„Je tu nepořádek,“ varuje maďarský politik István Szent-Iványi, který se několik dní po parlamentních volbách setkal s korespondentkou Meduzy v sídle opozice. Štáb zabírá půl patra domu v centru Budapešti. Kdysi, říká István, patřila budova maďarsko-francouzské pojišťovně. V sovětské éře byla znárodněna. Nyní si prostor může pronajmout kdokoli.

Většina místností, v nichž donedávna pracovali členové volebního štábu — v Budapešti jich bylo bezmála sto —, je nyní poloprázdná, zaskládaná krabicemi. Předvolební kampaň připomínají pouze plakáty a samolepky, které na některých místech zůstaly. „Maďarsko pro všechny, nejen pro privilegované“, „Orbán lže“, „Jen pro zloděje z Fideszu!“ — Szent-Iványi překládá nápisy.

Nechybí ani nálepka, kterou není třeba překládat. Je to diptych. Na jedné polovině je nápis v ruštině „Tovarišči, koněc!“ (rusky Soudruzi, končíme!) a otylý zátylek vojáka. Na druhé straně (pod stejným sloganem) je v podobném úhlu premiér Viktor Orbán.

„V roce 1990, během prvních svobodných voleb v Maďarsku, se tento plakát velmi proslavil,“ komentuje István. — „Dnes azbuku dokáže přečíst už jen někdo, ale tehdy to uměli v podstatě všichni.“

Od té doby se v Maďarsku změnily poměry, nejen pokud jde o ruštinu, ale také o volby. Stále je ještě lze označit za soutěž, ale spravedlivé už nejsou.

V parlamentních volbách v roce 2022 se opozice rozhodla postavit jednotnou kandidátku proti konzervativní straně Fidesz, která je u moci již více než deset let. Do koalice vstoupilo hned šest stran:

• jedna z největších v zemi, Maďarská socialistická strana;
• liberální strana Demokratická koalice bývalého premiéra Ference Gyurcsányho;
• „Hnutí Momentum“, oblíbené u městské mládeže;
• „zelená“ strana „Jiná politika je možná“;
• od ní odštěpená, rovněž zelená, sociálně-liberální strana Dialog
• Jobbik, kdysi krajně pravicová strana, která se v posledních letech stala více centristickou, ale zachovala si své nacionalistické a konzervativní názory.

Péter Márki-Zay, devětačtyřicetiletý bezpartijní starosta města Hódmezővásárhely na jihu země, byl zvolen sjednocenou opozicí jako kandidát na premiéra. A jeho poradcem pro zahraniční politiku se právě István Szent-Iványi stal.

„Podle průzkumů Fidesz vyhrát mohl. Měli oproti nám náskok dvě až čtyři procenta,“ vypráví István. „Opozice však utrpěla tak ponižující porážku, jakou nikdo nečekal.“ Dokonce ani Fidesz ne. Ve volbách 3. dubna získal Viktor Orbán a jeho strana v parlamentu ústavní většinu.

Výsledky těchto voleb, jak říká Szent-Iványi, musí Maďaři teprve pochopit. Je přesvědčen, že roli sehrál komplex příčin. Ale právě válka na Ukrajině průběh volebního klání změnila.

„Fidesz přesvědčil lidi, že je pro mír,“ vysvětluje István. A také lidi přesvědčil, že opozice chce Maďarsko zatáhnout do války. Jak se to stalo,“ přemítá politik, „je velmi těžké pochopit.“

Kapitola 1 * Orbánova říše

Když se v roce 1988 stal zakladatelem jedné z prvních opozičních stran v tehdejším socialistickém Maďarsku, Svazu mladých demokratů (zkráceně Fidesz), bylo Viktoru Orbánovi čtyřiadvacet let. A když mu bylo šestadvacet, stal se známým po celé zemi.

Stalo se tak po projevu na pohřebním obřadu Imreho Nagye a dalších politiků, kteří byli popraveni po povstání v roce 1956, potlačeném Sovětským svazem. „Budeme-li věřit ve vlastní síly, můžeme skoncovat s komunistickou diktaturou! [...] Můžeme zvolit vládu, která zahájí jednání o okamžitém stažení ruských vojsk z naší země!“ hřímal Orbán k dvousettisícovému davu na budapešťském Náměstí hrdinů.

