S novým školním rokem proběhla na ukrajinské politické scéně jedna zásadní změna. Do úřadu nastupuje nový ministr obrany, klíčová postava pro zemi ve více než osmnáct měsíců trvajícím válečném konfliktu vyvolaném Ruskou federací.

Dosavadního šéfa obrany Oleksije Reznikova na klíčovém postu vystřídá krymský Tatar Rustem Umerov, člověk s výraznou zkušeností v zahraniční a bezpečnostní politice a mezinárodních vyjednáváních, známý také jako úspěšný a korupcí neposkvrněný manažer, který stál v čele státního privatizačního fondu, instituce dříve korupcí naopak proslulou.

Důvody, proč se výměna na klíčovém politickém postu odehrává právě hyní, odhalí podrobnější pohled na překotný vývoj na ukrajinské politické scéně v poslední době. Překotné změny dala do pohybu především kritika vnitřních poměrů na Ukrajině ze strany amerických senátorů, v první řadě oddálení parlamentních voleb, jež se původně měly uskutečnit již v listopadu letošního roku a byly odloženy vzhledem k vyhlášenému stannému právu.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v návaznosti na kritiku amerických senátorů vyjádřil odhodlání stanout v čele země na další pětileté období — navzdory slibům ještě z předválečného období, že zůstane v čele Ukrajiny jen jedno volební období.

Po kritice amerických senátorů zaznělo také několik silných vyjádření ukrajinského prezidenta proti korupci, která patří společně s pokračujícím válečným konfliktem mezi nejzávažnější problémy ukrajinské společnosti. Přitom až 77 procent Ukrajinců viní za špatný stav věcí veřejných a neuspokojivý boj proti korupci právě svého prezidenta, jak to nedávno ukázal průzkum renomované ukrajinské Nadace pro demokratické iniciativy Ilka Kučeriva.

Pravděpodobně proto — a také v souvislosti s několika velkými korupčními skandály v poslední době — se ukrajinská hlava státu rozhodla reagovat rázně, včetně odvolání na ukrajinského ministra obrany Reznikova, který se nedokázal s korupčními skandály v očích bežných Ukrajinců i mezinárodních partnerů uspokojivě vypořádat.

K prvním Zelenského krokům však patřily změny v armádě a sesazení všech šéfů oblastních náborových center na Ukrajině. Dále navrhl zavedení trestu vlastizrady za korupční jednání v době války.

Nejvýraznějším gestem pak bylo — po mnoha letech blízké spolupráce — prezidentovo vystoupení proti někdejšímu politickému spojenci a patronovi Ihoru Kolomojskému, v jehož televizi Zelenskyj svého času ohlásil svou první prezidentskou kandidaturu v době, kdy byl známý především svou rolí učitele v seriálu Sluha lidu, rovněž vysílaného na Kolomojského televizi 1+1.

Umerov jako krizový manažer i taktická volba

V kontextu boje proti korupci, s níž si jeho předchůdce na ministerstvu obrany nedokázal patřičně poradit, působí Umerovova nominace sice do určité míry překvapivě, ale zároveň rozumně. Přestože Umerov nemá zásadní přímou zkušenost s armádou, je strategickou volbou a chytrým tahem nejvyššího ukrajinského politického vedení přinejmenším ve třech různých ohledech.

Jako člověk s čistým štítem nepošpiněným aférami a se zkušeností s vedením dříve značně problematické instituce národního fondu privatizace přináší Rustem Umerov novou energii a sílu pro vnitřní reformy a proměnu stále poměrně rigidního prostředí obranných sil a bezpečnostního aparátu země.

Zadruhé, výběr Umerovova je díky jeho osobnostnímu profilu strategickým tahem směrem k mezinárodním partnerům, a to nejen na Západě, který znepokojovaly korupční aféry Reznikovovy éry, ale také vůči Turecku, se kterým je Umerov nerozlučně spjat.

Ovládá turečtinu a zná velkou část turecké politické a ekonomické elity, což se pro klíčového ukrajinského partnera v oblasti Černého moře velice hodí. To je důležité o to více, má-li Ukrajina postupně dosáhnout kontroly nad okupovanými teritorii včetně poloostrova Krymu, jakož i ve vyjednávání pokračování takzvané obilné dohody, která byla v uplynulém roce pro Ukrajinu zásadním zdrojem příjmů.

Umerov už v minulosti v Turecku poměrně úspěšně vyjednával, napomohl přitom k osvobození některých politických vězňů, včetně krymských Tatarů zadržovaných Ruskou federací. Účastnil se také úvodních setkání s představiteli ruského agresora po 24. únoru minulého roku. Média v této souvislosti připomínala, že byl s dalšími ukrajinskými vyjednavači během jednoho setkání v Bělorusku pravděpodobně otráven ruskými tajnými službami.

V neposlední řadě se Zelenského tah jeví taktický z hlediska vnitropolitického, protože Umerov je členem politické frakce Hlas, jejíž někdejší předseda Slava Vakarčuk sice již v Ukrajinské nejvyšší radě nepůsobí a místo toho jako frontman populární skupiny Okean Elzy objíždí svět, informuje o ruské válce a získává přitom finanční prostředky na pomoc Ukrajině a jejím občanům. Přesto je Hlas nadále relevantním politickým subjektem na Ukrajině, již v nadcházejícím období čeká pravděpodobně další vlna fragmentace a polarizace zejména na ose určené prezidentem předchozím a současným, tedy Porošenkem a Zelenským.

Vytváření politických spojenectví a aliancí s domácími partnery dává tušit, že se Ukrajina skutečně začíná připravovat na volební kampaň za časů války.

Umerov a další vývoj války

Rustem Umerov se zdá v nastíněném kontextu taktickou volbou a přínosem nejen pro budoucí obrannou a bezpečnostní politiku státu, v níž určitě zaujme svým přístupem ke svému rodišti — Krymu, ale může také posunout kupředu některé procesy na ministerstvu obrany, které bylo za uplynulé období poměrně značně zdiskreditováno řadou skandálů a korupčních afér. Ty si přitom Ukrajina nemůže dovolit, pokud chce udržet stávající úroveň podpory ze strany západních spojenců — nebo ji dokonce ještě zvýšit.

Nakonec je poměrně příznačné, že Umerov jako krymský Tatar je muslimského vyznání, jejichž útlak je společně s perzekucí dalších skupin obyvatelstva ruskou propagandou Ukrajině pravidelně předhazován.

Ukrajina se i volbou ministra obrany profiluje jako progresivní stát, ve kterém mají všechny menšiny právo na zastoupení a dokonce mohou se mohou ocitnout i v nejvyšších mocenských patrech. Je to naopak Rusko, které se chová velkorusky a šovinisticky — už jen tím, jak na ukrajinské bojiště od počátku vysílá zvláště vojáky z národnostních republik.

Celkově vzato je volba Umerova zajímavým tahem, který může posílit Zelenského. Tím spíše, že se ukrajinské ozbrojené síly čím dál více koncentrují na znovuzískání kontroly nad okupovaným Krymem. Vládní plány na znovuintegraci tohoto území se přinejmenším na Západě setkaly s četnou kritikou, kterou může Umerov pomoci zmírnit a jasně dát najevo, jakým směrem se chce Ukrajina vydat po válce.