V roce 2013 provedla Agentura EU pro základní práva komparativní studii výskytu domácího a genderově podmíněného násilí v zemích EU s názvem „Násilí na ženách: průzkum napříč EU“. Do této studie bylo zahrnuto 1 400 žen z každé země EU. Výsledky studie nejsou nikterak povzbudivé.

Studie ukázala, že fyzické nebo sexuální násilí zažilo v České republice 32 % žen. Obětí nebezpečného pronásledování se během svého života stalo 9 % žen, obětí sexuálního zneužívání 12 % žen a znásilnění 5 % žen.

Obdobný výzkum provedla také Světová zdravotnická organizace, která došla ke srovnatelným číslům. Některou formu fyzického či sexuálního násilí ze strany partnera nebo ne-partnerského sexuálního násilí zažilo 35 % žen. Dle dostupných studií se navíc ukazuje, že ohlášené případy těchto forem násilí jsou pouze zlomkem těch, k nimž dochází. Například v případě znásilnění se míra ohlášení odhaduje pouze na 5-10 %.

Nepřekvapí, že dopady na oběti domácího a genderově podmíněného násilí, které dle dostupných informací tvoří až z 95 % ženy, jsou výrazné a zasahují do mnoha oblastí jejich života. Nejde pouze o fyzické a psychické utrpení, které zažívají.

Jedná se také o další doprovodné zdravotní problémy, dopady do pracovního života, například v souvislosti s častějšími absencemi v zaměstnání. Zejména v souvislosti s domácím násilím také často dochází k ekonomické závislosti oběti na násilníkovi, jež pak samozřejmě stěžuje možnost oběti násilníka opustit.

Násilí se také promítá do veřejných rozpočtů. Studie ekonomických dopadů domácího násilí, která byla v roce 2012 provedena neziskovou organizací proFem, odhaduje jeho ekonomické dopady na 1,3 miliardy korun. Jsou v nich zahrnuty náklady na policii, státní zastupitelství, soudy, přestupková řízení, dále dotace na poskytování sociálních služeb, náklady ve zdravotnictví i náklady na vyplacené podpory v nezaměstnanosti a nemocenské.