A co na to říká manžel?

Kateřina Kňapová

Co je horší — genderové kvóty na kandidátních listinách nebo vnímání političek jako exotického úkazu, který je v lepším případě krásnou ozdobou?

Na víkendovém sjezdu zavedla sociální demokracie genderové kvóty na kandidátní listiny, za což se na ni okamžitě snesla kritika, a to i z vlastních řad. Kvóty prý ženy uráží, protože ty sebevědomé a schopné se na vysoké posty přece dostanou samy, ale s nastavenými kvótami je budou ostatní vnímat jen jako „povinné“.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Také se prý může stát, že schopné muže zastoupí neschopné ženy, protože to tak nařizuje kvóta. Dokonce hrozí i to, že na kandidátky se dostanou ženy, které vlastně vůbec kandidovat nechtějí, protože to nařizuje kvóta.

Ponechám stranou, že veškerá kritika tohoto typu tak nějak implicitně počítá s rovnými šancemi mužů a žen v politice, nebo dokonce s tím, že schopných žen je v ní vlastně docela málo. Ponechám stranou i to, že s určitým typem kvóty se pracuje ve volbách už dnes — operujeme s reprezentací podle jednotlivých geografických celků a nikomu to zvláštní nepřipadá. Zaujala mě obhajoba důstojnosti žen, zde ztělesněná odmítnutím kvót, v prostředí, které je tu více tu méně explicitně sexistické.

Manžel, rodina, image

Snad v každém delším rozhovoru s političkami, ať už novými nebo těmi, které se v tom prostředí pohybují už delší dobu, se objeví otázka: „A jak zvládáte rodinu?“ nebo její variace, pokud politička nějaké děti má. Politička se obvykle usměje a ujistí redaktora či redaktorku, že na jedničku, že má sice málo času, ale rodina a manžel/přítel jsou jí velkou oporou a bez nich by to jistě nezvládla.

Povinný odkaz na podporu manžela nebo přítele už také tak nějak patří k folklóru těchto rozhovorů. V případě mužských kolegů se s takovou otázkou vlastně nesetkáváme skoro vůbec, u některých z nich vlastně ani netušíme, jestli nějakou rodinu mají, případně se o ní dozvíme až v momentě, kdy se daný politik rozvádí, ve společenské rubrice Blesku.

Na víkendovém sjezdu zavedla sociální demokracie genderové kvóty na kandidátní listiny. Foto Ondřej Mazura, DR 

Dalším aspektem, který se u žen v politice, ale vlastně u vysokých postů obecně, řeší, je vzhled. Po každých sněmovních volbách v poslední době se někde objeví anketa Miss Sněmovna, atraktivní političky jsou často označovány jako „sexy blondýny“ (naposled Lenka Teska Arnoštová) nebo „sexy političky“ obecně (jistě si vzpomínáte na „sexy“ kalendář Věcí Veřejných).

K otázce vzhledu patří také podrobný rozbor oblékání vysoce postavených žen — v poslední době se kritika snesla například na ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou nebo první dámu Ivanu Zemanovou.

V této souvislosti jsem si vzpomněla na video, ve kterém hollywoodské herečky reagují na permanentní proud otázek na vzhled nebo diety, zatímco jejich mužští kolegové dostávají otázky týkající se existenciálních dilemat postav, které hrají. Ani v České republice se oblékání a vůbec image politiků nevěnuje zdaleka tolik pozornosti, a to opravdu nemůžeme říct, že by nebylo co komentovat, protože se všichni do jednoho oblékají dobře.

Konec dvojího standardu

Jistě lze namítnout, že političky samy často o svůj vzhled dbají, protože je to baví. A na tom není nic špatného, jen je třeba rozlišovat skutečnost, že se jedná o jejich soukromou záležitost a tím, že ji zdůrazníme, ji vlastně řadíme co do důležitosti vedle nebo dokonce někdy i nad to, co političky říkají nebo dělají.

