Pokud si ještě dobře vzpomínám z dávné četby, na jednom místě Tolkienových ság stojí jedna napohled nepatrná, ale svým dosahem nekonečně významná věta: "Orkové (skřeti) byli původně lid jako každý jiný; ale pak byli ovládnuti cizí mocí, a byli tak dlouho podrobeni mučení, až se z nich samých stali zlí a brutální Orkové."

Nemohu plně zaručit přesné znění oné věty; ale její smyl je jasný: aby se z člověka stal hrubý, bezohledný, násilnický tvor, musí to vždy mít nějaké vlastní příčiny. Které jsou ovšem stejně tak zlovolné, stejně tak zničující jako konečný výsledek.

Jestliže se tedy na počínání současných Rusů - právem - hledí jako na řádění temných Orků, pak je na straně druhé nutno vidět i tu skutečnost, že Rusové prakticky nikdy v celé své národní historii vůbec nedostali příležitost k jakémukoli druhu občanské, demokratické socializace.

Celý středověk běžný Rus strávil v podmínkách tuhého samoděržaví, ve srovnání s kterým i náš středoevropský feudalismus se jeví bezmála rájem liberalismu. Ještě za první světové války Češi a Slováci kteří se dostali do ruského zajetí a byli přiřazeni k práci na venkově později zpravovali, že ještě i tehdy ruští šlechtičtí velkostatkáři se svými mužiky zacházeli doslova jako s dobytkem.

Jak malou možnost vzniku demokratického smýšlení pak asi představoval stalinský teror a později brežněvovská byrokratická diktatura, není nutno dlouze uvažovat. Bylo by téměř možno říci, že každý kdo měl jen trochu rovnou páteř, jen trochu demokratické smýšlení, ten skončil v Gulagu. Respektive v proslulých "psychuškách", psychiatrických zařízeních kde byli násilně drženi odpůrci režimu.

Po rozpadu sovětské říše do země sice vstoupil, až přímo vtrhl západní liberalismus - ovšem ruku v ruce s katastrofálně nezdařenou ekonomickou transformací, v jejímž důsledku se milióny Rusů dostaly do krajní bídy. Asi je sotva možno se příliš podivovat tomu, že za těchto okolností se u nich pro hodnoty západního liberalismu a demokratismu nevyvinulo příliš velké pochopení.

Zatímco autokrat Putin - to mu není možno upřít - dokázal zlomit moc oligarchů, dokázal konzolidovat stát, dokázal úspěšně prodávat ruské nerostné bohatství, takže životní úroveň běžného Rusa se přece jenom zvýšila. Ani tady není - objektivně vzato - nijak možné příliš se podivovat nad výsledkem: nekritický obdiv vůči Putinovi, a slepé přejímání jeho imperiálních hesel.

Ještě jednou: tam kde je nějaký fenomén, tam je vždy i jeho příčina. Ano, většina současného ruského národa se chování jako lid zlem posedlých Orků; ale na straně druhé je nutno vidět všechno to utrpení kterým ruský člověk prošel, všechno to zlo které musel strpět.

Odstranění tohoto dědictví zla z ruské národní tradice bude velmi obtížné, a bude trvat nejspíš ještě celé generace; ale přesto (či právě proto) je nutno Rusku v tomto ohledu podat pomocnou ruku. Kdekoliv to bude možné. Žádný národ není ani předurčen, ani odsouzen k tomu zůstat navěky lidem Orků.

O tomto výkladu vzniku skřetů - Orků vím, skutečně to podle Tolkiena původně byly dobré bytosti, dokonce ty "vyšší" - prvorození elfové. První pán zla, odpadlík Melkor je ale zkazil, přivedl ke zlu.

Přiznám se, že mi šlo především o filmové ztvárnění, kde tento výklad původu skřetů není zmíněn, naopak je ukázáno, že se rodí z bahna, ne jako lidé. Jde o to, že jsou ukázáni jako zásadně ne-lidské bytosti, které je nutno všechny zabít, zničit.

Proto je podle mě potřeba stále diferencovat, dokola opakovat, že ne všichni Rusové podporují Putina.

Ano, pane Kolaříku. Je to strašlivé. Lze jen pomáhat těm dětem, které přežijí, bojovat proti zlu a jeho pachatele, ale ne nenávidět lidi, kolektivně celé národy. To se snažím nějak, neuměle svými texty vyjadřovat.

Já ale mám pochopení pro ty, kdo pociťují k Rusku nebo ke všem Rusům nenávist a neodsuzuji to. Už vůbec ne u Ukrajinců, a ani u nikoho jiného. Je to lidské a je to asi jeden z těch způsobů, jak se vyrovnat s tou hrůzou a bolestí. Jen považuji za povinnost varovat před projevy této nenávisti, nebo kolektivní viny.

