Skoro až komické je, jak politická reprezentace osciluje mezi potřebou ukazovat svaly, kterými nás všechny ochrání, a snahou nenahněvat si voliče přílišným narušováním jejich soukromí. Výsledkem je typický maglajz ala Czechia.

Minulý týden jsme se dozvěděli, že po zuby ozbrojených mužů a žen v našich ulicích ubyde. Důvody pro takto přísná bezpečnostní opatření prý pominuly. No sláva, při vědomí, že v těch samopalech mají ostré náboje, se mi po Praze skutečně moc klidně nechodilo.

Jako na potvoru však byla v úterý nahlášena bomba na pražském hlavním nádraží a bůhvíkde ještě. Samozřejmě další z mnoha planých poplachů. Oč ale šlo o situaci odlišnější od té, kterou původně konstruoval Sobotkův kabinet, když poslal vojáky s policisty šlapat chodník?

Ochranáři pod kontrolou

Spousta informací určitě skončila mezi rozvědčíky a politiky, přesto mám silný dojem, že pro dosavadní manévry nebyl žádný jiný důvod, než snaha ukázat po teroristických útocích v Paříži a Bruselu občanům, že je vláda té zvěři napospas nenechá.