Řád současnosti je chaosem budoucnosti. — Saint-Just (1767—1794)

Francouzská politika a společnost se otřásá v základech. Již čtyři týdny trvá nejzávažnější sociální neklid od nepokojů v banlieue v roce 2005. Velké části země zasáhly vlny protestů, blokád silnic a okupací. V sobotu 8. prosince tzv. gilets jaunes — volně strukturované hnutí rozzlobených občanů pojmenované po žlutých reflexních vestách, které jsou povinnou výbavou francouzských řidičů — vzdorovalo bezprecedentnímu policejnímu zásahu a ve stovkách tisících se vrátili do ulic Paříže a spousty dalších měst.

Protesty lze popsat pouze jako hluboké odmítnutí hluboce nepopulárního prezidenta Emmanuela Macrona a jeho útoku na životní úroveň dělnické třídy vedeném v duchu neoliberální ideologie. Oproti předchozím dvěma týdnům, kdy se gilets jaunes podařilo překonat bezpečnostní síly a některé z  nejbohatších čtvrtí byly v průběhu pouličních bouří vymláceny do takové míry, jak to nebylo vidět od května roku 1968, policie změnila taktiku. Vybavila se desítkami obrněných vozidel a vodními děly a gilets jaunes se je tentokrát nepodařilo překonat.

Nicméně dokonce i mobilizace 89 tisíc policejních těžkooděnců a zatčení více než 1700 demonstrantů po celé zemi nezabránilo tomu, aby se žluté vesty opět neshromáždily na hlavních ulicích vedoucích na Champs Élysées ke svému „Aktu IV“ masové vzpoury. Policejní mluvčí uvedl, že kvůli rozptýlené povaze nepokojů byla celková škoda na zničeném majetku mnohem větší než v předchozích týdnech. Řada dalších francouzských měst také zaznamenala násilné střety včetně Bordeaux, Toulouse, Lyonu, Dijonu, Nantes a Marseille.

To, co začalo jako celonárodní reakce na facebookovou výzvu dvou rozzlobených řidičů kamiónů, kteří na protest proti zavedení „ekologické daně“ Macronovou vládou vyzvali k blokádám místních silnic a mýtných bran na dálnici, vyústilo v otevřenou lidovou revoltu proti prezidentovi bankéřů a bohaté korporátní elitě, kterou otevřeně reprezentuje. Zatímco hnutí žlutých vest — pokud se vůbec dá mluvit o hnutí - zůstává stále ještě v zárodku a rozporné s ohledem na svoji sociální kompozici a ideologickou orientaci, není pochyb o tom, že otevřelo stěžejní trhlinu ve francouzské politice.

Neoliberální centristická politika se ocitla v obležení, a zdá se, že politický establishment neví jak reagovat. „Jsme ve stavu povstání," lamentoval Jeanne d'Hauteserre, primátor 8. pařížského okresu. „Nikdy jsem nic takového neviděl,“ posteskl si.

Po celou dobu trvá také zmatek mezi novináři a experty hlavního proudu v tom, jak hnutí hodnotit. „Gilets jaunes rozmetaly staré politické kategorie,“ řekl mi jeden francouzský mediální aktivista v sobotu večer po dlouhém dni nepokojů v hlavním městě. „Odmítají všechny politické vůdce, všechny politické strany a jakoukoli formu politické mediace. Nikdo skutečně neví, jak se s tímto hnutím konfrontovat nebo se s ním vyrovnat - ani média, ani vláda, ani nikdo jiný. To, čeho jsme svědky, je ve francouzských dějinách bezprecedentní.“

Zatímco výsledek dramatického vývoje zůstává nejistý, je zřejmé, že Francie v současné době prožívá zlom historických rozměrů, čímž se ocitá v nezmapovaném terénu. Pro levici představuje vznikající scénář jak zajímavé příležitosti, tak i řadu významných politických rizik. Jak se mají radikální a autonomní sociální síly vložit do této neznámé a nejisté situace, aniž by ztratily ze zřetele nebezpečí, která před nimi stojí?

Prohloubení vědomí krize

Prozatím je jistá jen jedna věc: výbuch populárního rozhořčení a zhroucení starých politických kategorií zanechaly v jádru francouzské politiky zřetelnou díru. Výsledný pocit krize a zmatku je hmatatelný. Již několik týdnů všechny hlavní zpravodajské kanály vysílají nepřetržité záběry zátarasů a hořících barikád, zatímco žluté vesty setrvale obsazují titulní stránky hlavních deníků.

