Maďarský premiér Viktor Orbán stupňuje své útoky na liberální demokracii a stále více vystupuje jako ruská pátá kolona v Evropské unii a v Severoatlantické alianci. Žádná ze západních mezinárodních organizací, jichž je Maďarsko členem, se mu ale není schopná jasně postavit.

Evropská unie i NATO doplácejí na absenci ustanovení ve svých zakládajících smlouvách, která by umožňovala zemi, jakou je Maďarsko, vyloučit z jejich řad. Ukazuje se, že je to zásadní nedostatek. Obě organizace si nejen při svém vzniku, ale i poměrně dlouho poté, zřejmě nedokázaly představit, že by jakákoliv země, které splnila náročné podmínky pro členství v „exkluzivních klubech“, mohla po nějaké době flagrantně porušovat principy, na nichž jsou vystaveny.

NATO nemá možnost vyloučit členskou zemi, která principy členství porušuje, prakticky vůbec. Evropská unie má sice ve svých stávajících smlouvách článek 7, který umožňuje, aby zemi porušující principy právního státu a evropské hodnoty bylo odebráno — až do nápravy problémů — hlasovací právo, jenže takové rozhodnutí musí být učiněno jednomyslně všemi ostatními členskými zeměmi.

Stačí tedy, aby země jako Maďarsko měla jednoho jediného spojence, a hrozba suspendování hlasovacích práv je zcela bezzubá. Takového spojence má Maďarsko v současném Polsku.

Jistým trestem je samozřejmě už samo zahájení řízení pro porušování pravidel právního státu s členskou zemí, ale tam jde jen o určitou ztrátu prestiže. S tím si politik jako Orbán nedělá těžkou hlavu.

Naopak svoje výpady proti liberální demokracii a právnímu státu stupňuje, včetně nenávistných výpadů a restriktivních opatření proti komunitě LGBTQ. V Maďarsku už také téměř neexistují nezávislá média.

Orbán též nedávno uspořádal v Budapešti již druhé setkání nacionálně-konzervativních a krajně pravicových stran. Liberální demokracii už několik let otevřeně odmítá jako systém pro Maďarsko nepoužitelný.