Ženám neustále někdo podsouvá, jak by se měly chovat. Od útlého dětství slýchají, jak mají správně sedět, jak vypadá co nejladnější chůze, nebo jak se smát a příliš u toho necenit zuby. Ženy jakoby pohoršovaly už samou svojí působností v jistých profesních sférách nebo tím, že se nají po osmé hodině večerní.

Dostávají lekce z toho, jak být úspěšné (a především krásné a štíhlé), ale nově také z toho, jak nepodléhat diktátu úspěchu a vzdát se vrcholových sportovních výkonů ve prospěch mateřství, praní ponožek a žehlení košil. Aspoň to vyplývá z článku i rozhovoru současného místopředsedy Českého olympijského výboru Zdeňka Haníka, který ženy naopak oceňuje za vykonávání tradiční role spojené s mateřskou péči a péči o manžela. Doslova v něm říká, že „Ženy snáší hůř úspěch”.

Takže ženy hůř snáší úspěch? Škoda, že o tom mudrc Haník nezkoušel přesvědčit třeba Martinu Navrátilovou. Byl by to pořad roku. Repro DR

Lekce úspěchu pro ženy a protimoc žen

Možná že odpověď, v níž figurují proměnné úspěch a představa o ideálním, nebo spíše adekvátním ženství, stojí trochu jinak. Skutečně je to tak, že se ženy bojí konfrontace, nechtějí vyhrávat a úspěch nesnášejí, raději trénují a jejich hrdinství spočívá ve vykonávání domácích prací?