Během „Aktu III“ povstání v sobotu 1. prosince, miliony lidí od Alp po Atlantik v přímém televizním přenosu sledovaly, jak policie fakticky ztratila kontrolu nad velkými částmi hlavního města. Když na Champs Élysées vyrazily desítky tisíc žlutých vest, další skupiny se vydaly do okolních čtvrtí, kde zapálily luxusní automobily, postavily barikády, rozbily výlohy bank, vyrabovaly luxusní obchody a poškodily veřejné památky.

Na jiných místech v zemi protestujících ve žlutých vestách zablokovali stovky silnic, kruhových objezdů a mýtných stanic, stejně jako řadu distribučních středisek supermarketů a čerpacích stanic a obsadili také přístav St. Nazaire. Z obav před úplnou ztrátou kontroly někteří vládní úředníci začali otevřeně volat po vyhlášení výjimečného stavu a povolání armády, která by lidovou vzpouru potlačila - nebo alespoň pomáhala přetíženým policejním silám v hlavním městě.

Úřady na ostrově Réunion s populací kolem 865 tisíc obyvatel, který se nachází v Indickém oceánu a patří Francii, nedávno vyhlásily zákaz vycházení poté, co místní bezpečnostní síly přestaly zvládat protestující. Ti zablokovali přístup do hlavního přístavu, k letišti a ostrovní prefektuře.

V sobotu 8. prosince francouzské úřady - odhodlané znovu získat kontrolu nad ulicemi — neprodyšně uzavřely velké části centrální Paříže, zablokovaly silnice, zavřely stanice metra a poslaly obrněné vozy a vodní děla, aby posílily policejní linie. Ráno se nad francouzským hlavním městem rozhostil tajuplný klid, tisíce obchodů a restaurací zavřely a zabednily svá okna a výlohy v očekávání opětovného násilí.

Brzy odpoledne bylo zřejmé, že bezprecedentní vládní bezpečnostní operace - nepřekvapivě - nedokázala žluté vesty odradit. Opět ve velkém počtu zaplavily ulice kolem Champs Élysées, zjevně ještě odhodlánější čelit policistům a ještě přesvědčenější, že Macron musí odejít.

S ohledem na tvrdou policejní represi, která za sebou zanechala nejméně 120 zraněných lidí, byly nové střety nevyhnutelné. Působí jako ironie, že situace byla nejžhavější v okolí Boulevard Haussmann, pojmenovaném po reakčním urbanistovi, který za Napoleona III navrhl ikonické široké bulváry. Jejich hlavním účelem bylo ztížit stavbu barikád a usnadnit politické moci pacifikovat podobná lidová povstání, jako byla revoluce roku 1848.

Policie použila gumové projektily, omračující granáty a velké množství slzného plynu, aby gilets jaunes zbránila v přístupu na Place de l'Étoile, kde stojí Vítězný oblouk, ale opakované pokusy rozptýlit protestující se příliš nedařily, protože různé decentralizované skupinky se opětovně shromažďovaly podél hlavního bulváru. V noci pak v oblasti kolem Place de la République pokračovaly drobné potyčky a izolované případy rabování.

V posledních týdnech se politická krize prohloubila, protože se zdá, že různé sociální zápasy se začínají slévat v jeden celek. 1. prosinci se k boji připojili řidiči ambulancí a demonstrovali před prezidentským palácem se spuštěnými sirénami. V pondělí 3. prosince francouzští studenti radikalizovali svůj probíhající boj tím, že zablokovali přístup k více než dvěma stovkám středních škol; odhaduje se, že následující čtvrtek se sto tisíc z nich zúčastnilo celostátní stávky proti změnám v přijímacím řízení na univerzity a zvýšení administrativních poplatků, které prosazuje Macron.

Šokující záběry několika desítek studentů, kteří byli delší dobu drženi těžkooděnci v ponižujících podmínkách se virálně šířily po sociálních sítích a ještě více podnítily napětí a protipolicejní nálady mezi gilets jaunes. V sobotu 8. prosince si pak tisíce ekologů na dopředu plánované klimatické demonstraci v Paříži obléklo žluté vesty jako projev solidarity. Mezitím také všechny hlavní odbory francouzských farmářů, řidičů nákladních automobilů a pracovníků veřejné dopravy oznámily svůj záměr zahájit stávku.