Sen o míru a noční můra války
Filip OutrataDodávat zbraně na Ukrajinu není v rozporu s principiálním odmítáním války jako způsobu řešení konfliktů mezi státy. To, že se vůbec vedou jednání o podmínkách příměří, je do velké míry důsledkem nečekaně urputné ukrajinské obrany.
Ať už válka na Ukrajině rozpoutaná agresí putinovského režimu v Rusku dopadne jakkoli, Evropu zřejmě čeká velké zbrojení. Radovat se z toho, že někde přibývá zbraní, může snad jen člověk s narušenou osobností a sadistickými sklony. Každá vyrobená zbraň znamená potenciální zabíjení, utrpení a bolest. Morální je používat zbraně pouze pro obranu. To je však v některých případech bohužel nezbytné.
Podle některých znamená dodávat zbraně Ukrajině prodlužování války a jen víc zabíjení, utrpení, zničených měst, vesnic, lidských osudů. Z jistého, velmi zúženého, úhlu pohledu na tom něco je. Rychlé vítězství jedné ze stran konfliktu by znamenalo zastavení bojů. Problém je ale v tom, že pokud by vítěznou stranou byla země, která vojensky napadla svého souseda, vzniklý „mír“ bude jen těžko udržitelný či trvalý.