Igora Ševcova musí český stát chránit i před Ruskou federací
Petr UhlBěhem hlavního líčení v trestní věci proti anarchistovi Igoru Ševcovovi seděl na straně obžaloby ruský konzul. Soudkyně, která ho tam nechala usednout, nevědomky vyjádřila hlavní důvod, proč by měl Ševcov zůstat v České republice.
Zásady lidskosti, zaručující důstojnost každého člověka a lidská práva, jsou univerzální. Měl by je dodržovat i stát tak malý a jako je Česká republika. Mezi ně patří i zásada non-refoulement, tedy zákaz odsunu (mohli bychom to přeložit i jako zákaz vyhnání, vyhánění, vyhošťování, vydávání či readmise) osob ze státu, kde se z jakéhokoliv důvodu nalézají, do státu, kde náležitá ochrana proti pronásledování nebo před válkou či hladem podle tamního práva či v tamní praxi neexistuje nebo kde dokonce stát (nejen „islámský“) válčí proti části svého obyvatelstva jako je tomu dnes na ukrajinském Donbasu, v Kurdistánu, v Sýrii, Jemenu, Somálsku a Jižním Súdánu, nebo kde státní orgány některé lidi pronásledují kvůli rase, etnicitě (dříve národnosti), náboženství, sociálnímu původu či politickému názoru nebo činnosti.
Zákaz non refoulement
Zásada non-refoulement přitom neplatí jen pro uprchlíky, tedy pro osoby, které prohlašují, že prchají před pronásledováním z důvodů náboženství, rasy, etnicity či politických postojů, nebo že prchají před válkou, hladem a žízní, nýbrž se uplatňuje na všechny migrující osoby, tedy i na takzvané ekonomické migranty.
Už v roce 1966 přijal zásadu non-refoulement pro všechny cizince, nejen pro žadatele o azyl, poradní právní afroasijský výbor. O rok později přijal podobné usnesení výbor ministrů Rady Evropy, která byla porodní bábou Evropských (hospodářských) společenství a pak i Evropské unie. V roce 1969 následovalo podobné ustanovení v Americké úmluvě o lidských právech. Tato zásada se promítá, nebo aspoň měla by se promítat, i do českého právního řádu, nejen zákona o azylu, ale i do zákona o pobytu cizinců. Promítá se ovšem i do trestního zákoníku, v úpravě podmínek trestu vyhoštění.
Tato zásada by se měla projevovat i v přístupu českého premiéra Sobotky, který se ale naopak chválí, jak jeho vláda prosazuje v EU hotspoty s detencí (vězněním migrantů) a notuje si v tom s českou ODS a polskou premiérkou Szydlovou. To si v západní Evropa nedovolí, s ohledem na veřejné mínění, ani krajní pravice, nizozemský Geert Wilders a Marina Le Penová jsou ve srovnání s českou sociální demokracií učinění dobráci.
Ruský konzul na straně obžaloby
U Městského soudu v Praze se konalo ve středu minulého týdne hlavní líčení v trestní věci proti anarchistovi Igoru Ševcovovi, podle poškozeného ministra Martina Stropnického to bylo hlavně řízení proti anarchizmu a popírání „proaliančních“ ministrových přístupů, jak on nazývá své momentální geopolitické postoje ve prospěch vojensko-průmyslového komplexu USA. Ministr projevil neznalost práva, nebo pohrdání soudem, když uváděl své ideologické spekulace, místo toho, aby řekl soudu, co viděl, slyšel nebo jinak smyslově vnímal.
Ze žhářského útoku na dům rodiny ministra Stropnického byl sice Igor Ševcov, který kvůli tomu loni strávil tři měsíce ve vazbě, zproštěn, hrozilo mu však až osm, případně dvanáct let věznění. K uznání jeho viny k tomu ale státní zastupitelství nepředložilo — až na ideologické vysvětlení ministra — žádný důkaz. Dokonce ani pachová stopa nebyla důkazem o přítomnosti obžalovaného u domu. Přesto byl obžalovaný potrestán vyhoštěním na dva roky pro údajnou pomoc ke sprejování dvou nápisů na zeď u ruzyňské věznice. Sice mu nepomáhal, ale natáčel ho, což byla pro soud „psychická podpora“.
Tomu, upřímně řečeno, příliš nerozumím. Jsou-li v Rusku pronásledováni určité skupiny lidí, ať už pro názory, nebo třeba sexuální orientaci, nebo kritiku režimu obecně, pak bych řekla, že tam prostě jsou porušována lidská práva. Režimů, které pronásledují lidi, kteří drží hubu a krok a realizují se tím, že o víkendu jezdí na chatu, moc není.
Sice rozumím potřebě zastávat se Ruska (vychází zřejmě ze dvou různých příčin - jednak z protiruských nálad českých "elit" a jednak z adorace USA), ale vnímám to jako špatný přístup. Možná jsem už jiná generace, ale nemám potřebu vyvažovat, ani nevnímám svět bipolárně. Klidně budu kritizovat politiku USA i Ruska.
Dokonce si myslím, že srovnání s jinými zeměmi není vždy docela dobře možné (ve stylu tam je to lepší, tam je to horší).
Míra státního útlaku je totiž jedna věc a jeho podoba a nuance věc druhá. Podle mě ta podoba často souvisí s místní kulturou a historií víc, než s charakterem režimu, který právě panuje.
Rusko miluju. Miluju ruský jazyk, ruskou literaturu, ruské zpěváky a hlavně jsou mi většinou velice sympatičtí Rusové, které jsem měla možnost poznat. A je mi samozřejmě protivná rusofobie ("anticiganizmus lepších lidí"), která z některých Čechů vyzařuje. Kritika státní politiky ale není totéž co nenávist nebo opovžení směřované vůči lidem v dané zemi. Je možné kritizovat politiku státu Izrael a nebýt antisemitou. Je také možné kritizovat Putinovo Rusko a nebýt rusofobem. To, že se to u části kritiků slévá, není důvodem k tomu stát se jejich protipólem.
Nakonec všem těm dobrým lidem v Rusku pomůže více, když se bude zvenčí poukazovat na porušování lidských ráv v jejich zemi, bez ohledu na to, že je to jinde jiné, nebo horší. Vždycky to je jinde horší, tímto se nikam nedobereme.
Proto mě napadá, že setkání Petra Uhla a Igora Ševcova může být velice prospěšné pro oba. Petr Uhl může Igorovi Ševcovi předat své zkušenosti, ze kterých plyne, že ne každý policista, je automaticky bastard, a Igor Ševcov zas může povyprávět Petru Uhlovi o tom, jak je to s těmi lidskými právy v Rusku.