A s tím vysvětlováním dceři už to mám vymyšlené. Řeknu jí, že to dělají vojáci, konkrétní lidé, ne všichni. Někteří z donucení. Řeknu jí, že v Rusku bylo na začátku hodně lidí proti válce a protestovalo, ale je to nebezpečné, ne jako tady u nás, kde může každý říkat co chce. Někteří se bojí a jiní, protože slyší z televize jenom lži a věří jim, nás všechny považují za nepřátele. Tak nějak to zkusím.

moderovat dobře setkání dítěte s válkou mimo hodiny dějepisu je nesnadné a neradostné. Děti ovšem chápou rychle. Určitě neméně líto než jich mi proto je již velmi starých lidí. Zvláště poté, co unikli covidu i obavám z něho. Hodně toho pamatují, ale nechápou, čeho se to nyní dožili a proč. Mojí mamince šlo na osmnáctý rok, když končila 2. světová válka a ve čtyřiadevadesáti musí mít střílení a zabíjení celkem nedaleko znovu plné zprávy. Jak jim to vysvětlit?

Myslím, že hlavní příčinou značné podpory Rusů válce proti Ukrajině nejsou tendenční informace. Že o jejich loajalitě nerozhoduje především strach z represí. Dokonce ani pocit křivdy vůči Západu a vinění Ukrajiny ze zrady ne. Máme tu totiž co do činění s prastarým kolektivním instinktem, jenž, když jde do tuhého, nehledí, kde je právo či dobro.

Vypůjčím si z diskuse výše třídní kolektiv a povedu paralelu mezi ním a tradičním kolektivem národním. Třída může být rozháraná uvnitř, nebo mít za nepřítele jinou klasu. Pak je ovšem snadno vnitřně sjednocena. V naší části světa platí nyní první možnost a leckdy jsou naši "političtí kantoři" i natolik rozumní, že žactvu sice zdaleka nezajistí rovnost, ale vyslovenou šikanu přece jen nepřipustí. Druhá varianta, střet školních tříd, se nám v naší individualistické současnosti připomene většinou již jen prostřednictvím starší literatury a filmu (Knoflíková válka, Válka kluků, dílčí motiv v Bylo nás pět). Dospělou společnost však ovládla, v důsledku cynického kalkulu nejmocnějších, sledujících svůj zájem, přežití a beztrestnost, právě v Rusku.

Na základě vlastní zkušenosti mohu říci, že právě s neznámými Rusy, podobně jako Turky, či Maďary, si lze popovídat pravděpodobně přátelštěji, než s nahodilými obyvateli západní Evropy. Myslím, že to není náhoda a paradox že je to spíše zdánlivý. Těm Rusům nebo Turkům jsou totiž dosud vlastnější dávné to ctnosti, v nových podmínkách však nebezpečné sociální atavismy. Řečeno s Dykem a Otčenáškem: "Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!"

Co se týče souvislosti násilnického jednání ruských okupačních vojáků a vlastního prožitku násilí, o tom jsem četl zajímavý článek v německých novinách:

https://humanisticke-dialogy.eu/obecne-diskuse/comment-page-8/#comment-10425

že jste připomněl prožívání starých lidí, pamětníků světové války. Musí pro ně být strašně těžké zažívat to, co se děje, protože konec války a mír (přes všechny těžkosti poválečné doby a komunismus) pro ně byl nejsilnější, asi určující zkušeností, a teď najednou jako by se to všechno vrátilo zpět...

Váš následující argument je také zajímavý, podle všeho, co jsem četl o aktuálním naladění v Rusku, je tam míra vnitřní sjednocenosti v nepřátelství proti těm, kteří je chtějí zničit (jiným třídám) opravdu velká. Ostatně ruská propaganda teď ani nebude mít velkou práci a může sbírat názory, které volají po úplném zničení Ruska, jeho redukování na malé území moskevské Rusi, takových hlasů bude čím dál víc (hlavně v pásu zemí sousedících s Ruskem).

Z toho opravdu mrazí.

že jste připomněl prožívání starých lidí, pamětníků světové války. Musí pro ně být strašně těžké zažívat to, co se děje, protože konec války a mír (přes všechny těžkosti poválečné doby a komunismus) pro ně byl nejsilnější, asi určující zkušeností, a teď najednou jako by se to všechno vrátilo zpět...

Váš následující argument je také zajímavý, podle všeho, co jsem četl o aktuálním naladění v Rusku, je tam míra vnitřní sjednocenosti v nepřátelství proti těm, kteří je chtějí zničit (jiným třídám) opravdu velká. Ostatně ruská propaganda teď ani nebude mít velkou práci a může sbírat názory, které volají po úplném zničení Ruska, jeho redukování na malé území moskevské Rusi, takových hlasů bude čím dál víc (hlavně v pásu zemí sousedících s Ruskem).

