Více míst ve školkách podpoří zaměstnanost žen
Petra DvořákováDvouleté děti budou mít od roku 2020 nárok na místo v mateřské škole. Rodičovská dovolená je nyní extrémně dlouhá a mnoho žen po jejím konci jen obtížně hledá pracovní místo. Na problémy upozorňuje zpráva OECD o stavu předškolního vzdělávání.
Mateřskou školu ani jesle nenavštěvuje v České republice ani desetina dětí do tří let věku. Vyplývá to ze zprávy o kvalitě předškolního vzdělávání, kterou vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Nižší podíl dětí v zařízeních předškolního vzdělávání má jen Turecko, podobná je situace na Slovensku a Mexiku. Naopak v Norsku, Dánsku, Francii nebo v Lucembursku je do systému předškolní péče zapojena více než polovina dětí mladších tří let. Průměrně ve zkoumaných zemích navštěvuje školku či jesle necelá třetina takto malých dětí.
Jednou z příčin nízkého počtu nejmladších dětí v zařízeních předškolní péče je pravděpodobně velmi dlouhá rodičovská dovolená. Tu lze v českém případě čerpat až čtyři roky. Problém nadále představuje i kapacita školek. I když počet odmítnutých žádostí o přijetí dítěte klesá, stále u nás letos nezískalo místo ve školce téměř třicet dva tisíc dětí. Už od letošního září však budou muset mateřské školy povinně přijmout všechny čtyřleté děti a poslední ročník mateřské školy se dokonce stane povinným. Od roku 2018 budou muset mateřské školy přijímat také tříleté děti a od roku 2020 získají nárok na místo v mateřské škole i děti dvouleté.
„Z toho, že novela dává rodičům právo dvouleté děti do mateřské školy umístit, neplyne, že je to povinnost nebo dokonce státní nátlak. Nehledě na to, že podle podmínek rodiny není nutné děti ve školce ponechávat celých osm hodin,“ upozornil ministr školství Stanislav Štech (nez. za ČSSD). „Vždy se jedná o individuální volbu rodiče, respektive zákonného zástupce, a tímto krokem se rozšiřuje reálná svoboda volby. Centrálně omezující je naopak takovou možnost nedat. Současně jde také o vytvoření tlaku na stát a zřizovatele, aby zajistili kvalitní podmínky péče o děti,“ dodal ministr. Podle statistik ministerstva školství představují děti mladší tří let dvanáct procent všech dětí ve školkách. Žádné zvláštní podmínky pro ně neplatí.
Čtyřicet čtyři jeslí v celé republice
„Rozvoj předškolní výchovy může pomoci dětem rozvíjet se a postupovat ve společenském žebříčku,“ vysvětluje zpráva OECD význam kvalitního předškolního vzdělávání. Zpráva doporučuje i zvýšit platy pracovníkům jeslí, aby obor přitáhl nové lidi. Podle dokumentu by pak měl jesle a školky ideálně spravovat tentýž úřad, jak tomu je například v Německu, Rakousku nebo Austrálii. V některých zemích, třeba ve Francii, Americe nebo Belgii, totiž sice školky spravuje ministerstvo školství, jesle ale spadají pod ministerstvo sociálních věcí.
V České republice jesle do roku 2013 patřily pod ministerstvo zdravotnictví. Nyní některé fungují na bázi živnosti, takže na ně dohlíží ministerstvo průmyslu a obchodu. Od listopadu 1989 u nás počet jeslí rychle klesá. Podle posledních údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky u nás v roce 2014 fungovalo čtyřicet čtyři jeslí o celkové kapacitě čtrnáct set míst.
Příliš dlouhý pobyt matky s dítětem doma má negativní vliv na následnou zaměstnanost žen. Podle dostupných údajů se velký podíl žen stává nezaměstnanými bezprostředně po skončení rodičovské dovolené. Pouze polovina žen se po skončení rodičovské vrátí do svého původního zaměstnání. Zaměstnanec má totiž povinnost podržet práci ženě odcházející na rodičovskou tři roky, zatímco rodičovská dovolená může být až čtyřletá. V některých evropských zemích přitom rodičovská trvá pouze v řádu měsíců, například ve Švédsku si mezi sebou oba rodiče dělí čtyři sta osmdesát dní dovolené, v Dánsku třicet dva týdnů. Největší rozdíl mezi platy mužů a žen, konkrétně třicet dva procent, je pak v České republice ve věkové skupině 35 až 39 let, což podle studie Gender Studies souvisí právě s mateřstvím. Průměrný rozdíl mezi platy žen a mužů u nás činí dvacet dva procent.
Ke zlepšení situace by měla vést novela o státní sociální podpoře zahrnující možnost pružnějšího čerpání rodičovského příspěvku. Nejkratší doba, během níž bude možno příspěvek vyčerpat, bude nově šest měsíců, nikoliv dva roky jako dosud. Přestane platit i limit maximálně čtyřiceti šesti hodin měsíčně, po které mohou rodiče pobírající příspěvek využívat k hlídání dítěte jesle.
Jak důležitá je možnost svěřit dítě do předškolní péče z hlediska zaměstnanosti si uvědomuje i ministerstvo práce, a pokračuje proto ve finanční podpoře tzv. dětských skupin, na níž by mělo dosáhnout čtyři sta sedmnáct projektů. Pilotně bude s podporou ministerstva ověřován i koncept mikrojeslí pro malý kolektiv maximálně čtyř dětí.
Nevládne nad námi ten trh nějak příliš?
Předpokládám, že většina levice by se shodla na tom, že žena by si měla svobodně zvolit, zda chce jít brzy do zaměstnání nebo zda chce zůstat déle s dítětem.
Ale nikdo už by se asi nezabýval tím, co ji při tom jejím svobodném rozhodování vede. Zda ekonomická nutnost, touha po kariéře, touha po realizaci, mateřský instinkt či něco jiného. Jak moc její rozhodování ovlivňují společenské či jiné tlaky a vlivy.
Všechno jsem to zažila a dovedu si představit, jaké to je.
V článku čtu, že matky jsou v ČR s dětmi doma příliš dlouho. Z jakého hlediska a z pohledu čího zájmu? Za uplynulé půlstoletí přece narostla ohromně produktivita práce, takže by rodiče měli daleko snáze pokrýt několikaletý výpadek jednoho platu. (Zkonstruováno je to však, strukturou cen a motivací utrácet, trochu jinak.)
Nevylučuji, že by mě delší pobyt ve školce lépe připravil na kolektiv ve škole. Rodiče mají uvažovat o prospěchu dítěte i celé rodiny. Tím myslím jeho a jejich rozvoj, citový a lidský, posléze ovšem i potřeby adaptace.
Šel bych (ještě) dál než paní Hájková, matky by sice měly mít možnost svobodně zvolit brzký návrat do zaměstnání, ale celkové poměry, či spíše klima by měly podporovat menší ochotu k takovému kroku. Zvláště je-li z charakteru zaměstnání ženy zřejmé, že jejím setrváváním doma s dítětem nedojde společnost velké až nenahraditelné újmy.
"??... Béé, béé."
Kdysi jeden plat stačil, teď nestačí. Vyplývá z toho, že pokroku bylo využito ke snížení reálných mezd. Přitom produktivita práce od těch dob prudce rostla.
Je to dokonce také práce a není nijak méně hodnotná.