Letošní volby do Evropského parlamentu začnou sice až za více než měsíc, jedna věc je ale jistá už dnes: Zářit úsměvem a vést triumfalistické řeči bude po nich italský vicepremiér Matteo Salvini. Jednak proto, že tábor evropských nacionalistů a krajní pravice, jehož je dnes tento vůdce strany Liga nejvýraznějším zástupcem, určitě posílí — i když nevyhraje. Daleko více však proto, že současní nacionalisté a krajní pravice mají triumfalismus i úsměv předepsán.

V kultuře kampaní to není zase až taková novinka. Setkání špičkových národovců ovšem dnes vskutku připomínají spíše figuríny ve výkladní skříni — samý žurnálový sestřih, samý oblek ze salonu, samý škleb od ucha k uchu, samý vybělený chrup. A samé poplácávání po ramenou, samá ztělesněná jednota. Sjednotit se je „in“; i když se ve skutečnosti o žádné opravdové sjednocení nejedná.

O slavnostním vzniku nového vlasteneckého bloku pro evrovolby právě s Matteem Salvinim v popředí referovaly minulý týden agentury v zásadě stejně — s tvrzením, že s ním jdou vlastenecké strany minimálně z deseti zemí. Zazněly sice i připomínky, že na příslušnou tiskovku do Milána dorazili krom Salviniho jenom zástupci Dánské lidové strany, Alternativy pro Německo a Strany Finů. Ale současně s nimi též Salviniho ujištění, že s Marine Le Penovou vše už předjednal.

To hlavní přitom zcela uniklo: celý vlastenecký blok je sjednocen pouze formálně, pro vnější oko. Nemá ani jednoznačnou strukturu či pravidla členství, jako ostatní formace podobného typu v EU, ani oficiálního spitzenkandidata, kterého by v případě vítězství doporučil na předsedu Evropské komise, ba ani vnitřní programovou debatu. Stejně jako permanentní úsměv a stejně jako vydávání nárůstu podpory za vítězství jedná se o klamání tělem, jehož účinnost mají tvůrci kampaní odzkoušenou.

U letošního tažení Mattea Salviniho navíc nejde o klamání jediné. A za vším je až podezřele cítit ruka architekta trumpovských kampaní Stephena Bannona.

Iluze vlny, síť a antielitářství

Bannon přijel do Evropy už minulý rok přímo s účelem, aby dle vlastních slov pomohl sjednotit populisty, národovce a celý pravicově konzervativní tábor do jednotného proudu „pravicového národního populismu“. Členy se měli stát všichni od lidovců rakouského kancléře Sebastiana Kurze až po ultranacionalisty. „Takoví lidé teď nastupují. Budou vládnout. Vrátí vám národní státy. Jejich identitu. Vrátí vám skutečné hranice,“ prohlašoval Bannon ještě v polovině léta.

Tvůrce Trumpovy předvolební image plánoval v Evropě konkrétně založit think-tank s názvem Movement, čili Hnutí, který by poskytoval příslušným silám poradenství, expertízy i finanční podporu, a vytvořil tak pomyslnou protiváhu vůči tomu, zač je vydáván na krajní pravici Open Society Fund George Sorose. Ke konci minulého roku se ale měl celý projekt už za mrtvý.

Účast v Bannonových plánech odmítlo postupně italské Hnutí pěti hvězd, Alternativa pro Německo i francouzští lepenisté. Nepochodil ani u Miloše Zemana. Na začátku roku 2019 se proslechlo, že Bannon nakonec bude v Itálii v někdejším klášteře u Colleparda zakládat „gladiátorskou školu pro kulturní válečníky“, jejichž misí bude „obrana kultury judao-křesťanského Západu“.

Na veřejnosti se Bannon objevil ovšem znovu nedávno, na konci března — a to v jednom politickém panelu právě s Matteem Salvinim. Na přímou otázku novinářky, zda Salvinimu před evropskými volbami pomáhá, odpověděl, že Salvini ho nepotřebuje; že dokáže volby vyhrát i bez něj.

Celý Salviniho postup v posledních měsících nicméně působí jako Bannonovou strategií prodchnutý. Italský vicepremiér se snaží vystupovat jako reprezentant co největšího podobně orientovaného tělesa; jako tribun skoro až vlny, která se vzdouvá zezdola, jež se už v současnosti žene Evropou a má po kontinentě svá politická zhmotnění, která teď Salvini jakoby sjednocuje. „Jdou s námi Západoevropané i Východoevropané, Němci i Francouzi (...) Věřím, že se i ostatní přidají,“ řekl už na schůzce v Miláně.