Z toho opravdu mrazí.

Poslední volby před pádem komunismu u nás KSČ vyhrála vysoko přes devadesát procent. Bylo to ani ne patnáct let po tom, co padaly dosti drakonické tresty za šíření letáků, které s odkazem na platnou ústavu upozorňovali lidi na právo nejít k volbám.

Vnitřní sjednocení tváří tvář kapitalismu a vnitřnímu nepříteli-- ale houby, jen neochota riskovat kvůli něčemu, co nic nezmění.

Určitě se v Rusku dnes najdou lidi, kteří se obávají zničení země zlými imperialisty a nacisty, ale kolik? Jde o lid imunizovaný sedmdesáti lety propagandy.

Mrazí mne spíše spíše z ruské věrchušky, která postupně páli mosty k přijatelnému míru než z chvilkového válečného nadšení ruského lidu.

Myslím, pane Kolaříku, že je jasné, jak jsem to myslel. Válka, mentalita nepřátelství, sjednocení proti nepřátelům vnějším, ale i vnitřním, to je to, co píšete, a já s tím naprosto souhlasím. Proto je mi tak strašně proti mysli přidávat do toho nepřátelství k Rusku jako takovému, ke všem Rusům a všemu ruskému, což dost často vidím - u Vás ovšem ne, to musím velmi ocenit.

A musím přiznat, že to, co prožívají lidé jako je Vaše známá z Tveru, se sice snažím si představit, ale asi to úplně nedovedu. Myslím hodně na tyto lidi.

Ano, nechce se paušalizovat vinu; ale na straně druhé, když je možno sledovat tu naprostou samozřejmost, s jakou obyčejní "Rusové z ulice" žádají úplné vygumování Ukrajiny z mapy světa a její osídlení Rusy https://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168-hodin/222452801100410/, čas 14:28, pak není možno se vyhnout otázce, do jaké míry se takto zrůdné přesvědčení o nadřazenosti vlastního národa vůbec liší od Hitlerova "Drang nach Osten".

Nabídnu vám k představování ještě těžší osobu. Badatelka v humanitních vědách, zamilovaná do své práce a plná obav z její ztráty, -- zamilovaná už nějakých třicet let a mezinárodně známá. To pro Rusku z guberniálního města není zase tak snadné. Nikdy za ty roky, co se s ní moje žena občas potkává na konferencích a udržuje takovou tu korespondenci mezi příjemnými dobrými známými nepadlo slovo o tom, že by měla ukrajinské kořeny, jméno má ruské, ovšem je vdaná.

Má podivnou potřebou mít na sociálních sítích docela dost fotek ze soukromí - a najednou se tam objevily fotky v kroji a s fotky s nápadnou kombinací dvou barev. Nevím, zda ji to, že sympatie Ukrajině nevyjadřuje přímo, pomůže až se najde nějaký udavač, ale je to prostě mez odvahy, kterou usedlá, apolitická a kus života v bolševismu proživší dáma má, ten kus, který ji brání vůbec neriskovat a nevýt s vlky.

Oni píší: „Celý SVĚT NÁS NENÁVIDÍ!“

„... tito lidé tu nenávist cizinců vůči vlastnímu národu vnímají, rozumějí jí a chápou ji, pokud ji vůbec přímo nesdílejí.“

„Opravdu pomoci ale těmto lidem může jedině emigrace“ - pomoci jim může EMIGRACE DO SVĚTA, KTERÝ JE NENÁVIDÍ (což chápou a možná tu nenávist dokonce sdílejí).

A co Rusům a Ukrajincům, pane Kolaříku? Pomůže emigrace těchto Rusů Rusům a Ukrajincům? Nezmění se tím dosud převládající pochopení pro ukrajinské uprchlíky (převážně ženy, děti a staré lidi) v nepochopení? A kdo pak bude v samotném Rusku bojovat proti té mentalitě velkoruské rozpínavosti a proti agresivnímu režimu Vladimíra Putina?

Když proti tomu mohou bojovat Ukrajinci, když Ukrajinci mohou nasazovat své životy v boji proti tomuto režimu a proti této mentalitě, PROČ TO NEMOHOU DĚLAT RUSOVÉ? (Ukrajinci si tu válku také sami nezvolili.) Mají snad Rusům jejich kriminální režim svrhnout Ukrajinci? Mají za ruskou svobodu umírat Ukrajinci? Kolik Rusů si takovou svobodu vlastně přeje? Jestliže neexistuje kolektivní vina, existuje pak kolektivní odpovědnost?

