↗

Kostel Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského na Malé Straně nečekaně vstoupil do prezidentského klání. Bosí karmelitáni, kteří jej spravují, vnímají s odporem, že Andrej Babiš ve své kampani zneužívá obliby světově proslulého Pražského Jezulátka. Foto WmC

Ještě před týdnem se zdálo, že náboženství v prezidentské kampani nehraje žádnou významnou roli. Z osmi kandidátů prvního kola se ke katolickému morálnímu tradicionalismu přihlásil jen Pavel Fischer, ale i ten pak tento postoj musel tlumit. Vše nasvědčovalo tomu, že ve druhém kole o náboženství vůbec nepůjde. Ze dne na den se však vše změnilo.

Ukázalo se totiž, že i na hlasech těch třinácti procent lidí, kteří se přihlásili k Církvi římskokatolické, k ostatním křesťanským církvím a k různým mimokřesťanským náboženstvím, bude záležet. Výsledek totiž podle některých odhadů může být těsný.

Má-li Andrej Babiš nějakou životní filosofii, těžko odhadneme. Křesťanskou příslušnost bychom moc nepředpokládali. Před pár dny jsme se však dověděli, že navštěvuje kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského v Praze na Malé Straně, známější spíš podle Pražského Jezulátka, tedy světově proslulé sošky Ježíše jako malého dítěte, která pochází ze Španělska ze 16. století.

Prý to doposud nikomu neřekl, ale měl tam být i den před volbami a poslal Jezulátku prosbu. Podle výsledků prvního kola pak vyhodnotil, že to funguje.

Babiš se dále vyslovil, že nosí s sebou malou kopii Jezulátka a olej. Ohledně oleje není jasno, oč by mělo jít. Posvěcený olej nebo křižmo, což je olej smíšený s balzámem, se používá v katolické liturgii při některých obřadech, které však vykonávají pouze duchovní.

V pondělí 16. ledna byla veřejně oznámena Babišova návštěva u Jezulátka. Protože se akce jevila jako součást předvolební kampaně, uzavřela komunita bosých karmelitánů kostel, který je obvykle přístupný od 8:30 hodin. Babiš se však dostavil k otevřenému kostelu odpoledne. O kroku správy kostela prohlásil, že jej nechápe. Před Pánem Bohem jsme si, jak pravil, všichni rovni a do kostela přece mají přístup i vrazi, aby mohli prosit o odpuštění.

Doposud se Andrej Babiš nechal slyšet, že věří ve vesmír a zdroj energie, že s vesmírem konzultuje své osobní záležitosti, že ve vesmíru je něco, čemu věří, a že musíme věřit, že pravda a láska zvítězí.

Na náhlou Babišovu konverzi pochopitelně zareagovala i protistrana. Pavel sice nezačal předstírat hluboké náboženské zanícení, ale církevní instance, které se doposud korektně držely stranou kampaně, se vyslovily podle očekávání.

Katolická církev na Pavlově straně

Není a sotva by mohlo být k dispozici oficiální vyjádření České biskupské konference, jejího předsedy či aspoň tiskového odboru. Pouze před prvním kolem se oficiálně vyslovil její místopředseda královéhradecký biskup Jan Vokál. Vyzval však pouze k odpovědnému a uvážlivému přístupu. Volebního práva by podle jeho slov měli římští katolíci využít k volbě toho z kandidátů, o němž jsou přesvědčeni, že má blíže k duchu Pravdy, pokoje a smíření.

Přímo ke kandidátům se po Babišově čerstvé kauze vyslovili pražský pomocný biskup Václav Malý, plzeňský sídelní biskup Tomáš Holub a profesor sociologie a zároveň farář pražské studentské farnosti u Nejsvětějšího Salvátora a papežský prelát Tomáš Halík. Všichni pochopitelně podpořili Babišova protikandidáta.

Církev by měla v normálních demokratických volbách být neutrální. Voliči různých politických subjektů někdy potřebují službu církve a ta by měla mít otevřené dveře pro všechny. Církve by neměly v kampaních k volbám, komunálním, parlamentním nebo prezidentským prosazovat své ekonomické a politické zájmy.

Mají však svou nauku týkající se sociálně-etických otázek a katolická společenská nauka je překvapivě sociální. Od konce 19. století se vyrovnává se socialistickými hnutími své doby. Nabízí podobná řešení, jen podbarvená křesťanskou vírou. Nejradikálnější v tomto směru byla encyklika papeže Jana Pavla II. Laborem exercens o lidské práci. Jistou míru podpory levicově orientovaných politických směrů lze někdy z církevních prohlášení vyčíst.

Odpor k myšlence, že by oligarcha měl zasednout na Pražském hradě, je tedy celkem pochopitelný. Dnes ale u nás nemáme dnes žádnou zvolitelnou politickou stranu, která by odpovídala katolické sociální nauce nebo podobným myšlenkám z prostředí evangelických církví. Není jí ani Křesťansko-demokratická unie — Československá strana lidová.

Podporu Petru Pavlovi jako jisté alternativě k Andreji Babišovi vyslovil Václav Malý. Jeho vyjádření může snad některé členy jeho církve pro tuto volbu získat, byť není myšlenkově příliš přesvědčivé. Citují se jeho slova: „Soudě podle aktivit Petra Pavla v armádě předpokládám, že je rozhodný, schopný zachovat rozvahu a klid ve vypjatých situacích, účinně podporovat klady svých spolupracovníků a jasně říci ne neschopným.“

Malého podpora je ale jednoznačná: „V těchto dnech se na mne obracejí spoluobčané, nejen křesťané, a žádají mne, abych napsal text koho a proč volit za nového prezidenta. Nebudu vstupovat do volebního klání ani psát manifest, ale zcela jasně deklaruji, že budu volit Petra Pavla.“

U Tomáše Holuba, bývalého šéfa vojenské duchovní správy, bychom podporu generála čekali, pokud mu dokázal prominout jeho někdejší studium špionážní agendy minulého režimu. Vyjádřil se takto: „Osobně znám Petra Pavla a spolupráce s ním i jeho podpora Duchovní službě v Armádě České republiky mne s ním sblížila i hodnotově.“

Tomáš Halík promluvil méně formálně a nezapomněl na to, že církev nemá zavírat dveře před nikým: „Pokud by pan Babiš chtěl přijít do kostela konat pokání za vše zlé, co učinil pro tento stát a tuto zemi — vzpomeňme na zbytečně zemřelé v druhé vlně pandemie v důsledku naprosto chaotického nezvládání toho, kde už jsme se mohli poučit z té první vlny — bude mu kostel vždycky otevřen.“

A dodává: „Milý Ježíšku, já tě prosím, abys nás v této povánoční době obdaroval slušným prezidentem Petrem Pavlem a abys nám pomohl poslat pana Babiše tam, kam patří. Pražský hrad to určitě není.“

Je zřejmé, že církev jako instituce neřeší, koho volit. Její členové a její reprezentanti budou volit různě. Volební preference laiků, mužů i žen, jáhnů, kněží a biskupů se orientují podle jejich vlastního soukromého mínění. Proto hlasy církevních činitelů nebo absence těchto hlasů v jiných případech ovlivní spíše jen politicky spřízněné a rozloží se mezi oba kandidáty ve druhém kole volby v poměru, který nyní nedokážeme odhadnout.