Ruský vpád na Ukrajinu v osmém týdnu: na východě nová ofenzíva, cíle sporné
Petr JedličkaZačátek nové ofenzivy potvrdili už i nejvyšší představitelé obou stran. V prvních dnech měla podobu zintenzivněných bojů a raketových útoků. Ukrajinci jsou prý připraveni. Boje v rovinách a v blízkosti ruských hranic však budou náročné.
Byla ohlášena už na konci března, teprve nyní se ale rozebíhá naplno. Řeč je o „druhé fázi“ ruské „speciální operace“ na Ukrajině, jak tituluje novou ofenzívu samo ruské velení. Zatímco „první fáze“ od 24. února do konce března měla dle jeho podání „oslabit bojeschopnost ukrajinské armády“, cílem aktuální ofenzívy je oficiálně „zcela osvobodit Donbas“. Skutečné cíle a motivace jsou ovšem otázkou.
Že nová ofenzíva opravdu začala, a to v pondělí 18. dubna, potvrdili již jak ukrajinský prezident Zelenskyj, tak ruský ministr zahraničí Lavrov. V praxi má zatím podobu zintenzivněných útoků po celé východní frontě a místy i na jižní. Doplňuje ji dělostřelecké ostřelování a vypouštění nejrůznějších raket plus letecké bombardování.
Ruské ministerstvo obrany ve středu uvedlo, že jen těmito dalekonosnými útoky bylo v noci z 19. na 20. dubna zasaženo na „1053 ukrajinských vojenských cílů“.
Nejintenzivnější boje jsou zatím stále hlášeny z lokalit, kde se bojovalo i v minulých týdnech: z okolí Izjumu, ze severního břehu řeky Doněc na linii Kreminna-Rubižne-Severodoněck, z Popasne na luhanské části fronty a z doněckých příměstí Avdijivka a Marinka v centru donbaské fronty.
Vedle toho se bojuje také u Čuhujivu na jihovýchod od Charkova, kde se Ukrajinci snaží přetnout ruské zásobovací linie, na stepní záporožské frontě a na jihozápadě v Chersonské oblasti. Na 2500 zbylých ukrajinských ozbrojenců se také bránilo ještě ve středu v již takřka dobytém přístavu Mariupol.
Otázka cílů a reálné možnosti
Různí pozorovatelé vykládají tuto „druhou fázi“ ruské operace rozdílně. Podle jedné — a zřejmě nejpočetnější — skupiny jde o operaci z nouze. Ruské velení si podle tohoto výkladu po měsíci uvědomilo, že hlavní ukrajinská města nedobude, a tak přichází s plánem menšího rozsahu.
Dle další skupiny autorů přitom žádná redefinice cílů neproběhla a Rusko stále míní dobývat celou Ukrajinu, ne-li další postsovětské země; teď pouze přešlo na salámovou taktiku. Jiní pozorovatelé ale naopak uvádějí, že válka do pár týdnů skončí, protože Rusko moc vyčerpává — že cílem Kremlu je nyní prostě jen získat, co se dá, a 9. května ohlásit vítězství, ať už bude vypadat jakkoliv.
Všichni v relativní shodě připomínají, že navzdory nesporným ukrajinským úspěchům (naposledy potopení křižníku Moskva) drží interventi stále celé azovské pobřeží včetně berďanského a mariupolského přístavu, většinu Chersonské i Luhanské oblasti a část záporožských stepí.
Boj při aktuální ofenzívě bude navíc obtížnější, protože interventi zkrátili zásobovací linie a krajina, v níž se teď válčí, je vesměs rovinatá a bez lesů.
Rusko v uplynulých několika týdnech přesouvalo na Donbas tisíce vojáků a další verbovalo různě po světě. Není zatím však jasné, jak bylo úspěšné.
