V neděli bylo publikováno další vyjádření čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova, tentokrát pro televizi HBO. Skandální slova hlavy autonomní republiky na území evropské části Ruska převzaly světové agentury. Na otázku reportéra, proč jsou gayové v Čečně mučeni, nejprve popřel, že by v jeho zemi nějací byli, a pak odpověděl: Jsou to ďáblové. Jsou na prodej. Nejsou to lidé. Navrhl reportérovi, aby si je vzal s sebou do Kanady.

Ramzan Kadyrov je bývalý bojovník proti Rusku, který se svým otcem, pozdějším prezidentem Čečenské republiky, přeběhl na ruskou stranu. Po svém otci zdědil prezidentskou funkci a fakticky kontroluje zákonodárnou, výkonnou a soudní moc, jakož i sdělovací prostředky. Spojuje své politické praktiky s islámem. Jeho otec byl na začátku devadesátých velkým muftím v regionu.

Podle ruské novinářky Anny Politkovské, zavražděné roku 2006 v době, kdy jeho otec Achmat působil jako prezident s podporou Vladimíra Putina, byl Ramzan šéfem prezidentské bezpečnostní služby a měl ve svém domě mučírnu určenou pro politické protivníky. Hlavním zdrojem příjmů nynějšího prezidenta bylo podle ní výkupné z únosů lidí.

Vladimír Putin je ve vyjádřeních opatrnější, ale v době své polodiktátorské vlády prosadil zákon, který zakazuje údajnou propagaci homosexuality, přičemž i v některých jiných regionech mimo Čečnu platí další zákazy a ruská federální moc nechrání lidi alternativních erotických preferencí před diskriminací.

Rusko je  v této kauze právem kritizováno. Vztah k LBGT+ komunitě se pokládá za jeden z projevů liberální a demokratické kultury. A tato kauza ilustruje fiktivnost ruské demokracie.

Obchod je cennější než důstojnost

Nutno poznamenat, že různá míra omezení, co se týká volby partnerského soužití, platí i v dalších evropských zemích. S politováním je třeba konstatovat, že se jedná i o členské země Evropské unie. Platí to v různé míře o Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Chorvatsku, Bulharsku a Rumunsku. Z teritorií se sporným statutem podporovaných Severoatlantickou aliancí a Evropskou unií platí různá omezení v Kosovu.

Práva LGBT+ byla tradičně obhajována solidárně s právy jiných menšin. Když byla proti dřívější monarchistické a aristokratické vládě prosazena demokratická vláda většiny, hrozilo, že se demokracie zvrátí v cosi, čemu se začalo říkat „demokratura“, tedy v diktaturu většiny a potlačení menšin. Proto se objevil nový program takřečených práv třetí generace prosazovaných souhrnně.

K právům třetí generace patří podle mezinárodně uznaného pojetí českého právníka Karla Vašáka právo na sebeurčení, právo na ochranu životního prostředí a též různá menšinová či skupinová práva. Míní se taková práva menšin, která nejsou v rozporu s právy chráněnými (většinově přijatým) zákonem — která například nikoho neohrožují na zdraví a životě.

Očekávali bychom, že spolu s právy gayů, leseb a bisexuálních osob budou souběžně chráněna a prosazována práva etnických menšin, například Romů. Česká LGBT+ scéna s tím počítá a v každoročním letním týdenním programu Prague Pride bývají zastoupeni Romové, jejich kultura a jejich právo na odlišný životní styl.

Logicky lze čekat rovněž obranu práv náboženských menšin. V České republice je i římskokatolická církev výrazně menšinovou náboženskou organizací. Jejího života se pravidelně účastní přibližně čtyři procenta obyvatel. Jiné náboženské směry, které mají státní registraci a které mají přiznána různá zvláštní práva, mají leckdy jen tisíce nebo stovky členů. Najdou se však i náboženské skupiny různým způsobem omezované, například svědkové Jehovovi, někdy i lidé hlásící se k judaismu a v poslední době ze strany obyvatelstva, ale i státních orgánů také muslimové.

Česká populace je k menšinovým formám partnerského života průměrně tolerantní, vůči některým jiným etnikům odmítavá, podle nedávno publikovaného výzkumu Harvardovy univerzity jsou zdejší obyvatelé nejvíce rasističtí z celé Evropy. Podobné je to ve vztahu k náboženským menšinám. Proto je důraz na pokročilost a vyspělost ve srovnání s Ruskem a speciálně s Čečnou problematický. Liberální a nesnášenlivé postoje jsou u nás jen jinak rozloženy.

Hrdost Evropy a západního světa na svobodomyslné a snášenlivé postoje není věrohodná, sledujeme-li ryze pragmatické, možno říci cynické postoje k otázce občanských svobod a lidských práv, když jde o ekonomické zájmy. Jakmile jde o dobrý byznys, jsou zapomenuta práva Číňanů i Tibeťanů.

Nejbližším spojencem západních politických a obranných struktur na Blízkém východě je, jak známo, Saúdská Arábie. Její zákony jsou stejné a v některých případech krutější než soudní a trestní praxe takzvaného Islámského státu. V této zemi může být homosexuální soužití trestáno smrtí. Jak známo, je tam zcela vyloučeno působení jiných náboženství než islámu. Velký muftí Saúdské Arábie v březnu požadoval zničení všech křesťanských kostelů na Arabském poloostrově. Lidé požadující respekt k lidským právům jsou tam drasticky trestáni.

Dokud nezačne Evropa a Amerika podmiňovat obchod se Saúdskou Arábií dodržováním lidských práv v této zemi, bude její rozhořčení nad Čečnou a Ruskem nevěrohodné.