Škoda, že v České republice neexistuje řádná mimoresortní kontrola orgánů činných v trestním řízení a že stále nebyla zřízena soudní samospráva, neodmyslitelná součást demokratického právního státu. Takto se asi už nikdy nedozvíme, jak vůbec vznikla trestní věc proti studentu Igoru Ševcovi, ve středu odsouzeného (zatím nepravomocně) k trestu vyhoštění za pomoc ke sprejování vězeňské zdi dvěma nápisy a zároveň zproštěného z obžaloby ze zločinu obecného ohrožení, který měl podle dosud platné obžaloby spáchat ve formě pokusu o zapálení domu českého ministra obrany Martinu Stropnického. Nedovíme se ani okolnosti, za nichž ji soud částečně osvobozujícím rozsudkem „spláchl“.

A ani se nedovíme, proč státní zástupce za zjevné důkazní nouze po propuštění Igora Ševcova z vazby jeho trestní stíhání nezastavil s odůvodněním, že se skutek nestal, nebo proto, že ho nespáchal Igor Ševcov. Utajeno nám zůstane, proč někdo vyvinul úsilí, stále za stejné situace zjevné důkazní nouze, předložit věc Vrchnímu soudu v Praze s tím, že tu je možné (pravděpodobné?) překvalifikování činu ze zločinu obecného ohrožení s trestní sazbou tři až osm let na zvlášť závažný zločin teroristického útoku s trestní sazbou pět až patnáct let. Proto totiž Vrchní soud musel rozhodnout o delegaci věci z Obvodního soudu pro Prahu 6 na Městský soud v Praze. Obvodnímu soudu podal přitom státní zástupce obžalobu. Okresní (obvodní) soud podle zákona věc s trestní sazbou nad deset soudit nesmí.

´

Tři muži a pes

Orgány činné v Ševcovově stíhání byli na počátku, tedy loni 26. června, tři muži — policista Vojtěch Motyka, jenž ho ze zločinu obecného ohrožení obvinil, dozorující státní zástupce Ladislav Malovec z Prahy 6 a soudce Kryštof Nový, jenž po přezkoumání důvodnosti stíhání vzal obviněného do vazby. Přinejmenším soudce Nový tehdy porušil zákon tím, že při rozhodování o vazbě nezkoumal, i když mn to trestní řád ukládá, zda skutek měl (všechny) znaky trestného činu. Ve svých usneseních tito tři muži napsali, aniž se odkazovali na nějaké důkazy, že činu se dopustil právě Igor Ševcov tím, že 7. června v době od třetí do čtvrté hodiny „mohl zcela odůvodněně úmyslně vyrobit nebo úmyslně pomoci opatřit (…) či přímo úmyslně vhodit do prostoru zahrady rodinného domu (…) nejméně jednu pivní lahev značky Bernard“.

Připomeňme, že lahve byly čtyři, jedna dopadla nebo spíše byla položena na záhonek u chodníku ke vstupním dveřím domu, ale nerozbila se, z dalších tří se našly jen střepy na střeše vedle balkónu v prvním patře. Obyvatelé domu spali a nic netušíce uklidili ráno střepiny do popelnice. I když v domě ani u domu vůbec nehořelo, uvedla policie médiím nepravdivě, že „lahve nevybuchly s plnou intenzitou a plameny se podařilo po několika minutách uhasit“. Byla to mediální dělostřelecká příprava na boj proti levicovému extremizmu.