Po naprostém selhání ruského výpadu směrem na Kyjev bylo vedení dalších ruských operací svěřeno jednomu jedinému veliteli, aby se tím centralizovalo a zefektivnilo vedení bojů. Ovšem - alespoň v tuto chvíli se zdá, že ruská strana (naštěstí) dělá i nadále ty samé chyby, jako v úvodu celé operace.
Totiž namísto toho aby Rusové koncentrovali všechny své síly do dvou rozhodujících útočných klínů, jednoho ze severu a druhého z jihu, kterými by mohli prorazit obranné linie Ukrajinců a při jejich spojení obklíčit celý východoukrajinský vojenský svaz (obdobně jako svého času u Stalingradu), tak místo toho Rusové podle všeho i nadále útočí plošně po celé délce východní fronty, což pak samozřejmě rozptyluje jejich údernou sílu.
Ovšem - nelze ani plně vyloučit že za toto taktické selhání v tomto případě nenese vinu vojenské velení, ale především Putin požadující rychlý vojenský úspěch (do 9. května). V tom případě pak Rusové vůbec nemají dost času na to, aby odpovídajícím způsobem přeskupili a koncentrovali své úderné oddíly. (Tím spíše při známé ruské neschopnosti provádět efektivní logistiku.)
Takovýto stav je tedy relativně výhodný pro obránce; a alespoň doposud nepřišly žádné zprávy o tom, že by se ruské straně podařilo dosáhnout nějakého rozhodujícího průlomu v ukrajinských obranných pozicích. Problém se ale ukazuje někde jinde: při déle trvajících bojích by se mohlo stát, že Ukrajincům dojde munice, především pro jejich dělostřelecké systémy ruské provenience. Je proto teď krajně důležité aby Ukrajina dostala od západních zemí artilerii podle standardů NATO, ke které by bylo možno dodávat odpovídající munici. Například nyní poslali Američané 18 kusů těžké artilerie, spolu se 40 000 náboji. Ale zaučení ukrajinských vojáků bude i tak vyžadovat několik týdnů času.
Ví se pane Jedličko něco víc o přesunech obyvatelstva?
Mluví se o statisícových počtech, býv. velvyslanec Votápek zmiňoval až milion lidí. Část z nich prý až na ruský dálný východ, mnoho tisíc kilometrů ......... co to proboha je? Jak za Stalina.
Předevčírem byla tato záležitost zmíněna ve večerních zprávách ČT. Ano, jsou zvěsti o těchto přesunech ukrajinského obyvatelstva na území Ruska; ale základní problém je v tom, že nejsou naprosto žádné možnosti přesvědčit se o pravém stavu věcí. Rusko na své území prostě nikoho nepustí. Není tedy možno se nezávisle přesvědčit ani o tom, zda se tak skutečně děje (zřejmě zčásti ano), ani o tom jaké jsou skutečné počty, a ani o tom děje-li se tak s (alespoň pasivním) souhlasem těch, kterých se to týče.
Co se těch počtů týče, ty jsou zřejmě nadsazené. Aby Rusko dokázalo v tak krátké době odsunout statisíce lidí (a pak se o ně ještě postarat), k tomu by sotva mělo kapacity.
Co se případného souhlasu týče: nelze vyloučit, že v určitých případech jsou tito obyvatelé Rusy obsazených měst s tímto přesunem srozuměni. Je nutno si uvědomit, že to jsou oblasti s většinou ruskojazyčného obyvatelstva; a určitá část z nich může stále ještě pociťovat svou identitu jako primárně ruskou. A pokud bylo válečnými událostmi rozbořeno jejich obydlí, a pokud v daném městě není zabezpečeno ani základní zásobování, nelze vyloučit že jsou srozuměni s tím že budou přesunuti někam kde budou životní podmínky snesitelnější.
Pokud by se ale opravdu jednalo o zavlečení civilního obyvatelstva proti jejich vůli na území agresora (a toho je skutečně nutno se obávat), pak by se ovšem jednalo o eklatantní porušení ženevských konvencí, a tedy o (další) válečný zločin ruské strany.