--------------------------------

A jak by se asi - například v Polsku či v Česku - změnil vztah k (ukrajinským) uprchlíkům, pokud by kromě Ukrajinců začali přicházet i Rusové? Jak by se s tím vypořádaly přetížené ubytovací kapacity pro ukrajinské uprchlíky, jak by se s tím vypořádalo přetížené školství a zdravotnictví? Měly by ruské děti v rámci své kulturní odlišnosti například právo na vlastní verzi dějepisu? Zjišťovalo by se u ruských migrantů (či uprchlíků) jejich názorové ukotvení a rozdělovali by se pak ti přicházející Rusové na Rusy „dobré“ (loajální k naší kultuře) a Rusy „špatné“, tedy Rusy k naší kultuře a k našim hodnotám neloajální? Neodporovalo by to lidským právům? Co by na to řekla Anna Šabatová? A jak by se vůbec zjistilo, co si člověk myslí ve skutečnosti? Lze prolustrovat nitro člověka včetně jeho nevědomí? Mohly by za ty neintegrované Rusy, kteří by třeba někdy později podlehli kouzlu Vladimíra Putina a vyhodili nějaký ten muniční sklad do povětří, mohly by za tyto neintegrované Rusy špatné integrační programy?

--------------------------------

„Vnímal jsem to jen jako výkřik bezmoci, ne jako výčitku nebo dokonce nepřátelství vůči světu“, nebo vůči Rusku.

Uvědomují si ti Rusové, kteří jsou doma nenáviděni pro svůj odpor k Putinově válce a ve světě jsou zase nenáviděni, protože jsou Rusové, uvědomují si tito Rusové kromě „kolektivní viny“ také kolektivní odpovědnost - třeba za způsob přijetí ukrajinských uprchlíků [ve třetích zemích], uprchlíků, kterým padají na jejich domy bomby, zatímco ti Rusové, kteří by takto emigrovali, se prostě mohou sami rozhodnout, jestli budou mlčet (sem tam vyvěsí nějakou tu ruskou vlaječku a budou tak předstírat loajalitu k režimu), nebo jestli otevřeně vystoupí proti válce a ponesou případná rizika. Bomby jim ale na hlavy nepadají, takže to rozhodnutí mají ve svých rukou.

Pokud se rozhodnou emigrovat, vyřeší tím možná určitý diskomfort (že není bezpečné nahlas říkat to, co si myslí), odvážné to ale nebude. Pokud to udělají, Putinův režim tím spíše posílí.

myslím, že ruská emigrace je úplně jiného druhu než uprchlická vlna z Ukrajiny. Zatím, jak jsem zaregistroval, utíkají odpůrci režimu, typově nezávislí novináři, kteří v Rusku nemůžou dělat svoji práci - a vlastně ani bojovat proti režimu.

Kdybychom je nutili, aby zůstali v Rusku, tak je jednak odsuzujeme k mučednictví - což má, pravda, v Rusku velkou tradici... a také se připravujeme o lidi, kteří můžou hodně pomoci svobodě a demokracii v Rusku, ale i u nás.

Podle mě teď opravdu nebudou z Ruska odcházet ti, kdo podporují Putinův režim nebo věří jeho propagandě, ale ani ryzí prospěcháři - pro ty bude možnost nějakých obchodů mimo Rusko velmi obtížná.

Myslím, že na situaci Ukrajinců a ukrajinských uprchlíků příchod určitého malého počtu ruských politických emigrantů nebude mít žádný negativní vliv. Ani na vnímání uprchlíků třeba českou společností.

Jinak řečeno, kolektivní odpovědnost je možné naplňovat různým způsobem, ve své mateřské zemi i v emigraci. Věřím, že většina z těch Rusů, kteří kvůli nesouhlasu s válkou a se směřováním své země kolektivní odpovědnost sdílejí a můžeme čekat, že se podle toho budou chovat. Jejich určité prolustrování ne podle názorů, ale z hlediska toho, jestli to náhodou nejsou agenti, by ale snad nevadilo ani zmíněné Anně Šabatové...

Děkuji za odpověď, pane Outrato.

Bývalo celkem běžné (za minulého režimu), že člověk nemohl pracovat ve své původní profesi a šel třeba (typicky) „do kotelny“, nebo mýt okna. Ono je to možná docela běžné i dnes, kdy třeba měnící se hospodářská situace, vývoj nových technologií, nebo změna zdravotního stavu člověka donutí svoji profesi opustit. To podle mě ale není žádné mučednictví, prostě si najdete jinou práci. A není to ani důvod k emigraci. (Nezávislý ruský novinář v emigraci bude mít na veřejné mínění v Rusku asi stejný vliv, jako kdyby zůstal v Rusku a svoji práci dělat nemohl.) Odpůrci režimu jsou podle mě potřeba v Rusku - pokud tam zůstanou vesměs jen jeho podporovatelé, ničemu to nepomůže. A kritika režimu zvenčí (pokud by se v nějaké formě do Ruska vůbec dostala) se zevnitř Ruska bude vždy jevit nevěrohodně.

