„Stáli jsme tam a dohadovali se, jestli půjdeme na pivo, nebo na čínu. Později se nás policajti ptali, co jsme to tam řešili, sledovali nás totiž a viděli, že se o něčem dohadujeme,“ směje se hořce mladý muž absurdní situaci na zahradě kulturního centra Klinika, kde jsme se sešli, abychom si popovídali o policejních represích. „Třeba i půl roku staré esemesky nám při výsleších ukazovali,“ říkají další.

Popisují také, jak jim policie tvrdila, že jiní vyslýchaní se na ně snaží něco hodit nebo že mají informace od lidí, které ve skutečnosti ani nevyslechli. Chceš vidět vyrůstat své děti? Chceš si udržet práci? Nechceš si zkazit život? Sugestivní otázky měly vyvolat nátlak, aby se zadržení přiznali. A když někdo odmítal vypovídat, říkali mu, že musí, protože jinak to znamená, že se přiznává.

Atmosféra strachu a obav z toho, že třeba oni budou bezdůvodně zadrženi a obviněni, že jsou sledováni a že situace je doopravdy vážná, je hmatatelně cítit. Pro někoho jsou anarchisty, ale zacílení policejních represí je širší: týká se nejen členů anarchistického hnutí, ale také ekologických a antirasistických aktivistů. Celé to začalo zřejmě mnohem dřív, než byli zadržení lidé během operace Fénix. Policie sledovala aktivisty už nějakou dobu a není úplně zřejmé, za jakým účelem.

I pokud bychom připustili, že se snažila zabránit útoku na vlak, který chtěli provést její agenti, nevysvětluje to, proč sledovala celou řadu jiných lidí, kteří se s údajnými útočníky nestýkali. Teorie na to jsou různé. 

↗

Na zahradě kliniky uspořádali anarchisté malou konferenci, při které informovali o policejní represi. Foto Saša Uhlová, DR. 

Možná se tak děje kvůli takzvané Síti revolučních buněk, anebo prostě proto, že podobná taktika policii vyšla v akci Power, což byl zátah proti neonacistům v roce 2009. Osmnáct obžalovaných nakonec dostalo podmínky nebo byli osvobozeni. Ten jediný, který dostal nepodmíněný trest, si ho vysloužil také na základě jiné trestné činnosti.

Akci Power anarchisté v hovorech často zmiňují. Policii se tehdy totiž přes výsledek soudního procesu podařilo do značné míry paralyzovat neonacistickou scénu. Ovšem za cenu represí, které nemířily k podstatě problému. Jedna z panelistek malé konference, kterou po našem setkání zahájili aktivisté na zahradě Kliniky, připomněla, že při akci Power zatkla policie lidi „za samolepky“, místo toho, aby se soustředila na násilné trestné činy neonacistů, které se jí vyšetřit nepodařilo.

Obdobně může státní aparát postupovat proti anarchistům proto, že policie nedokáže dopadnout pachatele, kteří hází zápalné láhve na auta. I když i o tom, že by žháři vycházeli z anarchistického hnutí, panují pochybnosti a názory na to, kdo za tím skutečně stojí, se různí. Někteří si myslí, že se jedná o policejní provokaci, další se domnívají, že auta podpalují dva nebo tři lidé, kteří nutně nemusí být napojeni na anarchistické hnutí.

Souvisí mohutný zásah ve squattu Cibulka s operací Fénix? Zapalují auta policisté sami, nebo se skutečně jedná o někoho z anarchistického hnutí a policie, která nedokáže pachatele dopadnout, hledá místo toho jiné „extremisty“, kteří se provinili třeba tím, že někam nasprejovali nějaký slogan? To všechno jsou otázky, které si anarchisté kladou.

Ve vazbě jsou aktuálně dva lidé, kteří byli zadrženi pro podezření z plánování útoku na vlak. Plán podle kritiků „operace Fénix“ vyprovokovali a vedli dva policejní agenti a také Igor Ševcov, obviněný z toho, že házel zápalné lahve na dům ministra obrany Martina Stropnického. V případě Ševcova ovšem existují vážné pochybnosti o tom, zda policie drží toho pravého — pokud tedy k útoku na dům vůbec došlo. 

Kromě obžalovaných je tu mnoho dalších lidí, kteří žijí ve strachu. Vědí, že je policie odposlouchává, že čte jejich smsky. Hovor přítomných se stáčí i k tomu, jak si policie objednala od italské firmy software, pomocí kterého se jim může dostat do počítačů.

Anarchisté i další aktivisté se represím brání. Natočili video, ve kterém se snaží vysvětlit, o co jde v kauze Fénix. V pátek 28. srpna v pět hodin odpoledne organizují anarchisté demonstraci na Jungmannově náměstí. Chtějí tak na svou situaci a policejní represe upozornit. Možná jejich problémy nepálí širokou veřejnost — jde přece o „extremisty“. Zajímat by nás to ale mělo všechny. Protože přehlížení signálů, že je svoboda v naší zemi krácena, se společnosti nemusí vyplatit.