Skončilo devítileté dvojpapežství — a co dál?
Ivan ŠtampachPapež František se ke svému předchůdci choval s úctou, ale jeho představy o církvi i světě se od těch Benediktových hluboce liší a konzervativci jej za to nenávidí. Jakou cestu si zvolí římskokatolická církev, až bude volit nového papeže?
Skončila doba pochyb spojených s tím, že od března 2013 ve Vatikánu jsou dva muži v bílých sutanách, oslovovaní Vaše Svatosti. Oba římští papeži, jen jeden opatřen přídomkem emeritní. Něco takového nebylo po sedm století známo. Římská kurie musela s odcházejícím papežem řešit jeho pozici, pobyt, program i to, jak se může nebo nemá veřejně vyjadřovat.
Papež František se choval ke svému předchůdci zdvořile. Občas jej navštěvoval na rozmluvu a společnou modlitbu. Přitom nezastíral, že v některých kauzách zastává opačné mínění. Výslovně zakazoval to, co Benedikt povolil. Týká se to dřívějšího řádu liturgie označovaného jako tridentský ritus. Kněz a zejména biskup je při něm jinak oblečen, je většinou obrácen zády ke shromážděné obci. Mluví latinsky, tedy jazykem, kterému nemuseli účastníci rozumět, protože na jejich aktivním podílu na liturgickém dění tehdy nezáleželo. Subjektem liturgie nebyla shromážděná obec, nýbrž kněz, který má moc přivolat Ježíše Krista na oltář.
Benedikt zrušil jakákoli omezení tridentského ritu, jenž se tak mohl bez jakéhokoli povolování aplikovat kdekoli. František naproti tomu stanovil, že každé uplatnění starého obřadu podléhá zvláštnímu povolení a spíše se nemá umožňovat. Ten, kdo ho doposud legálně uplatňuje a chce v tom pokračovat, je zavázán několikerým způsobem. Při latinském čtení epištoly a evangelia zády k posluchačům — a někdy třeba šeptem — se tyto texty mají souběžně číst nahlas z Bible (z lekcionáře) v místním jazyce. Celebrant musí dát najevo, že respektuje pokoncilní liturgickou reformu. Tridentská mše se musí sloužit ve vymezených prostorách.
Protikladný přístup obou papežů k liturgii je nápadným rozdílem. Budí to dojem, jako kdyby se Benedikt postavil proti koncilu a František se k němu vrátil. Jiné změny sice nejsou tak nápadné, ale probíhají také. Ohledně církevně platně nesezdaných párů, včetně párů stejnopohlavních, zamýšlel původní návrh pro synod o rodině, který vzešel z Františkova okruhu, zásadní změnu — měla být řeč o tom, že takové dvojice jsou obohacením pro církev. Tento návrh získal majoritní podporu, ale nepodařilo se dosáhnout požadované dvoutřetinové většiny.
František nechtěl své mínění vnucovat. Snad věří v pozvolný vývoj názorů v těchto kauzách. Konečné znění exhortace, tedy papežova shrnutí synodního jednání oslabuje možnosti těchto párů ve srovnání s původním návrhem. Ale i to málo, čeho se podařilo dosáhnout, vyvolalo mezi kardinály a mezi teology včetně laických aktivistů, otevřený odpor.