Pokud jde o postoj k migraci - tedy spíše o současný - doufejme, že zatím stále docela dost dobrý - vztah k ukrajinským válečným uprchlíkům, narozdíl od Vás se domnívám, že příliv Rusů by tento pozitivní vztah změnil. V Polsku a v Česku by ho změnil podobně, jako ho po předchozím pádu newyorských dvojčat, druhé válce v Zálivu, odstavení Tálibánu od moci, svržení Muammara Kaddáfího a nevydařeném arabském jaru změnilo následné propagování pozitivního vlivu muslimské ekonomické imigrace do Evropy.

Rozumím, jak to myslíte, pane Nusharte, jen bych připomněl, že opozičníci to v Rusku měli a mají podstatně, řekl bych dokonce nesrovnatelně těžší než třeba v socialistickém Československu. Tam nebyli disidenti pokud vím vražděni jako Anna Politkovská ani napadáni jako před pár dny Dmitrij Muratov. Našel jsem údaj, že za Putinovy vlády bylo v letech 2000-2018 zavražděno 130 ruských novinářů. To jsem myslel tím mučednictvím.

Četl jsem rozhovor s ruským novinářem, který teď směřuje do Rigy, odkud bude možné dělat nezávislou ruskou novinařinu, která se nějak dostane i k lidem v Rusku. Takže se asi nedá říci, že by novináři v emigraci neměli žádný vliv na to, co se děje v Rusku. Ne všichni ale odejdou, mnozí zůstanou, i před veškeré hrozby.

Opravdu si nemyslím, že se bude konat jakýkoli příliv ruských imigrantů. Budou to podle mě jednotlivci. Srovnání s imigrací z Blízkého východu není případné. Ale uvidíme, jak to bude.

„Ano, jsem českým občanem a bydlím tady už od roku 2008,“ potvrdil na dotaz Seznam Zpráv exvyšetřovatel FSB Jegorkin, který ve zpolitizovaném procesu pomohl novináře Paska potrestat.

-------------

„Po mém zatčení v listopadu 1997 mě Jegorkin vyslýchal každý den po dobu osmi měsíců,“ uvedl Pasko. Nedokáže si představit, jakou mohl Jegorkin před příchodem do Česka projít názorovou změnou. Říká, že slyšel o nějakých jeho problémech v Rusku, v úplné „obrácení“ ale nevěří.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-dustojnik-ruske-fsb-dostal-novinare-do-vezeni-ted-ma-ceske-obcanstvi-198072#source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Pane Kolaříku, je příznačné, že pýcha nerozlišuje mezi intelektuální a morální elitou. Anna zde - narozdíl od Vás - ale nemluví o žádné elitě, mluví o přátelích (intelektuální elitou z Ruska je například Putin, na něj se ale ta Annina otázka nevztahuje). Lidé, kteří se za intelektuální elitu sami považují, pochopitelně nerozlišují mezi elitou intelektuální a morální - je to pro ně jedno a totéž. Mozek ovšem člověku nezatemní ani tak nedostatek inteligence, jako spíše pýcha (agresivita a arogance). Můžeme to krásně pozorovat i na té jedné zde právě jmenované intelektuální elitě z Ruska.

Probíhá, pane Kolaříku, exodus lidí, kteří v Rusku byli zvyklí na určitý životní standard, teď ho ovšem již v tom Rusku nebudou moci dosáhnout (nemohou se uplatnit v původním zaměstnání, profesi, v původní firmě...) a zároveň si ale mohou dovolit vycestovat, protože na to mají peníze a najdou uplatnění jinde.

Morální elita v Rusku zůstává, protože je to morální elita (nikde to o sobě neroztrubuje), elita, která se nebojí bojovat s kriminálním Putinovým režimem (z emigrace proti němu bojovat nejde - kritika zvenčí zní v Rusku nevěrohodně), elita, která nebojí se výhrůžek a neutíká před materiálním nepohodlím. Morální elita, která neutíká, jako neutíká Zelenskyj.

Nejsem, pane Kolaříku, proti tomu, aby Vás zablokovali.

Pane Kolaříku, porušujete etický kodex diskutéra. Porušuval jste ho po všechna ta léta, co Vás tu znám. Ano, měli by Vás konečně zablokovat. Chápu, že se to nestane. Nechápu ale, jak jste dosáhl toho, že se to nestane. Jednoho takového člověka jako Vy (který měl také problémy se slušným chováním) už přece z těchto diskusí vyloučili.

Mýlíte se. Putin rozhodně nepatří k intelektuální elitě. K intelektuální práci nemá ani kvalifikaci, ani schopnosti a nevím, že by se o ní kdy pokoušel. Patří k elitě mocenské.

