Nerovnosti mezi ženami a muži neklesají. Stát se problému nevěnuje

Jan Gruber

Česká republika v mezinárodním srovnání rovnosti žen a mužů klesla o jedenáct příček. Nově tak jsme na osmaosmdesátém místě ze sto čtyřiatřiceti hodnocených zemí. Problémem zůstává nerovné odměňování i vyšší ohrožení žen chudobou.

Nerovnosti mezi ženami a muži v České republice neklesají. Vyplývá to z pravidelné zprávy o rovnosti žen a mužů, kterou ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán (ANO) v minulých dnech postoupil do mezirezortního připomínkového řízení. Podle expertky je na vině neochota státu se danou problematikou vážně zabývat.

Podle Globálního indexu genderových nerovností, který každoročně zveřejňuje Světové ekonomické fórum, si Česká republika oproti minulému roku v rovnosti mezi pohlavími pohoršila o jedenáct příček a skončila na osmaosmdesátém místě ze sto čtyřiatřiceti sledovaných zemí. Umístila se tak až za Kamerunem, Rumunskem nebo Ugandou. Čelná místa žebříčku zaujímají severské státy: Island, Norsko a Finsko.

„Přestože máme kvalitní Strategii pro rovnost žen a mužů, na příslušných místech chybí vůle k jejímu naplňování. Většina aktivit v oblasti rovnosti žen a mužů spočívá na neziskových organizacích, jejich dosah je ovšem omezený, řekla Deníku Referendum Veronika Šprincová z organizace Fórum 50 %.

Hlavní problém Šprincová spatřuje v tom, že stát nepřijímá opatření, která ze Strategie vyplývají. „Když se podíváme, jakého pokroku se podařilo dosáhnout v boji proti nerovnému odměňování a genderově podmíněné chudobě, případně při prosazování vyrovnaného zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích, zjistíme, že se nestalo prakticky nic,“ dodala.

Podle zmíněné zprávy se Česká republika nadále potýká s nízkým zastoupením žen v rozhodovacích pozicích, které i v minulém roce přetrvávalo v politice, státní správě, obchodních společnostech, justici i diplomacii.

Pokud jde o vyšší zastoupení žen v politice, tak z loňského průzkumu Eurobarometru vyplývá, že česká společnost je v této otázce rozdělena na dvě srovnatelně velké skupiny. Nicméně názor, že by v politice mělo být více žen, zastává jen jednatřicet procent mužů. Naopak jejich současné zastoupení v politice hodnotí jako dostatečné jen dvaatřicet žen.

Přestože šetření Eurobarometru ukázalo, že změnu legislativy, která by měla dnešní stav zvrátit, podporuje devětašedesát procent veřejnosti, Česká republika žádná významná opatření na podporu vyrovnaného zastoupení žen a mužů nepřijala.

Nerovné odměňování a ohrožení chudobou

Další problém, na který vládní materiál upozorňuje, je přetrvávající rozdíl v průměrných mzdách žen a mužů. Ten je nadále jeden z nejvyšších v zemích Evropské unie. „Gender pay gap klesá jen velmi pozvolně a do roku 2020 se zcela jistě nepodaří dosáhnout vytčeného cíle, tedy přiblížit se evropskému průměru, který v současnosti činí šestnáct procent,“ stojí ve zprávě.

Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že průměrná mzda mužů činila v roce 2016 přes dvaatřicet tisíc korun měsíčně, zatímco ženy braly v úhrnu pouze pětadvacet tisíc. Vydělávaly tedy o více než jednadvacet procent méně než muži. Nejvyšší gender pay gap byl zaznamenán ve věkové kategorie mezi čtyřiceti a čtyřiačtyřiceti lety a u lidí s vysokoškolským vzděláním, kde činil kolem třiceti procent.

Podle průzkumu Eurobarometru navíc nemá více než polovina lidí informace o finančním ohodnocení svých kolegů. A nemohou se proto dožadovat stejných mezd či platů za srovnatelnou práci na obdobné pracovní pozici.

„Gender pay gap se také projevuje v rozdílech v průměrných starobních důchodech žen a mužů a v přetrvávající vyšší míře ohrožení chudobou žen-seniorek,“ upozorňuje vládní materiál s tím, že důchody žen jsou dnes v České republice o více než dva tisíce dvě stě korun měsíčně nižší, než důchody mužů. Což v tomto případě představuje rozdíl osmnácti procent. Ženy jsou proto ve věkové kategorii nad pětašedesát let ohroženy chudobou ve dvakrát vyšší míře než muži.

„Loňský rok nicméně přinesl i některá pozitivní opatření. Jedná se o zavedení týdenní otcovské, rostoucí počet dětských skupin a mikrojeslí, zlepšení kapacity inspektorátu práce kontrolovat právo na rovnou odměnu či pokrok v procesu ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci násilí na ženách a domácího násilí. Byť jsou to často důležité kroky směrem k rovnosti žen a mužů, jde spíše o dílčí opatření, která navíc neměla zatím možnost plně se projevit v praxi,“ řekl Deníku Referendum ředitel odboru rovnosti žena a mužů na Úřadu vlády Radan Šafařík. Vláda by se měla zprávou zabývat v nadcházejících týdnech.