Pokud už se vzhled političek stane veřejnou věcí, pak musíme stejná měřítka aplikovat i na jejich kolegy. Koneckonců například v některých zemích jižní Evropy nebo Latinské Ameriky se na vzhled volených reprezentantů a reprezentantek klade větší důraz zcela běžně.

Je rovněž zajímavé, že na obranu ženské důstojnosti proti kvótám se mnohdy do prvních řad derou ti představitelé veřejného života, kteří jsou jinak těmi nejhoršími machisty — například prezident Zeman. I když se nejedná o tak extrémní případy, jen velmi málokdy jsem slyšela z úst těch, co kritizují kvóty kvůli jejich nedůstojnosti, jiné a lepší návrhy na zlepšení nejen reprezentace žen, ale i jejich životních podmínek, potírání genderově podmíněné chudoby nebo třeba řešení problému sexuálního násilí.

Kvóty představují vědomí, že přirozeným vývojem se k vyrovnanějšímu zastoupení žen v politice dostaneme jen pomalu, pokud vůbec. Samozřejmě nejsou všespásné, a pokud nebudou doplněny o další kroky, jako je transparentnost kritérií pro některé vysoké posty, podpora pro političky ve slaďování rodičovství a politiky (což platí samozřejmě i pro muže) nebo třeba mentoring a síťování političek, které by měly spolupracovat, i když jsou někdy třeba tlačeny do jakési virtuální „ženské války“ o posty.

Klíčové je také důslednější prosazování agendy rovných příležitostí (a to nemyslím jen pro politiku a vysoké posty, ale právě i pro chudé ženy nebo ženy na okraji společnosti), bez kterého se uplatnění kvót stane jen prázdným gestem.

    Diskuse
    Vtipné je, že kvóta se bude týkat i mužů. Tudíž pokud chce někdo argumentovat tím, že neschopné ženy nahradí schopné muže, měl by zároveň uvést, že neschopní muži nahradí schopné ženy.
    March 16, 2015 v 10.16
    "Feminizace" politiky v dohledné době nehrozí. V oborech, kde pracuje převaha žen, ale k positivní diskriminaci mužů dochází. Podívejte se například na poměr žen a mužů mez učiteli a mezi řediteli škol.

