Nejdříve by se asi slušelo poděkovat obyvatelstvu Prahy 12. Voliči zde Pavla Fischera poslali do Senátu už v prvním kole. Rozhodli se pro člověka, který má pevnou politickou pozici a jehož protiruské postoje se ukázaly jako oprávněné.

Fischer mluvil o prezidentu Zemanovi při kauze Vrbětice jednoznačným jazykem — jako o politikovi zastávajícímu postoj blížící se velezradě. Bylo to ještě před válkou Ruska proti Ukrajině. Fischer je politikem evropského formátu a nezapomněl při tom na politickou práci ve svém, dosti různorodém, senátním obvodu. Fischer se vymyká zdejší průměrnosti, a v Praze 12 to lidé nahlédli a ocenili.

Kdyby se věci politické jako v Praze 12 ještě chvíli vyvíjely normálně, odejdou Piráti do nadcházející středy z vlády a Pavel Fischer bude příští středu ministrem zahraničí. Až do parlamentních voleb, ve kterých vyhraje ANO, protože Česká republika není Praha 12. Jenže ta chvíle s ministrem zahraničních věcí Pavlem Fischerem může být politickým pokusem dělat jednu věc správně.

Pavel Fischer odešel z ministerstva zahraničních věcí na počátku éry marného politika Zaorálka. Podstoupil riziko, opřel se o svou zkušenost, o své vzdělání, o svou víru. Šel přímo a uspěl. V Senátu pracuje jako předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Jde to, i tady, v českém „nabráchově“.

Má v Senátu i mimo Senát značný neformální vliv. Když se ho někdo na něco zeptá, často to prostě ví. Když ho někdo někam pozve, prostě přijde nebo alespoň pořádně odpoví.

Exprezident Zeman význam střetu na Praze 12 rozeznal

Pan prezident Miloš Zeman poskytl serveru Aktuálně rozhovor, publikovaný 9. září. Prezentoval se v něm jako věrný volič ANO. Jak překvapivé u politického darwinisty! Ptali se ho, na možnou koalici proti současné vládě.

Pan prezident odpověděl: „V senátních volbách kandiduje v Praze za Motoristy s podporou ANO bývalý předseda pražské ODS Boris Šťastný, kterého velmi podporuji. Jde přitom o pilotní projekt, kdy jsou obě strany na jedné lodi. Jestliže tento pilotní projekt bude úspěšný a on se dostane do Senátu, bude to impuls pro to, aby se hnutí ANO a Motoristé sblížili a zapojili se do opozičního spektra společně se Stačilo! Kateřiny Konečné a dalšími. Čímž se se dostáváme k základnímu cíli.“

Experezident Zeman svého času přijal kandidáta ultrapravicových Svobodných z Rakouska, protože si myslel, že by měl uspět v prezidentské volbě. Jenže v Rakousku vyhrál kandidát Zelených. Podpořil před volbami také Trumpa, který ho pak ale ani nepřijal, když byl zvolen. Aby se pořád nemluvilo jen o tom, jak se Zeman mýlil v Putinovi. Trump se projevil jako katastrofa a nic na tom nemění, že se tato katastrofa může brzy opakovat.

Zeman dost neomylně podporuje politické katastrofy, naštěstí se ale jeho lidé vesměs neprosadili ani se — zatím — nenaplnily jeho politické vize. Pro nynější volby vytkl základní cíl. Na Praze 12 se lidé rozhodli, že vidí jiný základní cíl.

Pilotní projekt na Praze 12 dostal půlku hlasů než pracovitý senátor s rovnou páteří. Boris Štastný se prý vyjádřil, že i to, co získal, je hodně. A to je, bohužel, pravda.

Pavel Fischer jako osvěžující kulturní fenomén

Senátor Pavel Fischer nevychází vstříc českému klišé vzdoru. Je v tom opakem Zemana nebo Babiše. Ti jsou v předstírané opozici. Fischer je vzdělaný a kultivovaný a chová se tak. Samozřejmě nelze pominout vadu na kráse, kterou je Fischerovo odmítavé hlasování o Istanbulské úmluvě, ale lidé, kterým to vadilo, mohli na Praze 12 volit Evu Tylovou, a také tak mnozí nepochybně učinili: i její výsledek byl slušný.

Neexistuje slušný důvod, proč by si každou princeznu měl vzít Hloupý Honza, který sleze z pece, protože mu tam v teple došly buchty od mámy. Občas se to může přihodit nebo alespoň se to dá dobře vyprávět. Pravidlem nicméně má být, že si princeznu na úrovni vezme někdo na úrovni. Klidně princ. My jsme si ale v české kotlině vytvořili normu z toho, že zvítězit má překvapivý humusák.

Kdyby Piráti odešli z vlády, což by byla normální a zákonitá politická reakce na dosažené výsledky, Pavel Fischer by se stal na chvíli ministrem při zachování senátorského mandátu, třeba by to byla malá lekce o nehumusáckých cestách. Politika je také snahou o to, aby se cestou něco stalo. V našem případě cestou k nevyhnutelné výhře ANO v příštích volbách.

Pavel Fischer se osvědčil, a má se po něm chtít víc. Nakonec třeba i ten prezident, na kterého měl kuráž dvakrát kandidovat.