Papež František: Mír je možný, je nutný, je prvořadou odpovědností všech!
Ivan ŠtampachVelikonoční poselství papeže Františka mělo letos základní téma dané situací světa. Hlava katolické církve vedle války na Ukrajině hovořila s přáním míru o všech dalších konfliktech od Jeruzaléma, přes Jemen po Myanmar.
Letos, jak se to stává jednou za třiatřicet let, slaví všechna tři abrahámovská náboženství současně své významné svátky. V pátek 14. dubna večer, po západu slunce začal Židům osmidenní svátek Pesach, připomínka přechodu od otroctví ke svobodě. Neděle po něm je pro západní křesťany velikonoční. Většina východních křesťanů připomíná Ježíšovu popravu a slaví jeho vzkříšení podle juliánského kalendáře letos o týden později.
Na tyto dny zároveň připadl Ramadán, měsíc islámského kalendáře, letos trvající od 1. dubna do 1. května, ve kterém roku 609 křesťanského letopočtu začalo postupné zjevování Koránu Muhammadovi prostřednictvím anděla Gabriela. Úplný půst denně od východu do západu slunce je míněn jako akt víry, způsob očisty, prohloubení sebeobrazu ve víře, připomenutím Boží moci a duchovního spojení s ní.
Toto společné slavení zhruba poloviny lidstva se spojuje s myšlenkami na smíření, sdílení a spolupráci ve službě světu. Opak je však pravdou. Rusové, jeden národ, který má ve státní hymně Boží ochranu, napadl sousední národ, oba pravoslavné. Rusové prý v posledních dnech využívají ve válce proti údajně nacistické Ukrajině s jejím židovským prezidentem i čečenské islámské fundamentalistické bojovníky.
Jaká je tedy role náboženství v současném konfliktu? Pomohou výzvy některých náboženských činitelů válku zastavit? Mají politici, kteří se odvolávají na tak řečené tradiční hodnoty, zájem jejich výzvy slyšet? Nebo jsou slova o míru, například, když se ho dovolává moskevský patriarcha Kiril, spíše legitimizací válečného násilí?
Papež František ovšem ve svém velikonočním kázání také řekl, že "je v moci Boha ukončit konflikt na Ukrajině, i když ten se zdá být trvalým".
Zde ovšem pak není možno nepoložit otázku, proč Bůh této své moci nevyužil, a tento šílený konflikt už dávno neukončil...
Nechte se, pane Kolaříku, přemoci Kristovým pokojem.
Poslech jazyka, jenž je vlastní křesťanství, mi obvykle problémy nedělá. Když jsem však na závěr Křesťanského magazínu ve velikonočním týdnu v ČT zaslechl, že "Bůh je ten, který činí přítrž válkám", nějak mě to rozhodilo. Lidé války počínají, a Bůh je (až přijde čas) ukončuje? Tomu se říká dělba práce...
V souvislosti s papežovým poselstvím Urbi et orbi mě pak napadlo, zda se pouhopouhá starost o mír nestává eufemismem, zda není špatné vyhýbat se až do krajnosti pojmenování viníka, zda nepostrádáme institut interdiktu.
Uvědomil jsem si jasně, proč muselo dojít k církevním schizmatům a pocítil docela akutní pochopení pro jejich tragičnost.
Pane Horáku, právě teď jsem napsal komentář pod článkem "Válka na Ukrajině a postoj zemí globálního Jihu", ve kterém jsem podrobil zásadní kritice neutralistický postoj určité části levice, která své ideologické předpojatosti stále ještě nadřazuje boji i proti zcela zjevnému zlu. Ovšem - v případě křesťanské (katolické) církve a jmenovitě její současné hlavy bych opravdu takto přísný nebyl.
Už proto, že papežové byli v minulosti až příliš často sami bojující stranou, a proto že Vámi zmíněný institut interdiktu používali až příliš mnoho jenom ve svém vlastním zájmu (vzpomeňme si jenom na interdikt vůči Praze! za to že v ní působil mistr Jan Hus), nežli aby nebylo možno mít zásadní pochopení pro to, že současná církev se snaží vyvázat se jak jen možno ze všech světských konfliktů.
Jistě, bylo by pro tuto chvíli pozitivním aktem kdyby současný papež jasně a adresně odsoudil tento naprosto zjevný akt agrese Ruska proti Ukrajině; jenže ten problém by pak byl, že kdyby tak učinil jednou, pak se po něm žádalo vždy znovu a znovu aby odsoudil ten či onen akt (válečný či dokonce jenom politický) mocných tohoto světa. A pak by církev ztratila nevyhnutelně svou pozici neutrální mravní autority, a byla by čím dál tím více chápána jako součást politických tahanic a bojů.
Objektivně vzato je velmi žádoucí, aby na tomto světě byla přítomna takováto autorita, kterou všechny strany vznikajících konfliktů mohou pociťovat jako neutrální; za určitých okolností právě jenom tato neutrální autorita může být zprostředkovatelem mírových jednání.
Ostatně, papež František se sice nadále vyhýbá konkrétnímu jmenování viníka; nicméně už v počátcích ruské agrese proti Ukrajině ve svých kázáních použil formulace, ze kterých by jenom hluchý a slepý nevyčetl, na čí straně stojí jeho sympatie a jakou stranu považuje za agresora. Víc po něm objektivně vzato opravdu není možno žádat.