Vazba a vyhoštění Igora Ševcova: Když se děje křivda jednomu z nás
Jaroslav BicanVíce než dvě stě lidí přišlo vyjádřit solidaritu před Ministerstvo vnitra s Igorem Ševcovem, který byl tři měsíce nespravedlivě držen ve vazbě a nyní by měl být vyhoštěn. Stát dělá vše proto, aby vazba mezi ním a společností byla co největší.
Před budovou Ministerstva vnitra se v úterý konala solidární demonstrace na podporu studenta Igora Ševcova s názvem Igor patří mezi nás!. Igor byl sice zproštěn obžaloby z útoku zápalnými lahvemi na dům ministra obrany Martina Stropnického, ale zároveň byl nepravomocně potrestán vyhoštěním na dva roky za to, že hlídal, když druhý člověk sprejoval na zeď vazební věznice Praha 6 — Ruzyně nápisy „Touhu po svobodě represe nezastaví“ a „Smrt státu“.
Jedním z argumentů pro vyhoštění, který u soudu zazněl, bylo, že Igor Ševcov nemá v České republice dostatečné vazby. Demonstrace, která se v úterý uskutečnila a na kterou dorazilo více než dvě stě lidí, prokázala pravý opak.
Svoji vazbu k Igorovi projevil například vedoucí Ústavu etnologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Marek Jakoubek, předseda Studentské rady Filozofické fakulty UK, zástupkyně Autonomního sociálního centra Klinika, Igorův blízký kamarád nebo také chartisté Petr Uhl a John Bok a další řečníci, ale nakonec každý, kdo před budovu Ministerstva vnitra přišel Igora podpořit.
Ti všichni měli potřebu dát najevo, že jejich vazba k Igorovi jako studentovi Filozofické fakulty, příslušníkovi akademické obce, anarchistovi, kamarádovi a někomu, komu se stalo bezpráví, je natolik silná, že jim stojí za to mu veřejně vyjádřit podporu a nechat se před úřadem ministra vnitra natáčet mnoha tajnými, kteří demonstraci bedlivě sledovali. A to vše navíc v den, kdy Igor Ševcov slavil narozeniny.
Samozřejmě byla škoda, že se Igora nepřišel zastat i rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Slušelo by se to. Ne každý den vám vašeho studenta obžalují a následně zprostí obvinění z útoku, o kterém se všude hovoří jako o teroristickém, a aby toho nebylo málo, tak ho po tříměsíční nespravedlivé vazbě chtějí vyhostit do země, kde mu hrozí reálné nebezpečí a kde byl už jednou stíhán za organizaci demonstrace. Kdy jindy by měl rektor vystoupit a vyjádřit své znepokojení? Ale třeba tak ještě učiní oficiální cestou přímo do rukou ministra vnitra Milana Chovance.
S trochou ironie a sarkasmu lze říct, že vazbu si k ruskému studentovi vytvořil i český stát, který ho k sobě na tři měsíce velmi silně připoutal, když ho na základě nakonec neprokázaného obvinění ze žhářského útoku na dům ministra obrany držel ve vazbě.
Co udělá ministr Chovanec?
Ke tříměsíční vazbě se stejně jako ke každé jiné váže nemalá odpovědnost a pokud orgány činné v trestním řízení na takovou dobu omezili Igorovu svobodu a stálo jim za to ho držet pod zámkem i když bylo zjevné, že důkazy, které proti němu mají, především pochybné pachové stopy, jsou příliš slabé, nemohou to nyní jen tak smazat tím, že ho vyhostí. Mají vůči němu dluh, kterého se jen tak nezbaví tím, že ho pošlou pryč, naopak, tím se pouze zviditelní a dále naroste.
Rozpor mezi tím, s jakou suverénností a libovůlí orgány činné v trestním řízení hnaly Igora Ševcova před soud a tím, že proti němu kromě pachových stop nic neměly, je zjevný a zavání policejní zvůlí a represí. Nelze se pak divit, že to leckoho znepokojuje a vyvolává oprávněné pochyby o fungování policie a státních žalobců.
Křivda, která se Igorovi stala, na sebe už automaticky jako sněhová koule nabaluje další a další vazby, dokladem toho byla i úterní demonstrace. Orgány činné v trestním řízení tak ve skutečnosti dělají vše proto, aby vazba mezi českou společností a Igorem Ševcovem byla co největším a zatím se jim to opravdu daří.
To potvrzuje i příhoda, která se odehrála chvíli po skončení úterní akce. Kousek od místa jejího konání dva tajní policisté legitimovali Igorova kamaráda, který na demonstraci emotivně a naštvaně hovořil o svém přátelství s Igorem a jednání policie, naprosto adekvátně k tomu, že mluvil o někom, koho má rád a komu se děje bezpráví.
Nejprve ho sledovali a když zůstal sám ještě s jednou dívkou na zastávce, nejdříve si porovnávali fotky v mobilu s ním a pak k němu přistoupili a chtěli vidět jeho občanský průkaz. Poté, co ho zkontrolovali, zase odešli. Nic víc se nestalo. Pravděpodobně se jednalo jen o další šikanu a buzeraci.
Být tím kamarádem ještě více to prohloubí můj vztah k Igorovi a zároveň posílí přesvědčení, že kritika policie je oprávněná. To se ale netýká jen Igorova kamaráda. Nedůvěra k policii roste, co s tím udělá ministr vnitra Chovanec?