Samozřejmě, Rusko opouští jen část intelektuálních elit. Nikoli však bezvýznamná a zvláště ztráta symbolických specialistů už dosahuje podle všeho práh, kdy se stávápro Rusko dosti nepříjemnou.

A jinak -- souhlasím s Pavlem Kolaříkem.

Pane Profante, blbej von bejt úplně nemůže, když se udržel přes dvacet let u moci. Mezi lidmi, kteří souhlasí s Putinovým režimem on tou intelektuální elitou bezesporu je. No, mezi lidmi, kteří souhlasí s Kolaříkovým porušováním etického kodexu DR jste samozřejmě intelektuální elitou také. Pokud jde ale o ty morální elity, tam už je to složitější.

Pane Outrato,

spíše než srovnání těch imigračních vln (2015, 2022) jsem měl na mysli srovnání změn předchozího POSTOJE K MIGRACI u těchto dvou vln, změn předchozího postoje například u nás nebo v Polsku.

Předchozí postoj veřejnosti k muslimské imigraci (například v době války v bývalé Jugoslávii) byl i přes určitou ostražitost v ČR stále spíše kladný, muslimové zde byli vnímáni jako oběti srbské agrese. Vybavuje se mi dokonce i jeden případ konverze k islámu z mého tehdejšího okolí, motivovaný právě vnímáním muslimů jakožto obětí války v bývalé Jugoslávii. Toto vnímání muslimů se u nás změnilo s pádem newyorských Dvojčat a s následnými válkami v Iráku a v Afghánistánu. Jako ta „dobrá strana“ konfliktu byla nyní ve sdělovacích prostředcích prezentována strana USA; jedno expresívní vyjádření nesouhlasu s účastí našich vojáků v tomto konfliktu mělo snad - pokud si ještě dobře pamatuji - dokonce nějakou soudní dohru, nebo bylo přinejmenším veřejně označováno jako „podpora a propagace terorismu“. Jestliže veřejné mínění bylo po několik let formováno tímto směrem, pak asi ten následný postoj veřejnosti v roce 2015 nemůže být překvapením.

Postoj ke konfliktu, který byl z perspektivy naší středoevropské veřejnosti patrně vnímám jako „vnitřní konflikt islámu“, vnitřní konflikt jeho kultury, konflikt, kterému z naší perspektivy nerozumíme asi nějak podobně, jako by muslim z Blízkého východu nerozuměl motivům třicetileté války. Nebylo tu z našeho vnějšího hlediska jednoduše možné rozlišit oběť a agresora; vykreslování Asada jako zloducha kontrastovalo s údajným předchozím idylickým stavem Sýrie jako obrazu klidného soužití různých náboženských komunit za Asadovy vlády. Té válce jsme nerozuměli, byla pro nás „jejich válkou, za kterou si mohou oni sami“, a jestliže se „oni mezi sebou vraždí“, proč pomáhat jednomu, druhému, nebo třetímu?

Obraz ukrajinské války v našich myslích je pochopitelně docela jiný, oběť a agresor jsou pro nás jasně rozlišitelní [nechápe to ale třeba zase zhruba polovina afrických států, které se pak při hlasování v RB OSN zachovaly trochu jinak, než by svědomí velelo nám], na postoji k Rusku tu vznikl téměř společenský konsensus - podobně, jako na postoji k „muslimům“ po pádu Dvojčat a následných amerických „válkách proti terorismu“ v Iráku a v Afghánistánu.

Domnívám se tedy, že „změna postoje“ k Rusku by na to současné - zatím snad stále kladné - české nebo polské vnímání ukrajinských válečných uprchlíků měla dost devastující vliv (jako ho měl i ten výše naznačený rozpor, kterému bylo vystaveno veřejné mínění v postoji k muslimům).

O samotném morálním opodstatnění imigrace z Ruska jsem uvažoval již v diskusních příspěvcích výše. Netvrdím, že pokud někomu hrozí stíhání či smrt za odpor proti ruskému kriminálnímu režimu a nemá přitom dostatek odvahy, aby tomuto riziku čelil, že by neměl (třeba v ČR) dostat azyl. Strach z represí jistě může být důvodem k emigraci, ovšem strach z represí není a nemůže být skupinovou charakteristikou „morální elity“, jak to vyplývá z tvrzení pana Kolaříka. Důvodem k udělení azylu by ovšem v žádném případě neměla být ztráta dobrého zaměstnání v důsledku protiruských sankcí - jde přece nakonec o samotný cíl těchto sankcí. Protiruské sankce navíc postihují nejen Rusy v Rusku, ale třeba také i občany ČR. Kdyby tedy toto mělo být tím důvodem k udělení azylu občanům Ruska v Česku, museli bychom paradoxně udělovat azyl i občanům vlastním, kteří v důsledku protiruských sankcí přišli o dobré živobytí.

