Jako řadový zaměstnanec státního podniku Povodí Moravy jsem byl kritikem a nevyžádaným oponentem téměř všech projektů, za nimiž bývalý generální ředitel Stanislav Novotný stál v 90. letech minulého století váhou celé své osobností a za které obdržel Ropáka 1997.

Titul Ropáka tehdy získal z těchto pěti důvodů: Jako správce moravských toků odmítl nést zodpovědnost za letní povodně, kdy došlo k selhání protipovodňové koncepce založené na ohrázování koryt řek a existenci vodních nádrží. Dále trvale obhajoval vodní dílo Nové Mlýny, které zničilo tři tisíce nejcennějších lužních lesů a obec Mušov, přičemž odmítal trvalé snížení hladiny střední a spodní zdrže. Znemožnil aspoň částečnou revitalizaci břehů dvou nádrží tohoto díla a návratu lesních společenstev na dno střední nádrže. Také prosazoval výstavbu vírského přivaděče pitné vody do Brna, i když předpokládané množství vody bylo zbytečně naddimenzované. A nakonec podporoval výstavbu přehrady Borovnice jako údajně jediného účinného opatření proti povodním.