Do počítače se vetře zejména to, oč nestojíte. Tak jednoho rána vidím, že na obrazovce leží v peřinách, na boku a se zadečkem pěkně vystrčeným polonahá žena. Potom si přečtu, že tímto způsobem vede paní doktorka Laura Janáčková (ANO) svou volební kampaň na senátorku pro Prahu 1.

Když nepočítám onen kalendář poslankyň VV, což byla spíš jakási dodatečná legrace rozverných mladých žen, tato reklama je v politice nový fenomén. Vybavuji si všechny ty talentované a charismatické ženy, které v Senátu nebo ve Sněmovně pracovaly, některé velmi vzácné, a ano, musím napsat, že reklamní trik paní doktorky, dostat se do Senátu pomocí snímku vlastního svůdně odhaleného těla, je přímý úder do očí i do mysli. Jako politické novum to prý připustil i vůdce hnutí ANO pan Babiš.

Mě ženská nahota nepohoršuje, pokud je krásná, vkusná a výtvarně zajímavá; nemám problémy ani s pornofilmy, pokud dodržují základní pravidla estetického vkusu a nejsou násilnické; nevadí mi otevřené milostné akty ve filmech před desátou hodinou.

Mám ale problém s přiblblou televizní reklamou, která pracuje s ženským tělem, využívá jeho erotické možnosti nebo se týká různých ženských nebo mužských hodně intimních tělesných potřeb. Těch našpulených pusinek, toho pomrkávání, těch obscénních gest! — a kvůli čemu? Kvůli pracím práškům, šťávě z jablek, kosmetice, šamponům, a co je nejvíc nechutné, kvůli dámským vložkám či lékům na pánskou erekci nebo prostatu.