Česká debata o #metoo byla již od počátku zásadně ovlivněna konzervativními kruhy, kterým se podařilo nastolit agendu a ovlivnit způsob, jakým se o hnutí mluvilo a psalo. Namísto hnutí šlo o „kampaň“, jejímž účelem je očernit slavné a úspěšné muže a „bez důkazů a soudu jim zničit život“.

Toto vyprávění ale dostalo v uplynulých dnech povážlivou trhlinu, když byl jeden z nejznámějších obviněných Bill Cosby odsouzen za znásilnění, o kterém se svět (a prokuratura) dozvěděli díky kampani #metoo, na tři roky nepodmíněně. Svůj čin spáchal v roce 2004, takže padlo další zpochybňující tvrzení, že dávná provinění již dnes nejdou prokázat.

Zdálo by se, že věc je jasná. Stal se závažný zločin a jeho pachatel byl potrestán — proti tomu asi nikdo nemůže nic namítat. Ale chyba lávky. Server Aktuálně Cosbyho v titulku nazval „první obětí #metoo“.

Výraz oběť v odborném i hovorovém jazyku označuje toho, komu bylo neprávem ublíženo. Nazvat Cosbyho obětí je v kontextu hnutí #metoo opravdu slušný newspeak ve stylu „válka je mír“. Cosby je pachatel, sexuální predátor, který prokazatelně znásilnil — ale pro Aktuálně.cz je „obětí kampaně“.

Nicméně citovaný titulek je jen pouhým odrazem domácí společenské debaty. Když si dáte do vyhledávače Google spojení „metoo oběť“, první tři odkazy se věnují mužským pachatelům.

V českém prostředí se zkrátka — alespoň pokud jde o sexuální obtěžování — jako oběť označuje zločinec-pachatel. Jako by to byla vlastně smůla, že byl chudák dopaden.

Na druhou stranu, v kontextu veřejného mínění, kdy se podle výzkumu Amnesty International téměř polovina (45 procent) lidí domnívá, že žena je za znásilnění zcela nebo částečně zodpovědná, pokud se chovala koketně, a zhruba stejný počet respondentů (43 procent) jí připisuje spoluzodpovědnost v případě opilosti, se tomu vlastně nelze divit.

Celá titulková aféra je tak pro naši společnost jenom důkazem, že Česká republika si na své skutečné #metoo, které obrátí pozornost k obětem sexualizovaného násilí, jejich potřebám a problémům, bude muset ještě počkat.