Slovenský premiér Robert Fico nechce, aby vláda předložila k ratifikaci Istanbulskou úmluvu, která řeší násilí na ženách a boj proti němu. Úmluva jde prý proti ústavní definici svazku muže a ženy. Důležitější je podle něj ochrana žen před vlnou migrantů, která má prý evidentně na Slovensko namířeno. Vedle Smeru odmítá úmluvu také Slovenská národní strana.

Premiér Fico a předseda Národní rady a Slovenské národní strany Andrej Danko zbytečně straší společnost. Politici se ohrazují tím, že by úmluva přeformulováním rolí zvýhodnila LGBT+ menšinu. O té se tu ale nic nepíše. Jejím podepsáním se státy pouze zavazují, že budou preventivně vystupovat vůči násilí, zajistí ochranu obětem a trestné činy budou stíhány důsledně.

Na Slovensku se proti rozhodnutí premiéra Fica nejsilněji postavilo uskupení Živena, v jehož čele stojí Magda Vášáryová. Tento nejstarší ženský spolek na Slovensku vznikl už roku 1869. Ve svém ustanovení z 26. února 2018 členky protestují proti rozhodnutí vlády a předsedy Národní rady SR neratifikovat vlastně už podepsaný dokument — toto rozhodnutí je podle nich bezdůvodné a vrátí slovenskou společnost názorově o desítky let zpátky. Ženy přijdou o to, za co jejich předkyně bojovaly.

Úmluva proti násilí

Evropská úmluva z roku 2011 chce vytvořit ve společnosti prostředí nulové tolerance k násilí vůči ženám. Prosazuje prevenci a dostupnou péči pro oběti. Genderově podmíněné násilí popisuje jako porušování lidských práv a diskriminaci žen. Jen tři země z Rady Evropy Úmluvu nepodepsaly — Arménie, Azerbajdžán a Rusko, tedy státy, kde je žena považovaná za druhořadého občana a kde domácí násilí „láme rekordy“.

Oficiálně je Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí mezinárodní smlouva, podle které jsou všechny druhy násilí na ženách nějakou formou historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Podrobně řeší prevenci násilí, ochranu obětí nebo stíhání pachatelů, ale nově také definuje některé trestné činy — mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, stalking či vynucený potrat a sterilizaci, tedy prvky, které právně často ošetřeny nebývají.

Co hrozí slovenským ženám?

Přestože premiér Fico mohl nechat úmluvu posoudit ústavními soudci, aby se vyvrátily či potvrdily jeho obavy o svazek muže a ženy, neudělal to. Slovenskému premiérovi se zajímavě podařilo spojit téma násilí na ženách s obavou z popření rozdílů mezi muži a ženami a dostal se až k ochraně Slovenek před islámskými migranty.

Jenže slovenským ženám nehrozí nebezpečí ze strany imaginárních migrantů či genderové ideologie, která údajně rozkládá „tradiční“ pojetí rodiny. Nebezpečím jsou pro ně slovenští muži, kteří si stejně jako slovenský poslanec myslí, že „to, že jedna pätina žien sa stretáva s domácim násilím, znamená, že štyri pätiny žien rešpektujú svoje postavenie v spoločnosti“. Ohrožují je křesťanští kněží, kteří jim teď v tažení proti úmluvě tvrdili, že manželství je posvátné stůj co stůj, přestože jim muž ubližuje, a že přece Ježíš si také nesl svůj kříž a své utrpení. Výzva k bojkotu Istanbulské úmluvy se prý četla ve slovenských kostelech.

Situaci slovenských křesťanek popsal přiléhavě ve svém facebookovém komentáři spisovatel Michal Hvorecký: „Štvrtina manželiek sa z chrámu domov vráti po bitku, pár stoviek do polnoci zažije obťažovanie či vynútený sex a všetky pôjdu v pondelok do roboty za nižšie platy, alebo ako živiteľky rodín o štvrtej ráno nasadnú do vlakov smer zahraničie robiť ďalší mesiac opatrovateľky.“ Slovenské ženy dostávají o čtvrtinu méně peněz než muži, mají i nižší důchody. Až pětina Slovenek zažije domácí násilí a stovky žen ročně jsou znásilněny. Od roku 2010 zemřelo na Slovensku čtyřicet žen rukou svého partnera.

I Češi podepsali

V České republice se v roce 2016 proti ratifikaci Istanbulské úmluvy nejhlasitěji ohradili především lidovci, zdálo se ale, že problematiku, kterou řeší, vůbec nepochopili. Pavel Bělobrádek a Marian Jurečka argumentovali slovy, že Istanbulská úmluva nám nutí jen „zavádění genderové ideologie“ a nepřinese nic nového.

To ale není pravda — protože například právní ošetření stalkingu, mrzačení ženského genitálu nebo nucených sterilizací u nás chybělo. Smlouva nás zavazuje k zajištění dostatku azylových domů pro oběti násilí a také zřízení bezplatné telefonní linky pro ohrožené ženy, v čemž žádnou genderovou ideologii nelze moc vyčíst. Stejná podpora navíc platí i pro postižené muže. Naše vláda rozhodla o její ratifikaci osmého března roku 2016. Jurečka i Bělobrádek hlasovali proti.

Výhodné pro všechny

Přímo v Istanbulské úmluvě se tedy zmiňuje fakt, že stejnou podporu dostanou i mužské oběti. Genderově podmíněné násilí je důsledkem nerovného postavení žen v naší společnosti a tím, jak jsou ženy vnímány. Proto je důležité a zásadní zažité stereotypy zpochybnit. Sexuální i domácí násilí není až příliš často bráno dostatečně vážně.

Společnost se snaží ženy přesvědčit, že status quo je správný a je nutné ho dodržet. Odmítnutím úmluvy vlastně ženám říkáme, že je vše v pořádku, že se nemají bránit nebo se pokoušet nějak změnit svou situaci, protože společnost jim stejně nedá za pravdu. Dáváme obětem domácího i sexuálního násilí najevo, že jejich utrpení není skutečné, že nemá cenu jej nahlašovat, což je alarmující v případě, že je jím na Slovensku postižena každá pátá žena.

Těžko říct, v čem konkrétně premiér Fico vidí v úmluvě hrozbu pro podobu takzvané „tradiční“ rodiny. Dohodu podepsalo už 45 zemí a slovenská hysterie okolo ní je spíše fiktivním problémem společnosti, která si nutně stojí za zachováním statutu quo, fiktivním problémem nehodným společnosti, která by chtěla být vyspělá, ale zoufale se jí to nedaří, a o problémech žen stále rozhoduje diskusní panel, skládající se z pěti postarších mužů.