Maďarský premiér Viktor Orbán stupňuje své útoky na liberální demokracii a stále více vystupuje jako ruská pátá kolona v Evropské unii a v Severoatlantické alianci. Žádná ze západních mezinárodních organizací, jichž je Maďarsko členem, se mu ale není schopná jasně postavit.

Evropská unie i NATO doplácejí na absenci ustanovení ve svých zakládajících smlouvách, která by umožňovala zemi, jakou je Maďarsko, vyloučit z jejich řad. Ukazuje se, že je to zásadní nedostatek. Obě organizace si nejen při svém vzniku, ale i poměrně dlouho poté, zřejmě nedokázaly představit, že by jakákoliv země, které splnila náročné podmínky pro členství v „exkluzivních klubech“, mohla po nějaké době flagrantně porušovat principy, na nichž jsou vystaveny.

NATO nemá možnost vyloučit členskou zemi, která principy členství porušuje, prakticky vůbec. Evropská unie má sice ve svých stávajících smlouvách článek 7, který umožňuje, aby zemi porušující principy právního státu a evropské hodnoty bylo odebráno — až do nápravy problémů — hlasovací právo, jenže takové rozhodnutí musí být učiněno jednomyslně všemi ostatními členskými zeměmi.

Stačí tedy, aby země jako Maďarsko měla jednoho jediného spojence, a hrozba suspendování hlasovacích práv je zcela bezzubá. Takového spojence má Maďarsko v současném Polsku.

Jistým trestem je samozřejmě už samo zahájení řízení pro porušování pravidel právního státu s členskou zemí, ale tam jde jen o určitou ztrátu prestiže. S tím si politik jako Orbán nedělá těžkou hlavu.

Naopak svoje výpady proti liberální demokracii a právnímu státu stupňuje, včetně nenávistných výpadů a restriktivních opatření proti komunitě LGBTQ. V Maďarsku už také téměř neexistují nezávislá média.

Orbán též nedávno uspořádal v Budapešti již druhé setkání nacionálně-konzervativních a krajně pravicových stran. Liberální demokracii už několik let otevřeně odmítá jako systém pro Maďarsko nepoužitelný.

Větším trestem je rozhodnutí Evropského soudního dvora na základě žaloby Evropské komise, že členská země porušuje určitá unijní pravidla. Je obvykle spojeno s uložením pokut, které trestaný stát musí platit, dokud nezjedná nápravu. Jenže se to obvykle týká jen dílčích problémů.

Nově může Evropská komise také v případě porušování některých principů právního státu členskou zemí zadržet platby z evropského záchranného balíku, který byl přijat v reakci na epidemii covidu-19. Na to ovšem Maďarsko reagovalo vydíráním při schvalování sankcí Evropské unie vůči Rusku. Maďarsko sankční balíčky sice zatím nakonec pokaždé podpořilo, ale často za cenu ústupků zbytku Unie.

Nejnověji Budapešť také blokuje vyplacení částky ve výši zhruba 500 miliónů eur Ukrajině v rámci Evropského mírového nástroje (EPF). Nejprve argumentovalo, že na Ukrajinu jde skoro veškerá pomoc Evropské unie a peníze by měly být využity i na jiné druhy pomoci uvnitř sedmadvacítky. Pak uvedlo skutečný důvod: vyplacení tranše prý bude blokovat, dokud Ukrajina nevyškrtne maďarskou banku OTP ze svého seznamu sponzorů války.

Maďarsko a Rusko

Maďarská vláda také v podstatě ignoruje společnou linii Evropské unie ve vztazích s Ruskem. Ministr zahraničí Péter Szijjártó jezdí pravidelně na setkání s ruskými představiteli v době, kdy je zbytek Evropské unie bojkotuje. V dubnu vyjednal prodloužení dodávek ruského plynu.

Szijjártó tvrdí, že se Maďarsko jen snaží zajistit si přísun levných ruských energetických zdrojů. Zabezpečení levných energií prý není otázka politická. Maďarsko také nejenže odmítá posílat Ukrajině zbraně, ale navíc brání přesunu zbraní z jiných zemí přes své území.

