Již po osmnácté byl v jarní sobotu, tentokrát 6. dubna 2024 vyhlášen Pochod pro život. Jeho organizátorem je Hnutí pro život. Zdá se, že něco takového je hodné podpory.

Církev, pro kterou byl v kacířských tribunálech a v náboženských válkách po dlouhá staletí lidský život lhostejný, se rozhodla život chránit, o život pečovat a život rozvíjet. Připojila se k etice Alberta Schweitzera založené na základním heslu etiky úcty k životu.

Je zřejmé, že nejde hlavně o ochranu života pracovníků proti tomu, co je v pracovním procesu ohrožuje. Důraz se neklade ani na ochranu ohrožených ve válečných zónách. Má jít především o ochranu počaté živé bytosti, která se rozvíjí v člověka. Tu chrání i český ústavní pořádek.

Bylo by snad skoro zbytečné horovat pro ochranu života, když Listina základních práv a svobod ve svém 6. článku deklaruje, že každý má právo na život, že nikdo nesmí být zbaven života, nepřipouští se trest smrti. A to vše tím spíše, že 1. odstavec čl. 6 výslovně uvádí, že lidský život je hoden ochrany již před narozením.

Hnutí pro život prohlašuje za lidskou bytost organismus, jehož právo na ochranu má být podle nich hájeno od oplodněného vajíčka přes zárodek a plod, po narození. Tolik už nepřipomíná ochranu života dospělých, mimo jiné matek jejichž zdraví a život může být ve speciálních případech pokračování těhotenství ohroženo.