Hlavně prosím žádné blokace a odchody. Bez hlavních hvěz této show už nikdy nezaplatím dlužné vstupné do redakce.

"hvězd show" (měl bych si to po sobě vždy včas přečíst)

Mezi příslušníkem intelektuální elity a člověkem nesporně inteligentním vidím značný rozdíl...

Pane Horáku, nemám a ani jsem neměl v úmyslu hádat se zde o definici či přesné vymezení významu slov „intelektuální elita“. Mým úmyslem bylo poukázat na falešné ztotožňování intelektuální a morální elity, tedy na to obvykle zcela automatické přisuzování morálních kvalit lidem, kteří jsou někde někým vnímáni jako intelektuální elity.

Panu Profantovi

Moc je schopnost donutit lidi dělat to, co je proti jejich vůli. Mocenská elita je k tomu donutí, zatímco intelektuální elita je k tomu přemluví. Pokud se jí přemluvit lidi nepodaří, tak na ně nadává. (Mocenská elita svůj nezdar v donucování vedle nadávání řeší případně ještě zavíráním a zabíjením.)

Lidé, aby se spolu domluvili, se obvykle snaží používat určitá slova a sousloví v ustálených významech. Ono to sice nikdy tak docela nejde, ty významy se v kontextu vždycky posouvají a mimoto se v čase vyvíjejí, ale bez té snahy rozhovor prostě nemůže fungovat.

Existuje určité pole významů, které se připisuje ve společenských vědách souslovím "mocenská elita" a "intelektuální elita". Podobně jako Vás může vést k hlubokomyslným úvahám sousloví "volské oko" a můžete tvrdit, že to musí znamenat vnější zrakový orgán vykastrovaného dobytčete, může vás provokovat neúplná případnost těchto dvou spojení. Ale pokud se chcete s jejich pomocí domlouvat s druhými lidmi, budete muset respektovat ty konvenční významy -- jinak by se vám mohl stát, že vám servírka, u které jste si objednal volské oko a teď se na ní rozhořčujete, že vám přinesla tepelně upravené slepičí vejce, hodí objednávku na hlavu a ještě se bude cítit v právu a celý lokál ji bude podporovat.

Děkuji, že jste mě varoval, pane Profante.

Ano, vůl obvykle docela tvrdě vyžaduje, aby byl uznáván jako elita, takže není těžké ho poznat. Dejme si nějaký příklad, z něhož bude patrné, co je to vůl a co je to elita, i když samozřejmě musíme hned od počátku počítat s tím, že význam těch pojmů se bude částečně překrývat.

Představme si například elitu chirurgů. Zde je na první pohled zřejmé, že i vůl může být vynikajícím chirurgem, ale ne každý vynikající chirurg je i vůl. Kdo tedy patří k elitě chirurgů? Měl by to být především člověk, který se zabývá chirurgií a má v tomto oboru vynikající výsledky (bez ohledu na to, jestli je vůl). Jak se to ale pozná? Pozná se to podle hodnocení jeho publikační činnosti? Podle toho, co si on sám o sobě myslí? Podle toho, co si o něm myslí kolegové? Podle toho, co si o něm myslí pacienti, které operoval, tedy ti lidé, kteří kvalitu elity poznali na vlastní kůži?

Ano, kvalitu chirurgické elity mohou lidé poznat na vlastní kůži. Jak ale mohou na vlastní kůži poznat kvalitu elity intelektuální? Nebo dokonce elity morální? Lze se o kvalitách intelektuální či morální elity přesvědčit z hlediska člověka, kterému mají tyto elity sloužit - z hlediska toho, koho mají vést k poznání dobra?

Obvykle se uvádí, že k aktivnímu páchání zvěrstev se v nějaké podobné situaci, jakou představoval třeba Zimbardův vysokoškolský experiment v budově Stanfordovy univerzity (experiment, který se pak v průběhu několika málo dní změnil v malý Abú Ghraíb i s jeho lidskými zrůdami), že tedy k tomuto páchání zvěrstev se v podobné situaci uchýlí zhruba čtvrtina až třetina skupiny. Druhá třetina je ve vleku té první a pomáhá jí. Zbytek lidí se na nelidském chování nepodílí, ale ani mu nebrání. Skuteční hrdinové, kteří se postaví proti zrůdnostem a vezmou na sebe všechna rizika s tím spojená, tito hrdinové se počítají na jednotky osob. Uvedené členění je průřezové - tedy stejné i ve skupině, kterou podle jakýchkoliv kritérií označíme za intelektuální elitu. Ty jednotky osob jsou morální elity. Beru, pane Profante, závažnost Vašeho varování v potaz a pokorně uznávám, že jste intelektuální elitou.

