Minulá středa byla černým dnem pro všechny české ženy, které doma, v práci či na ulici zažívají násilí. Že je jich hodně, se ví. A to, že česká společnost je vůči tomuhle problému stále vnímavější a pachatele odsuzuje, se ví také.

Neví to ale zřejmě část českých senátorů, a dokonce senátorek (sic!). Jejich přičiněním Senát týraným a obtěžovaným ženám ve středu vzkázal, že nevidí důvod, aby se jimi stát zabýval a přijímal nějaká zvláštní opatření. Vysmál se jim do očí. Ukázal, že jako celek nevnímá, čím žije česká společnost a co trápí její občany. Ukázal, že je slonovinovou věží konzervativní ideologie.

Nezájem senátorů a vlády na úmluvě

Ve středu se v Senátu hlasovalo o ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (lidově nazývané Istanbulská). A osmadvacet hlasů proti stačilo, aby Česká republika úmluvu odmítla ratifikovat. Jako jedna z několika mála zemí Evropy. Přesto, že k ratifikaci vybízel prezident i předseda Senátu.

Ale nejen Senát, i současná vláda ukázala, že jí domácí násilí neleží na srdci a že to je pro ni druhotná záležitost. Bylo to vidět na způsobu, jakým neslaně nemastně úmluvu za vládu představil k ratifikaci v senátu ministr spravedlnosti Blažek a jak dal od ní v podstatě ruce pryč. Řekl jen, že je zvědav na debatu. Přitom by se čekalo, že za ni bude kopat.

V úvodní řeči vůbec nevysvětlil, v čem je úmluva důležitá a proč ji senátu předkládá, neargumentoval, proč vláda podporuje její přijetí. Naopak dlouze hovořil o podmíněném trestu pro otčíma, který léta znásilňoval svou nevlastní dceru, a o protestní demonstraci proti tomu rozsudku, kterou ženy den předem svolaly před jeho ministerstvo. Dlouze se pozastavil nad dvěma vulgárními hesly, která se tam objevila.

Nedalo se to chápat jinak než jako kritika aktivistických žen. Stačil také sdělit, že podle něj náboženství má smysl. Po takovém úvodu nebylo jasné, proč by senátoři měli pro úmluvu zvednout ruku. Zvlášť když ve své závěrečné řeči řekl: „Vůbec si nedovolím doporučovat vám tady, jakým způsobem máte hlasovat.“

Istanbulská úmluva je „prvním evropským právním instrumentem zabývajícím se specificky domácím násilím a násilím na ženách. Jejím cílem je nulová tolerance k těmto formám diskriminace a porušování lidských práv… Usiluje o vymýcení předsudků a společenské nerovnosti mezi pohlavími, které produkují násilí,“ jak stojí v Předkládací zprávě pro český parlament.

Úmluvu podepsalo v roce 2011 pětačtyřicet států, Česká republika až v roce 2016. Teď, osm let po podpisu, ji vláda konečně doporučila parlamentu ke schválení. Učinila tak ovšem rozpačitým způsobem, jako by chtěla říci, že o ni nestojí. Všeobecně se ví, že o uvedení úmluvy do života stáli Piráti a STAN, zatímco lidovci a ODS nikoli. SPD byla samozřejmě proti a ANO jako v mnoha jiných kauzách lavírovalo.

Senát odmítne, sněmovna si myje ruce