V Číně sice proběhly vedle ekonomických změn jen omezené politické změny, ovšem míra svobody občanů je tam nesrovnatelně větší než bývala dříve. A to byl stimul který odstartoval současný její rozvoj.
Problém je, že světu něco přinesou ti, kteří něco vyprodukují nebo vymyslí. Nejsem si jistý jestli někdo bez znalostí, pochopení a alespoň jistého racionálního uvažování si vybere nějaký rozumný proud. Spíše se přidá do řad revolucionářů pod vedením někoho jako Pol Pot, Lenin či Castro.
Já jsem neřekla, že jsem zásadně proti atomovým elektrárnám, pouze že mám z nich obavy, ale vy jste mě přesto obvinil z iracionalismu proto, že chci socialismus a neumím vysvětlit, jak si ho představuji. Nepředstavuji si ho pochopitelně tak, že nebudeme vůbec nic dělat a někdo jiný nám zajistí obživu. Myslím si, že základy nového systému se musejí začít vytvářet ještě během trvání toho starého. I u předchozích systémů to tak bylo. Vězte, že v minulém režimu (i když jako socialismus byl značně nedokonalý a měl spoustu chyb) jsem byla spokojená a nic mi nechybělo, ale vím, že mnoha lidem hodně vadil, proto se nechci k němu vracet. Ani to nelze, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Doufám, že se nějaká alternativa časem prosadí, protože nevěřím, že kapitalismus je věčný. Nechápu, proč by měl být kdokoliv odsuzován za jakékoliv radikální názory, pokud se nedopouští násilí. Člověk není stroj ani jednoduchý organismus, který se jen přizpůsobuje okolním podmínkám.
Evropští socialisté si obecně nestěžují na celkový úbytek bohatství na starém kontinentě, ale na jeho stále nerovnější rozdělení uvnitř kontinentu, potažmo jednotlivých zemí.
Souhlasím s panem Wagnerem, že argumentace pana Patrika čpí ideologií na hony.
Druhou stránku tohoto přístupu dokumentuje otřesný článek Benjamina Kurase v pondělní MFDnes "A přece se neotepluje".
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=16306
Otepluje pane Kurasi. A dílčí a nezanedbatelný podíl na tom nesou lidé. Je to vědecky dokázané.
Lovelock oteplování nepopřel, stejně jako by ho nepopřel ani Galileo, protože to byl vědec. Jen přiznává, že jeho odhady byly příliš alarmistické.
Pokud jde o Jamese Hansena z NASA Goddard Institute for Space Studies, profesora na Katedře Země a enviromentální vědy Columbijské univerzity, kterého zvete familiárně Jim, věřte, že pokud jde o stav této planety, je to jeden z nejinformovanějších lidí vůbec. Vydávat ho za kašpárka, který skáče na pískání světové enviro-vekslácké mafie, je směšné. Rovněž vědecké ceny se nepřebírají za ideologické žvásty pane Kurasi. Ale to byste asi nepochopil.......
Pro globální ekologii (a vlastně pro celé lidstvo) se v poslední době vynořila dvě skutečně vážná témata:
O prvním proskočila zpráva v lednu i u nás:
http://www.novinky.cz/veda-skoly/253537-ohromne-mnozstvi-metanu-unika-z-arktickych-vod-primo-do-atmosfery.html
Na dně severního ledového oceánu leží obrovské množství metanu, vysoce účinného skleníkového plynu.
Víme, že tam je, víme, kde se tam vzal, víme, že je ho opravdu hodně (ne kyblík nebo dva nebo 300 000 kyblíků - jsou ho miliony, možná desítky či stovky milionů tun.
Co nevíme je, jak moc hodně ho je, abych tak řekl, a jak moc je nestabilní.
Akadenik Semiletov zkoumal odledňování Severního moře a zjistil, že z úniků o průměru deseti metrů se během dvaceti let staly velmi četné, 100x intenzivnější úniky o průměru 1 kilometr (!!!).
Co to znamená?
Možná vůbec nic.
Možná, že všechny slova, které tady píšeme, jsou dávno uzavřená kapitola. Pokud by se do ovzduší náhle (tj. v průběhu desítek let) uvolnilo řekněme 250 milionů tun metanu, lidstvo končí. Jako živočišný druh na vrcholu potravinové pyramidy by nemělo sebemenší šanci přežít.
Ale nemalujme čerty na zeď.
Nicméně ten metan je první skutečně globální ekologická hrozba, která by se měla stát celosvětově sledovanou.
Pokud by to totiž probíhalo nedobře a globální oteplování by získalo díky tomuto metanu novou akceleraci, mohlo by se stát, že bychom s OKAMŽITOU platností CELOSVĚTOVĚ museli zastavit spalování jakýchkoliv fosilních paliv (ovšem to je mimo mou představivost, těžaři můžou zkorumpovat kohokoliv) a přejít na elektrifikaci všeho.
Že bychom toho mnomentálně dosáhli výrobou z obnovitelných zdrojů je holá utopie.
Potřebovali bychom hodně, hodně jádra..................