Zatímco není tak úplně snadné se dohodnout o pojmu intelektuální elita -- vyžaduje to přijmout takové naší intuici se vzpírající záležitosti, jako že příslušníkem intelektuální elity může být lidsky odporný grázl (Heidegger, Michajlkov, Sergejcev) a dokonce i dobře trénovaný blb (již jmenovaný Segejcev).

Putin tam nepatří nikoli pro svoji intelektuální nedostatečnost nebo nevzdělanost (k odhadu míry či absence jednoho ani druhého nemáme informace), ale prostě proto, že nevykonává funkci intelektuální elity, ale funkci populistického vůdce, v poslední době rozšířenou o funkci válečného zločince. Kolik je k tomu potřeba inteligence nevím a nechci zkoumat.

Oproti tomu neohrožený idiot se pozná docela snadno, je takříkajíc z jednoho kusu.

Role intelektuálů je v dnešní kapitalistické společnosti plné vykořisťování pasivní a ostudná, pokud ne vyloženě parazitující. Kdyby byla zítra zrušena např. celá filozofická sekce Akademie věd, myslím, že by si toho skoro nikdo ani nevšiml. Když se intelektuál nesnaží oslovit ty, kteří to nejvíce potřebují a zlepšit jejich život, je jeho život, nebo alespoň jeho profesní část, zbytečný.

"Obyčejní lidé začínají obdivovat své „elity“ a vysvětlují si okázalé bohatství politiků, úředníků a byznysmenů jejich výjimečnými vlastnostmi."

Podle mé zkušenosti spíše obyčejní lidé "elitami" pohrdají, pokud k nim vyloženě necítí nenávist. Tedy pod slupkou často předstírané loajality (např. z obavy o ztrátu zaměstnání). Řekl bych, to platí to pro periferní oblasti světa (takže i Česka) obecně, včetně Ruska (tedy nikdy jsem tam nebyl, ale nechce se mi věřit, že by to byla tak zvláštní země).

Pane Kolaříku, i kdyby četl třeba Dostojevského, najde tam bohužel to přesvědčení o „vyšším poslání“ Ruska také. A kdyby četl třeba ruského disidenta, emigranta a nositele Nobelovy ceny za literaturu Josifa Brodského, tak i v něm bohužel najde inspiraci pro své pohrdání Ukrajinou. Nevím ale, jestli Dostojevského či Brodského počítáte k intelektuální elitě.

Pro pana Kolaříka:

https://www.forum24.cz/temne-hlubiny-ruske-duse-dostojevskij-a-nebezpecna-fascinace-ruskem/

Pane Kolaříku, možná jste pod vlivem silných emocí už zapomněl, co je předmětem našeho sporu. Dovolím si to tedy připomenout. Předmětem sporu je ztotožňování intelektuální a morální elity. Já tvrdím, že ztotožnit entelektuální elitu s elitou morální automaticky nelze. Vy zase patrně předpokládáte, že odchází-li z Ruska elita intelektuální, znamená to automaticky odchod elity morální (opravte mě prosím, pokud jsem Vás špatně pochopil). [Samozřejmě je jasné, že ani odchod morální elity by Putinův režim nepoložil, spíše by naopak umožnil jeho trvání.]

Další otázkou je pak vztah té intelektuální elity k elitě mocenské. Názorový vliv a politická moc jsou v nějakém vztahu, často ve vztahu spolupracujícím. Intelektuální elita vzniká (z hlediska dnes obvyklého požadavku na „rovnost všech jedinců“ poněkud paradoxně) samostrukturací společnosti, společnost si ji vytváří, aby „místo ní myslela“, aby myslela koncepčně, v souvislostech, což - jak sám vidíte - většina lidí nedělá. Pan Profant se patrně dokonce domnívá, že nutným znakem intelektuální elity je, aby toto myšlení bylo profesionální - aby za něj byly pobírány peníze a aby tedy myšlení bylo pro intelektuální elitu zdrojem obživy.

Co je tedy podle Vás, pane Profante, onou funkcí intelektuální elity; k čemu nám (nebo někomu jinému) ty intelektuální elity mají sloužit? Podle jaké jejich funkce je poznáme? (Podle jaké funkce je pozná někdo jiný?) Nemám teď samozřejmě na mysli tu „funkci“, na kterou se někdo, kdo se považuje za příslušníka intelektuální elity, obratně vyšplhá, aby se tím sám ubezpečil o svém statusu elity, mám na mysli funkci intelektuálních elit ve společnosti - tedy to, k čemu intelektuální elity ve společnosti slouží.

Předem děkuji za odpověď.

Aha, takže spolu tedy, pane Kolaříku, nemáme spor.

Proč ale potom reagujete na moje diskusní příspěvky, když s nimi bezvýhradně souhlasíte?