Erdoğan a ti druzí. Ztratí turecký prezident své mocenské postavení?

Lucie Tungul

Různorodá opoziční koalice by v Turecku ráda porazila vládnoucí Stranu spravedlnosti a rozvoje a jejího prezidenta Erdoğana. Případné vítězství by slibovalo možnost přechodu země na parlamentní systém a návrat na cestu demokratizace.

Lídři hlavních opozičních stran, které se rozhodly vytvořit tzv. Stůl šesti a před nadcházejícími volbami spolupracovat. Foto archiv SWP

Turecko čekají v roce 2023 klíčové prezidentské a parlamentní volby. Prezidentská kampaň bude probíhat v období extrémně silné politické polarizace a ponurých ekonomických vyhlídek. Popularita Recepa Tayyipa Erdoğana a jeho Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) klesá. Z toho pramení vysoká nervozita, a můžeme proto očekávat velmi vyhraněnou prezidentskou kampaň.

Hlavní opoziční silou je takzvaný Stůl šesti tvořený největší opoziční Republikánskou lidovou stranou (CHP), nacionalistickou Stranou dobra, islamistickou Stranou blaženosti a kdysi velmi populární liberálně konzervativní Demokratickou stranou. Dále opoziční koalici tvoří dvě strany vedené bývalými předními představiteli AKP: Strana budoucnosti bývalého premiéra Ahmeta Davutoğlu a DEVA bývalého ministra financí Ali Babacana. Erdoğan se bude snažit využít nedostatku vnitřní soudržnosti tak rozdílných politických uskupení a opozici rozdělit.

Hledání opozičního kandidáta

Předsedové Stolu šesti se poprvé setkali v říjnu 2021, kdy se dohodli, že připraví společný program, jak po volbách v roce 2023 přejít z prezidentského zpět k parlamentnímu systému. Setkání inicioval předseda CHP, Kemal Kılıçdaroğlu. Všech šest stran se následně v memorandu z února 2022 zavázalo, že navrhnou společného prezidentského kandidáta a v listopadu představilo plán obnovy parlamentního systému, demokracie a vlády zákona.

Nicméně do voleb plánovaných na 2023 je ještě velmi dlouhá doba a velmi bude záležet na tom, jakého kandidáta Stůl šesti vybere. Navzdory politické polarizaci a ekonomické krizi je totiž Erdoğan i nadále silným kandidátem.

×
Diskuse
December 25, 2022 v 23.07
Sedmý u stolu

Ano, výhra opozice by pro Evropu mohl být důvod k opatrnému optimismu. Tedy pokud ty nadcházející volby budou ještě demokratické alespoň v tom smyslu, že o jejich výsledku ještě rozhoduje, jak kdo volí, a ne jak kdo sčítá. Nebo pokud po "vyhraných" volbách nepůjdou někteří vítězové rovnou do vězení. Jak pro prezidentské, tak pro parlamentní volby je pro vítězství nutná podpora HDP či jejich voličů, a cena té podpory je podle mne jasná ... zastaveni turecké agrese v Sýrii a Iráku. A tak, ať už to těch šest chce nebo nechce, u stolu s nimi sedí ještě sedmý aktér. A vyhrát mohou jen tak, že najdou způsob, jak vyhrát spolu.

Co se týká prezidentských voleb, protikandidáta si Erdoğan vybral sám. Jediný, kdo má podle mne šanci, je İmamoğlu.