    Positivní diskriminaci mužů často prosazují i ženy, Na pracovišti s převahou žen (například psychologickém) říkají, když se přijímá někdo nový: chtělo by to nějakého mužského. Jednou jsem na jednom z mých bývalých pracovišť octl v situaci, kdy jsem jako jediný muž jediný prosazoval, že bychom měli přijmout nejkvalifikovanějšího uchazeče/uchazečku bez ohledu na gender.
    KK
    March 16, 2015 v 11.45
    Re feminizace
    Dobrý den, tak trend k té "pozitivní diskriminaci" ve feminizovaných profesích je často veden jinou logikou, než tam, kde je to naopak. Feminizované profese jsou často hůř placené, takže se tam mužům často moc nechce, proto je třeba je přilákat; naopak u politiky nebo obecně na rozhodovacích pozicích je většinou problém v tom, že aby se tam ženy dostaly, musí vyvinout větší úsilí než jejich kolegové. Celkově je možné ale sledovat trend k diverzifikaci týmů - koneckonců různé skupiny a to nejen muži a ženy, ale i věkové, mají různí zkušenosti a pohledy na věc, což může být velmi ke prospěchu věci.
    MF
    March 16, 2015 v 13.14
    konkurenceschopnost
    ČSSD bude zajisté vypadat politicky korektněji než jiné politické strany. Je ale otázka zda bude tím lepší, zda bude konkurence schopná vzhledem ke stranám, který tento princip nezavedly.
    March 16, 2015 v 14.27
    Re feminizace - Kateřině Kňapové
    Máte pravdu, je ovšem otázka, zda je férové lákat muže do feminizovaných profesí tím, že v nich snáze dosáhnou na vedoucí (tedy i lépe placené) pozice nebo tím, že se na ně kladou méně přísné kvalifikační požadavky.
    KK
    March 16, 2015 v 15.45
    Re: feminizace JK
    Já si myslím, že to jsou takové spojené nádoby - dokud v těch profesích nebude obecně víc peněz, tedy nebudou prestižnější, patřičně společensky oceněné, tak se do nich muži nepohrnou...
    MP
    March 16, 2015 v 16.23
    Kateřině Knapové
    Ale proč by tam mělo být víc peněz? Ony jsou ty vedoucí funkce ve feminizovaných odvětvích finančně i společensky oceněny docela slušně. A kdo by se staral o to, co brblají báby v řadových pozicích, to už bychom rovnou mohli slušně platit třeba i takové knihovnice.
    Samozřejmě, že je potřeba věnovat soustavné úsilí o zavírání genderových nůžek, ale samotné široce zaměřené pobídky vyřeší něco a vždycky budou mít tendenci pervertovat proti svému původnímu účelu. Kvóty v politické straně bez funkční ženské organizace (jak se vůbec jmenovala, Svaz sociálně demokratických žen?) a bez systematické nabídky rozvoje dovedností pro ženy (mediální tréningy apod.) mohou v dnes patriarchální straně opravdu zdegenerovat do systému, kdy se každému jednomu z příslušné mužské skupiny ovládající tu kterou lokální organizaci, přidává další, poslušný ženský hlas (protože jiná žena se přes tu skupinu neprosadí). Hlasoval bych na sjezdu pro kvóty, ale s obavami z příliš polovičatého vítězství.
    KK
    March 16, 2015 v 16.54
    Re: Martin Profant
    Tak ono u (a opavdu "u", protože jsou nezávislé sdružené) socdem ještě existuje Oranžový klub, kde jsou některé akčnější straničky v malé, leč organizované skupině a mají ambici své aktivity rozvíjet směrem, který naznačujete. Každopádně riziko toho, že ty kvóty budou bezzubé, je docela jasné, proto taky leckdo upozorňuje na to, že jejich prosazení není všechno.
    IR
    March 16, 2015 v 16.55
    @Martin Profant
    Pravděpodobně máte na mysli Sociálně demokratické ženy. Ty dodnes existují, ale nefungují, respektive fungují, ale nic nedělají, pokud nepočítáme jejich předsedkyni, která si chodí do médií stěžovat, jak máme ožralou a zfetovanou mládež. Tudy cesta nevede.

    Mediální tréninky by mohla strana sponzorovat (například Fórum 50 % je pořádá, ale stojí to pár tisíc korun na osobu), případně by mohla zaměstnávat vlastní odborný štáb na tuto problematiku. Osobně uvažuji o tom, že bych si udělala magistra z fonetiky a pak pro stranu pracovala jako odbornice na mluvený projev, pokud by byl tedy zájem.
    MP
    March 16, 2015 v 17.20
    Ivaně Recmanové
    Vidíte, Sociálně demokratické ženy, to jsou ony. Já věděl, že jim nějak komolím název. Jejich půvab počátkem 90. let, do té doby než je postupně zlikvidovala mocenská ambice Jany Volfové a další katastrofy, spočíval právě v tom, že ony si takové věci jako je mediální tréning sponzorovaly samy, dokonce dokázaly pořídit i dost kvalitní segmenty stranického programu a prosazovat je. A právě tou sebeorganizací rostly, ty nejlepší z nich dokázaly hrát na všech rozhodovacích úrovních ČSSD. Málem jsem je začal vyjmenovávat, ale ono by to znělo jako variace na Nářek někdejší krásné paní zbrojmistrové a až na dvě, tři výjimky by ta jména nikomu nic neříkala.

    Kateřině Kňapové
    Dík za připomenutí, moje ostuda, že jsem na OK zapomněl, ale on je to opravdu hodně "u", tedy z pohledu současných stranických struktur.
    + Další komentáře