Erdoğan a nové odmítání Švédska v NATO — oč jde tentokrát
Tomáš LaněTurecko opět pohrozilo Švédsku zablokováním jeho vstupu do NATO a přerušilo příslušné rozhovory. Oficiálně se tak stalo kvůli nedostatečné reakci švédské vlády na spálení Koránu před ambasádou ve Stockholmu. Skutečné motivy jsou ale jinde.
Hysterická Erdoğanova reakce na spektakulární spálení Koránu před tureckou ambasádou ve Stockholmu s následným vyloučením možnosti, že by Turecko odsouhlasilo vstup Švédska do NATO, je součástí „sultánovy“ hry na všechny strany. Role neohroženého obránce islámu je určena pro domácí spotřebu před letošními volbami, které přes masivní finanční podporu z Ruska Erdoğan ještě nemá v kapse.
Dokud Putin nezačal cpát své volné dolary do tureckých bank, vypadaly Erdoğanovy šance na znovuzvolení tváří v tvář katastrofální ekonomické situaci Turecka, kterou sám způsobil, nevalně. Spálení Koránu pravicovým extrémistou ve Stockholmu, zopakované příslušníkem německé extrémistické organizace PEGIDA v Nizozemskou, ukazuje na ruské prsty v celé akci. Erdoğan nicméně využil tohoto incidentu k posílení své vyjednávací pozice vůči USA.
Ve hře je totiž dodávka modernizovaných stíhaček F-16, kterou sice zastavil americký kongres, prezident Biden ji však chce přesto prosadit. I když Turci tvrdí, že reakce na spálení Koránu s dodávkou F-16 nesouvisí, odblokování dodávky by jistě Erdoğanovo rozhořčení nad „urážkou“ islámu zmírnilo.
Jak je západní modernizace turecké výzbroje pro Turecko zásadní, ukazuje i snaha hledat možnou náhradu za kýžené stíhačky F-16 v Británii. Odmítnutí schválit švédskou žádost o vstup do NATO tak jistě není natolik definitivní, jak v současné chvíli prohlašuje Erdoğanův ministr zahraničí Çavuşoğlu. S jistým časovým odstupem se může na „urážku“ islámu zapomenout a Turecko nakonec žádost Švédska odblokuje.
Tím spíš, že bude-li Erdoğan v letošních prezidentských volbách v Turecku znovu zvolen, oprostí se jistě od závislosti na Putinově finanční podpoře a může si opět předcházet Západ. Teď ho Putin nutí i k normalizaci vztahů s jeho arcinepřítelem, Putinovou syrskou loutkou Bašárem Asadem. To by se musel vzdát území na severu Sýrie, která okupuje.
A nebude-li zvolen, což je ovšem jen velmi málo pravděpodobné, situace by se mohla od základu změnit. Třeba i v tom, že by pátá proputinská kolona v Evropské unii nepálila Korán k rozdráždění Erdoğana jako jistého prostředku k zablokování vstupu Švédska do NATO. Erdoğan se pasuje do role samozvaného chalífy, historické hlavy sunnitského islámu, kterou byl do pádu Osmanské říše právě turecký sultán.