↗

Současnou ruskou agresi Turecko odsoudilo jako protiprávní, porušující zásadu teritoriální nedotknutelnosti, ovšem ani tentokrát se k sankcím nepřipojilo. Obě země pojí řada těsných zájmů a oba autokraty, kteří se spolu setkali naposledy vloni v září v Soči, pojí také hluboká zášť vůči Západu. Foto Vladimir Smirnov, AFP

Pořekadlem „Aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ by se dal lapidárně vyjádřit postoj členské země NATO Turecka ovládaného islamistou Erdoganem k ruské agresi na Ukrajině. Ukrajina je dlouhodobým objektem Erdoganovy neoosmanistické politiky. Ve vztahu k ní je však jen pokračováním politiky sekulárního režimu zaměřené na regionální spolupráci pobřežních zemí Černého moře. Uvedená spolupráce má dokonce institucionální charakter.

Ukrajina je z tureckých partnerů na pobřeží Černého moře po Rusku největší. Vyznačuje se navíc zvláštním objektem tureckého zájmu, a sice etnickou menšinou krymských Tatarů — původních vládců Krymu do jeho připojení k Rusku v roce 1783. Krymské Tatary brutálně vysídlil diktátor Stalin a jejich částečný návrat jim povolil až Michail Gorbačov.

Z toho lze vyčíst, že Turecko neuznalo ruskou anexi Krymu, ani faktickou ruskou anexi takzvaných separatistických území na východě Ukrajiny. Nicméně k sankcím proti Rusku se tehdy nepřidalo.

Současnou ruskou agresi Turecko odsoudilo jako protiprávní, porušující zásadu teritoriální nedotknutelnosti, ovšem ani tentokrát se k sankcím nepřipojilo. Rusko je pro něj mnohem důležitějším hospodářským partnerem, obchodní výměna obnáší 7,4 miliard dolarů a je téměř pětinásobná proti ukrajinské.