Orbán svá vyjádření k Ukrajině postupně přiostřoval ve prospěch Ruska. Po začátku invaze se pokoušel vystupovat neutrálně, což už samo o sobě byla fakticky podpora Ruska. Pak se ale začal vyjadřovat mnohem jasněji — ve prospěch Ruska.

Rusko prý není možné — jako zemi s jadernými zbraněmi — porazit, je třeba uzavřít mír. Což by v situaci, kdy Rusko okupuje východní Ukrajinu pro Kyjev fakticky znamenalo vzdát se Ruskem dobytých území.

Nejnověji Orbán prohlásil v rozhovoru pro německý Bild, že Vladimír Putin není válečný zločinec. Ukrajina prý už není suverénní stát, vojáci ji dojdou dřív než Rusku. Nemůže tedy prý vyhrát, a je třeba uzavřít příměří a jednat o míru.

„Platí to, co chtějí udělat Američané. Ukrajina už není suverénní zemí. Nemají peníze. Nemají zbraně. Bojovat mohou jen proto, že my na Západě je podporujeme,“ řekl. Stejně argumentuje Kreml.

Součástí fakticky proruské politiky Orbána je i oddalování ratifikace členství Švédska v NATO. Maďarsko prý váhá i kvůli tomu, že Švédsko kritizuje lidskoprávní situaci v Maďarsku. Jde tedy znovu o prachsprosté vydírání.

Chování Maďarska k Ukrajině někteří analytici spojují s maďarskou menšinou na zakarpatské Ukrajině. Budapešť v minulosti tvrdila, že jsou prý Maďaři v tomto regionu utlačováni. Objevila se ale i varování, že Orbán se snaží využít války na Ukrajině, zejména její případné ovládnutí Ruskem, k získání území, která kdysi patřila k „velkému“ Maďarsku. I proto se Rusku snaží vycházet vstříc.

A co Česká republika?

Jednou z možností, jak Maďarsku ukázat, že jeho proruská politika, jakož i jeho porušování pravidel právního státu, evropských hodnot a demokracie, jsou nepřijatelné, by bylo využít formát visegrádské spolupráce. Proruská politika Maďarska irituje i k Orbánovi doposud loajální vládu strany Právo a spravedlnost v Polsku.

Nedá se se sice očekávat, že by současná polská vláda zašla tak daleko, že by nechala Maďarsko na holičkách v případném hlasování Evropské rady o suspendování hlasovacích práv Maďarska, protože Polsko samo čelí řízením Evropské komise pro porušování pravidel právního státu. Možná by ale vyšlo vstříc diplomatickému úsilí České republiky a Slovenska, aby ostatní tři země V4 zaujaly mnohem kritičtější postoj k maďarské proruské politice.

Jenže tři ostatní země Visegrádu se zatím nevzmohly dokonce ani na „konstruktivní“ kritiku Maďarska. Summity premiérů a prezidentů V4 probíhají v poklidu, země se dál především ujišťují, jako tomu bylo na právě proběhlém setkání premiérů, že jsou jednotné v boji s nelegální migrací. I v tomto případě přitom zakrývají jejich prohlášení reálné rozdíly, protože Česká republika a Slovensko na rozdíl od Polska a Maďarska, podpořily novou evropskou dohodu o migrační a azylové politice.

Když se novináři diví tomu, že se země Visegrádu nezabývají na svých setkáních více situací na Ukrajině, Orbán bohorovně prohlásí, že cílem V4 není, aby se uskupení příliš zaměřovalo na situaci na Ukrajině. Co na tom, že uskupení, které si není schopné vyjasnit vnitřní rozpory v pohledu na obří krizi přímo za humny Visegrádu, a raději tedy předstírá, že se soustředí na spolupráci v jiných, „neutrálnějších“ oblastech, je v podstatě k ničemu?

Česká republika může brzy být jedinou zemí V4, kde nevládnou autoritářské poměry. Uvidí se po volbách na Slovensku a v Polsku. Jisté je, že alibistické mlčení současné české vlády, která mimo jiné vznikla jako koalice proti Orbánovu obdivovateli Andreji Babišovi, k situaci v Maďarsku, otevírá dveře k tomu, aby se po sněmovních volbách v roce 2025 Česká republika vydala maďarskou cestou.