Výroční summity Severoatlantické aliance obvykle nebývají příliš atraktivní podívanou. Řeší se na nich převážně bezpečnostně-technické otázky, jako je rozšiřování, společný výcvik, financování obrany či proměny boje s terorismem, a diskutuje se nad společnými deklaracemi. Agenda bývá s členskými státy předjednána. Předem se znají jejich pozice.

Letošní setkání hlav států a vlád NATO, které probíhá nyní v úterý a ve středu v litevském Vilniusu, je ale jiné. I když na programu je i řada „klasických“ bodů, vše nejdůležitější se vztahuje přímo či nepřímo k probíhající válce na Ukrajině.

Summit by měl v této souvislosti přinést odpovědi na řadu otázek. Jen u mála z nich lze přitom dopředu říci, jaké přesně budou. Oč se konkrétně jedná, a co tedy při summitu sledovat?

Ukrajinské členství

Z vývoje v posledních týdnech je zřejmé, že státy Aliance mají různou představu o tom, kdy a za jakých podmínek by měla být Ukrajina do NATO přijata. Země jako Británie či Polsko hájí co nejvčasnější vstup — v zásadě ihned po konci stávající války. Spojené státy, Německo nebo Itálie jsou zdrženlivější.

Zpravodajové z velkých agentur se ale zároveň na základě informací od svých zdrojů shodují, že v Alianci je společná vůle nabídnout Ukrajině na letošním summitu více, než jen deklaraci otevřených dveří.

Může jít o podstatné zkrácení obvyklého výčtu požadovaných kroků — již nyní je takřka jisté, že Ukrajině bude prominut tzv. Membership Action Plan. Může jít také například o přechodné bezpečnostní garance pro první poválečné roky, přičemž — jak upozorňuje Katya Adlerová na BBC — se může složitě vyjednávat o tom, zda půjde opravdu o „guarantees“, nebo jen o „assurances“.

Zajímavé bude z tohoto pohledu také středeční zasedání nově ustavené Rady NATO-Ukrajina, která může Ukrajinu včleňovat do struktur NATO pozvolna technicky, tedy ne oficiálně, ale fakticky. Jak se totiž dnes také hojně upozorňuje, prostá deklarace, že Ukrajina bude přijata do NATO hned po válce, by mohla podpořit ruskou snahu konflikt protahovat co nejdéle.

Švédské členství

Přistoupení Švédska do Aliance blokoval na rozdíl od Ukrajiny jen jediný faktor — pozice Turecka. Dělo se tak po více než rok. V pondělí 10. července, tedy den před summitem, přitom generální tajemník NATO oznámil, že Turecko své veto stáhne.

Drtivá většina analytiků se dlouhodobě shodovala, že režim prezidenta Erdoğana není v dané věci neoblomný, jen ji chce maximálně vytěžit. Nyní je tedy otázkou, co získal.

Oficiálně Turecko argumentovalo švédským porozuměním pro kurdské separatisty (respektive „podporou terorismu“) či neúctou k islámu. Neoficiálně však, a posléze už i veřejně, žádalo různé výhody. Jako poslední to bylo odblokování rozhovorů o vstupu do EU. V zákulisí se přitom mluvilo nejvíce o dodávce amerických stíhaček.

Otázku švédského členství samotného tedy summit nakonec nezodpoví — byla zodpovězena již těsně před ním. Průvodní investigace a zákulisní debaty by ale měly vyjasnit, co vše Turecko za změnu postoje nakonec vyhandlovalo.

Další finanční a zbrojní podpora Ukrajiny

Kielský institut pro globální ekonomiku letos na konci jara spočítal, že státy NATO podpořily Ukrajinu od ruské invaze dohromady částkou 165 miliard dolarů. To je přibližně 3,6 bilionu korun, tedy dva české předcovidové rozpočty.

Před aktuálním summitem byla oficiálně předjednána další tranše celoalianční pomoci v hodnotě přes půl miliardy dolarů. Má jít o palivo, zdravotnické potřeby, odminovávací zařízení a pontonové mosty.

Daleko více pozornosti poutá však otázka dodávání dalších zbraní a nábojů jednotlivými státy. Ve dnech těsně přes summitem schválila americká vláda dodávku nebezpečné kazetové munice, již si země EU zakázaly používat. Stále vracejícím se tématem je pak budování konkurenceschopného ukrajinského letectva.

Posune summit debatu nějak i v těchto oblastech? Někteří autoři mají za to, že evropské mocnosti oznámí během summitu další již neveřejně předjednanou pomoc, aby se zvýšila váha výsledku celého zasadání.

Možná jednání o míru

Tento okruh otázek souvisí úzce s předchozím. Oficiálně deklaruje jak Aliance, tak většina jednotlivých členských států bezpodmínečnou podporu Ukrajině. Veřejně se dává najevo také ochota ji finančně podporovat až do porážky agresora. Neoficiálně však přibývá náznaků, že ochota pomáhat není bezbřehá.