Opravdu nepotřebujeme dostupné bydlení?
Linda SokačováJe chvályhodné, že vláda Bohuslava Sobotky začala pracovat na vzniku zákona o sociálním bydlení. Celá řada diskuzí se ale bohužel až příliš často ubírá směrem, že přeci není možné pomáhat těm, kteří si za to, že nebydlí, mohou sami.
Současná vláda je první vládou, která začala pracovat na vzniku zákona o sociálním bydlení. Je s tím spojena spousta pochyb a problémů. Na jednu stranu některé postupy vypadají skutečně nesystematicky, ale na druhou stranu je nutné ocenit, že se začalo pracovat na tak složitém úkolu, jakým jistě dostupné bydlení je. A dokonce k tomu byla přizvána odborná veřejnost a neziskové organizace.
Vzhledem k náročnosti úkolu si myslím, že by vláda měla dostat na pár měsíců období hájení, což samozřejmě neznamená vzdát se odborných a politických disputací. A proč politických? Rozhodnutí o tom, zda česká bytová politika začne nabírat nový směr k dostupnějšímu bydlení, nebo ne není jen odborný problém, ale především politický. Otázka, zda má být bydlení výsadou jen pro ty, kteří na něj mají nebo se mohou dlouhodobě zadlužit, je velmi důležitá pro celou Evropu.
Dostupné a důstojné bydlení je v České republice pořád vnímáno jako něco, co si nemůžeme dovolit, protože je to příliš drahé. Navíc není přeci možné jen tak darovat něco někomu, když si to nezaslouží. Tímto přístupem se podle mého názoru pomíjí spousta důležitých věcí, které s dostupným bydlením souvisí.
Dostupné veřejné bydlení a kvalitní systém sociálního bydlení se především v období hospodářských propadů a trvalých krizí ukazují být stabilizujícím prvkem, který řadu lidí drží nad hranicí chudoby a udržuje určitou míru důstojného života.
Dokud bude společnost akceptovat, že bydlení (podobně jako zdraví, vzdělání a dnes dokonce i starobní důchody) je zbožím, nebude stát plnit jednu ze svých základních funkcí a bude jen poslušným nástrojem anonymních sil, nikoli státem občanů. Pak je ale nesmyslné mluvit o demokracii.
To jsou ti, kterým banka hypotéku nedá?
Protože jinak se v ČR na bydlení zadlužují lidé, kteří si to ve skutečnosto dovolit nemůžou, úplně běžně. Pokud by se sociální bydlení mělo týkat i jich, musel by to být opravdu dost robustní program.
Pan Křeček buď nechápe podstatu problému, nebo v něm převládl předseda Sdružení nájemníků ČR. Obojí je špatně, obojí by mělo být důvodem pro jeho odvolání postu zástupce ombudsmana.
Vždyť dokud bude stát sypat peníze, určené na pomoc lidem v těžké životní situaci, do bezedných děr spekulatnů, bude jen hůř! Křeček, jako sociální demokrat, by měl přinejmenším tušit, že pustit do boje s chudobou byznys, je obrovskou chybou, která potřebuje okamžitou nápravu.
Někde jsem četl, že na sociální bydlení stát vydal, myslím že za loňský rok, 10 miliard +-. Kolik z toho činily skutečné náklady bydlení? Polovinu bych považoval za přehnaný odhad. Kdyby se 5 miliard použilo na stavbu sociálních bytů, už by se podstatná část problému nadlouho vyřešila.
A není to problém vůbec malý. Autorka jej popisuje pravdivě :"V dlouhodobém horizontu nicméně bude pravdivé, že segregace a koncentrace lidí vyloučených z bydlení povede k prohlubující se ghetoizaci a všem dalším problémům, které s tím souvisí a které ty „přizpůsobivé” budou obtěžovat." Mohla i klidně dodat, že občané žijící v blízkosti ubytoven by asi bez rozpaků a váhání podepsali přihlášku doDělnické strany. Zvláštní je pak přístup státních orgánů. Zatímco běžně odebírají děti alkoholikům a narkomanům, nevadí jim, když jsou děti na ubytovnách vychovávány v prostředí právě plném alkoholiků, narkomanů a gamblerů.
A právě tu vzniká jedno nebezpečí, o kterém nikdo nemluví. Děti, takto vychovávané, bez návyku práce - rodiče jim tuhle zkušenost neposkytnou, jsou do budoucna hrozbou sociálního konfliktu. Koncentrace mladých lidí bez práce a správných sociálních návyků je tomu přímo předurčena.
Já myslím, že to není ubytovna nebo činžák v rozkladu, v němž se koncentrují lidé, kteří mají smlouvu za 10 000 za pokoj, hrazené z doplatku na bydlení a padající do kapsy majitele ubytovny/činžáku.
Záleží ma pojetí sociálního bydlení, jeho podstatou by neměla být segrgace , tzn. žádné nastavíme obr barák s kvantem malometrážních bytů někde na periferii, kde stejně nkdo jiný nechce bydlet, to by bylo asociální bydlení.