Sen o míru a noční můra války

Filip Outrata

Dodávat zbraně na Ukrajinu není v rozporu s principiálním odmítáním války jako způsobu řešení konfliktů mezi státy. To, že se vůbec vedou jednání o podmínkách příměří, je do velké míry důsledkem nečekaně urputné ukrajinské obrany.

Že Ukrajina ještě má naději udržet nezávislost navzdory brutalitě ruské agrese, je dáno urputností obrany, jež by nebyla možná bez dodávek zbraní. Foto Sergej Bobok, AFP

Ať už válka na Ukrajině rozpoutaná agresí putinovského režimu v Rusku dopadne jakkoli, Evropu zřejmě čeká velké zbrojení. Radovat se z toho, že někde přibývá zbraní, může snad jen člověk s narušenou osobností a sadistickými sklony. Každá vyrobená zbraň znamená potenciální zabíjení, utrpení a bolest. Morální je používat zbraně pouze pro obranu. To je však v některých případech bohužel nezbytné.

Podle některých znamená dodávat zbraně Ukrajině prodlužování války a jen víc zabíjení, utrpení, zničených měst, vesnic, lidských osudů. Z jistého, velmi zúženého, úhlu pohledu na tom něco je. Rychlé vítězství jedné ze stran konfliktu by znamenalo zastavení bojů. Problém je ale v tom, že pokud by vítěznou stranou byla země, která vojensky napadla svého souseda, vzniklý „mír“ bude jen těžko udržitelný či trvalý.

×