Nalijme si čistého vína -- Vladimír Putin se znovu stane prezidentem Ruska a Rusové válku proti Ukrajině většinově schvalují.

Znovu získání Krymu vystřelilo popularitu Putina do nebes, jeho opětovnou ztrátu si nemůže dovolit.

Nerespektuje a neuznává žádné mezinárodní právo, jen svoje kmenové.

Rusové ještě zdaleka nepoužili své nejtěžší zbraně (ani ty konvenční) a udělají, co řekne.

Jestli se Ukrajinci pokusí dobýt Krym, začne Putin vraždit po milionech, pro něj nemá lidský život žádnou cenu.

Nebo myslíte, že ne?

-----------------

Podle mě Ukrajinci můžou použít Krym leda jako páku, když bude Putin přesvědčený, že ho dokážou dobýt.

Ale jeho návrat pod Ukrajinu ......... ???

Pane Morbicere, obvykle s Vašimi komentáři zde velmi souhlasím. I nyní mám pro Vaši skepsi nemalé pochopení, ale přece jen:

Ad 1. odstavec

Podpora války, ne-li, pak aspoň vlastní země ve válce, v níž se (třeba i vlastní vinou) ocitla, je obecně běžná, ba skoro nutná. O tom, že často trvá až do hořkého konce, nás poučují dějiny 20. století. Jde o jev, který má pradávné kořeny, a základní kolektivní zkušenost. Rusové mají ke všemu velmi obavu z "konce vší legrace" velmi zažitou.

Setrvání Putina u moci nyní již zcela jistě nezávisí na rozpoložení nálad ruských voličů. Lze podotknout, že jestliže na konci 2. světové války nebyl u moci Mussolini, ani Hitler, ani Roosevelt nebylo to proto, že prohráli volby.

Samozřejmě, o posílení moci (režimu) lze usilovat i vedením války. Připomenu anexi Falkland Argentinou, ale tato zkušenost může hrát určitou roli i v případě dostatečně silných (nominálně) demokratických zemí. Neuvažování téhož v případě Ruska, asi proto, že běží už 21. století po narození Krista, bylo rozhodně politickou naivitou.

Ad 2. odstavec

Získání Krymu se neodrazilo v oblibě Putina trvale a nadmíru. Čelil později značným, asi největším, domácím problémům (když utahoval otěže). Totéž platilo posléze i v Bělorusku.

Uspokojení z připojení území, které bývalo součástí celku, je běžné a lze jej tedy pochopit (nikoli ospravedlnit). Nedělám si iluze: Kdyby došlo ke (znovu)nabytí Jižního Tyrolska Rakouskem, Rijeky Itálií, či Aradu Maďarskem, obyvatelé zmíněných zemí by se také, dovoluji si představit, nezlobili.

Ad. 3. odstavec

Nerespektování mezinárodního práva Ruskem, či, lépe, otevřenost takového postoje vyplývá z nedávného "odkrytí karet" a má řadu precedentů (a případů náběhů k témuž) v dávnější i nedávné historii. Větší dispozici k uvedenému mají samozřejmě velké země.

O tom, že by Putin uznával nějaké "kmenové" právo pochybuji. Leda ztotožníme-li je s právem (domněle) silnějšího.

Ad. 4. odstavec

Rusko bylo zřejmě varováno, že nasazení "nejtěžších zbraní" bude mít za důsledek, že Ukrajina bude disponovat podobnými. Skutečnost, že Západ dosud svými dodávkami Ukrajině plnou reciprocitu prostředků k vojenské odpovědi, žel, neposkytl, nehovoří proti, spíše naopak pro uvedené.

Uposlechnutí rozkazu lze skutečně jako válečnou normu předpokládat.

Ad 5. odstavec

Platí co ad 4. odstavec. Poslední bitvy nemusí být nejzuřivější. Obrátí-li se situace na bojišti, je na místě hledět spíše na přiměřenost prostředků použitých vítězící stranou, ač je nepochybně v právu.

Samozřejmě, v konkrétním případě nelze vyloučit ani dramatické vyhrocení konfliktu.

Ad poslední odstavec

Výsledek války, resp. její vyústění je záležitost, která se předjímá mimořádně těžko. Po dvou letech bojů, v létě roku 1915, resp. koncem léta roku 1941 stěží kdo dokázal zahlédnout obrysy míru, jenž posléze přišel.

Každopádně z historie víme, že ani Napoleonova Francie, ani sjednocené Německo a Rakousko-Uhersko a do třetice ani Německo hitlerovské nedokázaly nakonec odolat koalici, kterou svým počínáním probudily k životu.

Je samozřejmě možné namítnout: zaprvé, že současná koalice nepůsobí na bojišti, a zadruhé, že (aktuálně) napadená země nemusí mít váhu, jež udrží koalici dlouhodoběji (dostatečně) pohromadě.

Mnoho záleží zvláště na volbách v USA (v zemi, jejíž příspěvek byl podstatný pro zmíněný výsledek dvou zásadních konfliktů 20. stol.). (Osobně si myslím, že pro USA samé by bylo nejlepší, kdyby se o prezidentský úřad neucházeli ani současný ani minulý prezident.)

Návrat Krymu pod Ukrajinu jistě nemusíme považovat za pravděpodobný důsledek války. Jedná se však nyní přece jen o scénář realističtější, než tomu bylo krátce po ZOH v Soči i po ZOH v Pekingu...

Pane Horáku, při čtení Vašeho komentáře (konkrétně poslední věty předposledního odstavce) mě najednou napadla myšlenka: opravdu se v celé populaci Spojených států amerických, v těchto stovkách miliónů občanů, nenajde ani jeden jediný, který by byl schopen tuto zemi (a její mezinárodní vazby) vést lépe, nežli "neřízená střela" Trump anebo věkem unavený "sleepy Joe" Biden?

Jenže - tady se nám nečekaně v plné nahotě vynořuje klíčový problém americké demokracie: na samotný vrchol se nedostávají ti, kdo by měli ty nejlepší schopnosti, nýbrž pouze ti, kdo za prvé za sebou mají dostatečně výkonný politický aparát (tedy jedné z obou rivalizujících velkých stran) - a zároveň kteří mají k dispozici dostatečně velké množství financí, aby mohli vést velice nákladnou volební (prakticky reklamní) kampaň.

To znamená: ze všech amerických občanů, kteří by byli objektivně schopni tuto zemi vést lépe nežli oni dva zmínění, jsou předem eliminováni všichni ti, kdo nesplňují ona dvě kritéria. Takže nakonec zbývá právě jenom ona až snad vysloveně tragická alternativa: Biden nebo Trump.