O půl roku později, v lednu 1990, Orbán — bývalý svázácký tajemník a absolvent právnické fakulty budapešťské univerzity — přerušil stáž na oxfordské Pembroke College, aby kandidoval v prvních svobodných volbách v Maďarsku. Fidesz získal devět procent hlasů a jeho předseda vedl parlamentní klub.

Orbánova strana byla zpočátku „liberální, ‚zelená‘ a mírně anarchistická“, rekapituluje maďarský historik a rusista Zoltán Bíró. Po neúspěšných volbách v roce 1994, v nichž Fidesz získal pouze sedm procent hlasů, se však jeho ideologie začala měnit. Ve stejném roce byla ve volbách poražena i středopravicová křesťansko-demokratická strana Maďarské demokratické fórum, která v zemi vládla do té doby.

„Fidesz a Orbán si všimli, že na pravici se uvolnil prostor — a začali stranu velmi ostře přeorientovávat z liberální na konzervativní. Pro Orbána nejsou nějaké politické hodnoty důležité. Může na ně kdykoli zapomenout a vést kampaň za jiné,“ říká Bíró.

Taktika zafungovala. O pouhé čtyři roky později, ve volbách v roce 1998, získal Fidesz více než devětadvacet procent hlasů. Pětatřicetiletý Viktor Orbán se stal nejmladším premiérem v novodobé historii země.

Po dvou po sobě následujících porážkách od socialistů se mohl znovu ujmout funkce až v roce 2010. Fidesz tehdy poprvé v nezávislém Maďarsku získal ústavní většinu v parlamentu. A od té doby už k moci nikoho jiného nepustil.

„Když v roce 2002 prohrál volby, uvědomil si, že nemá žádné zázemí, žádná ‚konzervativní‘ média,“ připomíná Gergely Nyilas, novinář nezávislého maďarského listu Telex. Tento „týl“ podle něj Orbán a jeho kolegové začali budovat ještě v opozici, a když se dostali k moci, postupně ovládli „lví podíl médií“.

Nyní je vládnoucí strana financována ze státních zdrojů. V roce 2022 obdržela ze státního rozpočtu 130 miliard forintů (zhruba 8,5 miliardy korun). K tomu má k dispozici téměř pět set médií, která postupně získali podnikatelé loajální Fideszu. V roce 2018 je předali speciálně vytvořené Středoevropské nadaci pro tisk a média, kterou vedou mediální manažeři a politici blízcí Orbánovi.

„Když byl tento holding založen, musela mediální rada rozhodnout, zda se jedná o monopol,“ říká Nyilas. „Nakonec to ale vláda označila za strategický projekt a ten stojí mimo kompetenci rady. Stručně řečeno, vše se zaonačilo v zájmu vlády a Fideszu,“ shrnuje.

V Maďarsku stále působí nezávislá média, ale většina z nich je pouze na internetu. „Pokud jste normální člověk, který žije svůj život, a máte jen pár minut na zprávy, je velká pravděpodobnost, že to, co uslyšíte, bude státní propaganda,“ říká Gérgő Plankó, novinář maďarského nezávislého média 444.

Podle Gergelyho Nyilase pomohl Viktoru Orbánovi „vybudovat jeho impérium“ především hospodářský růst v Maďarsku po světové krizi v roce 2008. A také peníze z Evropské unie — země se stala jejím členem v roce 2004.

Po šesti letech začalo Maďarsko dostávat velké dotace z fondů Evropské unie na rozvoj, vysvětluje ekonomka a profesorka Katolické univerzity Pétera Pazmányiho v Budapešti Dóra Győrffyová. A vláda dbá na to, aby peníze skončily u těch, kteří jsou jí blízcí. Systémová korupce je podle Győrffyové dalším charakteristickým znakem Maďarska Viktora Orbána.

Jak v rozhovoru s Meduzou uvedla bývalá viceguvernérka maďarské centrální banky Júlia Királyová, premiér a jeho okolí kontrolují podniky a společnosti, které představují asi třicet procent HDP země — ve službách a cestovním ruchu, ve stravování, v zemědělství atd. Sám Orbán obvinění z korupce odmítl a obohacování svých blízkých označil za „vytváření národní buržoazie v Maďarsku“. Ekonomka Győrffyová to komentuje lakonicky: „Připomíná to Rusko.“

Díky ústavní většině v parlamentu je Fidesz od roku 2010 jediným hybatelem nejen maďarské ekonomiky, ale i domácí politiky. Z iniciativy Orbánovy strany byla dokonce změněna ústava, která obsahuje ustanovení o „základní roli“ křesťanství a ochraně „tradiční rodiny“.

Pravomoci Ústavního soudu byly omezeny a volební zákon se stal pro stávající moc výhodnějším. Například etnickým Maďarům žijícím na Ukrajině, v Srbsku, na Slovensku a v Rumunsku — územích, která Maďarsko ztratilo v první světové válce — Orbánův stát umožnil volit poštou. Emigranti, z nichž mnozí Fidesz nepodporují, se naproti tomu podobné vstřícnosti nedočkali.

„Většina lidských práv je ohrožena nebo omezena,“ popisuje současnou situaci v Maďarsku Dániel Döbrentey z Maďarské unie občanských svobod (TASZ), jedné z nejstarších lidskoprávních organizací v zemi. Podotýká však, že mnoho Maďarů si změn buď nevšimlo, nebo o nich příliš nepřemýšlelo; ačkoli třeba v roce 2021 se tisíce lidí účastnili pochodu na podporu LGBT.

„Protože to není otázka peněženky,“ vysvětluje novinář Gergely Nyilas. „V Maďarsku jsme zažili dvě velké vlny protestů. V roce 2008, kdy socialisté chtěli zpoplatnit návštěvu lékaře. Mluvilo se o nějakých pěti stech forintech, což je dnes 1,35 eura. A v roce 2014, už za Orbána, kdy měla být zavedena daň z internetu. Opět asi tři sta forintů. Všichni se okamžitě spojili a tyto iniciativy neprošly. Peněženky a eura jsou pro lidi srozumitelné. Ale všechny ty zákony či ústava — to je abstraktní.“

K příčinám toho, proč mají Viktor Orbán a jeho strana stále tolik příznivců, říká novinář Gérgő Plankó: „Orbán je nejcharismatičtější politik od změny režimu. A je za ním spousta práce, která sahá až do 90. let minulého století. Buduje kolem sebe a své strany historii, mýtus.“

Podle Planka pomohlo vládnoucí straně a jejímu lídrovi k úspěchu i to, že dokázal kolem sebe skutečně sjednotit své voliče. „V roce 2010, kdy se Fidesz znovu dostal k moci, už to byla více než strana,“ vypráví novinář. „O dva roky později uspořádali první Mírový pochod, provládní shromáždění, na které přišly statisíce lidí. Od té doby se Mírový pochod koná pravidelně, je to jejich rituál,“ popisuje.

„Mnoho lidí říká, že jim život dříve připadal bezvýznamný, ale Orbán jim dal smysl, poslání nebo něco podobného,“ souhlasí István Szent-Iványi. „Řekl, že jsme dobrý národ a každý Maďar by na to měl být hrdý. Takže hodnota člověka nespočívá v tom, že má nějaký talent nebo něco podobného, ale už jen v tom, že je Maďar — a to mu vychází,“ vysvětluje.

„Nechci předstírat, že v Maďarsku nejsou lidé, jimž se krajně pravicová ideologie, kterou Orbán nyní ztělesňuje, skutečně líbí. Samozřejmě má základnu,“ říká András Tóth-Czifra, nezávislý politický analytik z Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA). „Orbán rozumí Maďarům mnohem lépe než kterýkoli jiný politik. Ne na základě průzkumů, ale z vlastní zkušenosti,“ myslí si.

Analytik Tóth-Czifra však připomíná, že na začátku své kariéry připadal Viktor Orbán většině Maďarů odcizený: „Byl trochu jako Emmanuel Macron.“ Orbánovi se však během let u moci podařilo změnit nejen zemi, ale i sebe.

„Začal předstírat, že je průměrný Maďar,“ říká Tóth-Czifra. „Změnil svůj vzhled i způsob řeči. Nyní je to jakýsi duchaplný, politickou korektnost odmítající „zbojník“, což většina Maďarů obdivuje. Možná by na místě bylo srovnání s ruským venkovem. Tam, stejně jako v Maďarsku, takové postavy milují,“ glosuje.

