Paříž manifestovala proti násilí na ženách
Petr JanyškaPaříží prošla v sobotu 24. listopadu důležitější a početnější manifestace než tzv. žluté vesty, které dělaly rozruch o kus dál a zaplnily česká média. Třicet tisíc žen i mužů manifestovalo proti sexuálnímu a sexistickému násilí na ženách.
Byla to údajně největší manifestace tohoto typu ve Francii vůbec. Násilí na ženách a jejich obtěžování je jedním z nejrozšířenějších zel dnešního světa, podle statistik ho zažívá velká část žen v Evropě i na světě, tedy i v Čechách a na Moravě.
Každý rok zemře ve světě rukou svého partnera, bývalého partnera nebo člena rodiny šokujících 43.600 žen, mnohonásobně víc než terorismem. Média o tom ale mluví málo.
Podobné průvody prošly v sobotu i v padesáti městech Francie, dohromady údajně osmdesát tisíc osob. Organizovalo je hnutí My všechny (#NousToutes), podpořila je petice několika stovek známých žen, také petice právníků. Dostalo se jim podpory od lékařů, psychiatrů, advokátů, odborů.
Účastnice žádaly konec beztrestnosti agresorů, „Když říkám Ne, znamená to Ne“ bylo jedním z hesel. Požadovaly také „výraznou prevenční politiku ze strany institucí, jež by vedla ke změnám v chování, od útlého věku povinnou výchovu k nenásilí a k rovnosti mezi kluky a dívkami“, „systematické školení profesionálů, na které se oběti obracejí“, „navýšení finančních prostředků pro nevládní organizace“.
To všechno podle nich ale také vyžaduje změněný pohled soudů na sexuální a sexistické obtěžování. Proto manifestaci předcházela petice právníků žádající zavedení trestního postihu za sexistické obtěžování.
Francouzky vědí o čem mluví
Francie je jednou ze zemí, kde se ženám jakožto ženám žije v rámci planety relativně nejlépe. Rovnost žen je reflektována na nejvyšších místech státu včetně prezidentského páru. Macron prohlásil, že rovnost mužů a žen bude jednou z priorit jeho vlády, hodně se v tom angažuje i jeho žena Brigitte.
Práva žen se tam začala postulovat už před více než dvěma sty lety za revoluce, tady publikovala v roce 1791 Olympe de Gouges „Deklaraci práv ženy a občanky“. Tady napsala Simone de Beauvoir své „Druhé pohlaví“, jednu z klíčových knih poválečného feminismu. Tady zrodila revolta roku 1968 silné ženské hnutí, trochu jiné než je to angloamerické, tady prosadila v parlamentu v roce 1974 právo na interrupci pravo-centristická politička Simone Veilová. Práva žen mají ve francouzské vládě už od roku 1974 svoji ministryni nebo státní tajemnici, ta dnešní je přímo podřízena premiérovi.
Nedávné výroky dnešního předsedy Senátu ČR nebo spisovatele Viewegha zesměšňující sexuální obtěžování a vynucený sex na ženách by si dnes ve Francii žádný veřejný činitel nedovolil. Skončil by patrně před soudem a určitě by vyvolal vlnu protestů od veřejně známých osob a novinářů. Takové řeči si nedovolují ani politici krajních extrémů.
Francouzská společnost se ve svém celku posunula ohledně práv žen a jejich důstojnosti hodně daleko. Devadesát procent Francouzů, tedy i většina mužů, třeba souhlasí s tím, aby bylo obtěžování žen na ulici, nemístné poznámky, hvízdání, nepatřičná gesta, penalizováno.