V minulých dnech cítilo několik českých politiků a političek povinnost distancovat se od Viktora Orbána. Prý se v poslední době změnil a jeho odmítnutí udělit Ukrajině vojenskou pomoc přes maďarské území považují za nepřijatelné. Ministryně obrany Černochová (ODS) nepojede na setkání ministrů obrany V4, připojil se k ní i polský kolega. Miroslava Němcová žádá o vystoupení z Visegrádu.

Jako by najednou ti, kdo dosud Orbána vzývali a souhlasili s jeho bojovně antiunijní rétorikou, prozřeli a otočili. Teprve v kontextu ruské invaze se pro ně stal nestravitelným.

Pokud se teď na ukrajinské válce ukázalo, k jak proputinovským postojům může Orbánova politika vést a pokud je teď proto nepřijatelný, měli by ti, kdo ho u nás dosud obhajovali, celou jeho ideologii znovu projít a odmítnout. I ty její aspekty, které zdánlivě vypadají jako čistě „konzervativní“, jako „ochrana hodnot“. S „a“ musí přijít i „b“, jinak to bude licoměrnost. A je odsouzeníhodné, že ho teď chtěl poslanec Babiš jet před volbami podpořit.

Orbán se nezměnil

Orbán se teď najednou nezměnil, pouze pokračuje ve své dlouholeté politice „neliberální demokracie“, jak sám konceptualizoval svou verzi autoritářského režimu. Řeči o údajném úpadku západní liberální společnosti, o jejím údajném rozkladu homosexuály, genderovými a jinými menšinami, o tyranii EU, řeči o Maďarsku jako hrázi křesťanství v Evropě a o Orbánovi jakožto strážci tradičních hodnot — to přece od něj slyšíme už léta a leckomu z českých politiků to konvenovalo. A k tomu stále tvrdší ruka vůči opozici, korupce Orbánova nejbližšího okolí, téměř všechna soukromá média v jediném koncernu pod Orbánovou kontrolou — to všechno je známo léta.

V čem si jsou Orbán s Putinem blízcí

Putin se za léta svého panování nesnažil o dobré vztahy s žádným evropským politikem neřku-li s evropským mainstreamem. Neuchází se o žádnou podporu levice, zato hodně sází na krajní pravici. Těžko říci, jestli ho jeho okolí přesvědčilo, že tahle síla opravdu v Evropě za pár let převezme moc nebo jestli to dělal jen proto, aby Evropu a Západ destabilizoval na každý možný způsob. Soudě podle toho, jak evidentně teď neodhadl náladu v ukrajinské společnosti, nemusí být ta první domněnka neoprávněná.

Přijetí, jakého před minulými volbami prezidenta Francie věnoval v Moskvě Marine Le Penové, může svědčit o tom, že si Putin opravdu myslel, že ona má šanci. „Představujete evropské politické spektrum, které se rychle rozvíjí,“ řekl jí tenkrát. Navíc se mu povedl majstrštyk se sázkou na Trumpa v USA.