Kapitola 2 * Nepřátelé a děti

„Nejdeme zpět, ale vpřed!“ byl slogan, kterým Fidesz vyzýval voliče k podpoře své strany ve volbách v roce 2022. Novinář Gergely Nyilas vzpomíná, že tato věta byla použita v refrénu písně, která se rychle stala populární: „Rajče zčervenalo, nezežloutlo. Maďarsko jde kupředu, nikoli zpět.“ Citoval ji také Viktor Orbán v projevu, který odvysílala jemu loajální televize Hír.

„Je velmi frustrující, že heslem opozice bylo ‚Vždy jen vzhůru‘,“ povzdechl si novinář Nyilas. „Takže jsme si vybírali mezi ‚vzhůru‘ a ‚vpřed‘.“

Jak upozorňovali mnozí lidé, s nimiž Meduza hovořila, Fidesz si tentokrát nebyl do poslední chvíle jist svým vítězstvím a v předvolební kampani využil všechny dostupné prostředky — administrativní, mediální i finanční. Představitelé strany Fidesz, stejně jako tisková služba maďarské vlády, žádost Meduzy o rozhovor ignorovali.

„Všechny orgány veřejné správy na místní i celostatátní úrovni sloužily cílům jedné strany. Jako za komunismu,“ charakterizuje kampaň Fideszu jedna z vůdkyň maďarské opozice, místopředsedkyně Evropského parlamentu Klára Dobrevová. A uvádí příklad: lidé, kteří zanechali své telefonní číslo a e-mail na vládní webové stránce, určené k registraci na očkování proti koronaviru, dostávali na ně zprávy z předvolební kampaně vládnoucí strany.

Vláda, kterou z velké části tvoří členové Fidesz, také rozhodla o vyplacení mimořádných příspěvků pro důchodce, páry a děti; mnohým byly poskytnuty daňové prázdniny a vrácena daň z příjmu. „Lidé dnes žijí lépe než dříve,“ říká historik Zoltán Bíró. „A Fidesz je přesvědčoval, že by měl pokračovat. Že se už třikrát ukázal jako nejlepší volba.“

„Péče státu“ se v Maďarsku projevuje i prostřednictvím účtů za komunální služby. Vždy se uvádějí dvě částky: ta, která má být zaplacena, a ta, kterou vláda údajně ušetřila díky nařízení o regulaci cen. „Lidé si neuvědomují, že vyčíslené úspory jdou na úkor jejich peněz z daní. Nepovažují se za daňové poplatníky. Považují se za spotřebitele, takže je zajímají pouze čísla na účtech za plyn,“ vysvětluje analytik András Tóth-Czifra.

Podle zprávy K-Monitoru, maďarské občanské organizace zabývající se korupcí, Transparency International a think tanku Political Capital utratil Fidesz jen v březnu 2022 za reklamní kampaň 3,1 miliardy forintů (8,4 milionu eur), což je trojnásobek zákonného limitu. Výdaje sjednocené opozice byly takřka osmkrát nižší než výdaje Fideszu — 390 milionů forintů (1,1 milionu eur). „V důsledku toho téměř devadesát procent billboardů umístěných v maďarských ulicích vyzývalo lidi, aby volili vládnoucí stranu,“ říká Klára Dobrevová.

„Stále existují šedé zóny. Například náklady na reklamu na Facebooku nejsou zahrnuty do oficiálního rozpočtu kampaně,“ uvedl Szabolcs Panyi, novinář z maďarské investigativní publikace Direkt36.

Na sociálních sítích vyzývala k volbě Fideszu nejen sama strana, ale i přidružené občanské organizace a influenceři. „Poslední den kampaně jsem otevřel Facebook a doslova každý druhý příspěvek v mém feedu byla reklama na [vládnoucí stranu]. Ačkoli nemám předplatné žádných vládních novin. Neuvěřitelné!“ popisuje András Rácz, politolog a hostující pracovník think-tanku Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik (DGAP).

Přístup Fideszu a opozice do médií nebyl vůbec rovnocenný. Opoziční kandidát na premiéra Péter Márki-Zay měl pouze zlomek času oproti Orbánovi. „Ve stejný den, kdy Márki-Zay dostal pět minut času,“ říká novinář Gérgő Plankó, „byl projev premiéra Orbána odvysílán devětkrát na všech státních kanálech.“