Jiří Drda je od roku 1989 komunální politik, býval poslancem za ODS a osm let i primátorem Liberce. Ano, toho města, které je dnes symbolem korupce a klientelismu! Drda je ovšem i nejúspěšnější zástupce ropáckého hnutí v téměř dvacetileté historii, neboť než se z pěti důvodů stal Ropákem 1999, tak pětkrát „bodoval“ na předních místech této ankety. A jak se mu to celé přihodilo?

Jeho cesta k titulu Ropák 1999 byla sice pomalá, ale přímá: z osmého místa za rok 1995, přes čtvrtá místa za roky 1996 a 1997 a třetí místo za rok 1998 své prvenství získal tedy až za rok 1999. To mu ale stále nestačilo. Následující rok se totiž opět ocitl mezi celebritami ničitelů přírody, neboť se umístil na čtvrtém místě této ankety společně se šéfem Národního parku Šumava Ivanem Žlábkem.

V roce 1999, již jako bývalý primátor Liberce, se Drda jako poslanec za ODS a předseda představenstva akciové společnosti Termizo, která provozuje libereckou spalovnu, tedy konečně dočkal. A není se čemu divit — výčet jeho ropáckých aktivit je úctyhodný.

Mezi ty nejznámější patří jeho opakované pokusy o omezení zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Přijetím novely, kterou Drda prosazoval, by totiž došlo ke snížení kvality ochrany životního prostředí. A navíc by ministerstvo životního prostředí ztratilo některé kompetence ve zvláště chráněných územích.

Druhým jeho tématem bylo nakládání s odpady. Ropáka tak dostal i za prosazování posunu zákazu používání PVC v obalech o sedm let v zákoně o odpadech a za prosazování dovozu odpadu do českých spaloven ze zahraničí. Dalším důvodem byly jeho obstrukce během diskusí o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko.

A pak je zde velké téma liberecké spalovny, kterou Drda trvale prosazoval. O to, zda se spalovna s roční kapacitou 96 tisíc tun spáleného odpadu téměř v centru města postaví, či nikoli, byl veden několikaletý tuhý boj. Nakonec se tak skutečně stalo. Její odpůrci sice prohráli, nicméně se potýkala se značnými ekonomickými potížemi.

Na její výstavbu si totiž muselo město vypůjčit od tehdejší IPB více než miliardu korun. Úvěr však nebyl splácen, takže se Liberec ocitl na pokraji platební neschopnosti. Nakonec byl dluh města převeden na Konsolidační banku.

Drda je tedy rozhodně jedním z lidí, kteří se zasloužili o to, že spalovna stojí. Pro svůj provoz ale potřebuje trvalý přísun odpadu, takže jsou veškeré úvahy na téma šetrnějšího a komplexnějšího nakládání s odpady předem odsouzeny k zániku. Otesánek zkrátka musí stále jíst!

Posledním důvodem k získání ropáka bylo zkreslování vlivu spalovny na životní prostředí. Při měřeních, která si vynutili odpůrci spalovny z řad veřejnosti, včetně nejaktivnějších Dětí Země, byly koncentrace dioxinů minimálně 32x vyšší, než platný evropský limit. Dioxiny jsou přitom jedny z nejnebezpečnějších látek, které již při velice malých dávkách způsobují hormonální poruchy, ohrožují reprodukci živočichů včetně člověka, mají na svědomí poškození imunitního systému a některé z nich způsobují rakovinu.

Jiří Drda je i dnes politicky aktivním člověkem. Přestože je stále členem ODS, v krajských volbách v roce 2008 vedl politické hnutí „Starostové pro Liberecký kraj“. A díky úspěšné kandidatuře je v současnosti i zastupitelem Libereckého kraje.

A i když je Jiří Drda asi pro většinovou lidskou populaci málo známou osobou, v ropáckém hnutí je celebritou hvězdné velikosti. Díky svým šesti předním umístěním v anketě o antiekologický čin se zatím klidně může honosit titulem Superropák.

Pokud ho ovšem v letošním dvacátém ročníku nepředběhne druhý muž v pořadí — Ropák 1993 Václav Klaus se svými čtyřmi dalšími předními umístěními v této anketě.

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák