Více míst ve školkách podpoří zaměstnanost žen
Petra DvořákováDvouleté děti budou mít od roku 2020 nárok na místo v mateřské škole. Rodičovská dovolená je nyní extrémně dlouhá a mnoho žen po jejím konci jen obtížně hledá pracovní místo. Na problémy upozorňuje zpráva OECD o stavu předškolního vzdělávání.
Mateřskou školu ani jesle nenavštěvuje v České republice ani desetina dětí do tří let věku. Vyplývá to ze zprávy o kvalitě předškolního vzdělávání, kterou vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Nižší podíl dětí v zařízeních předškolního vzdělávání má jen Turecko, podobná je situace na Slovensku a Mexiku. Naopak v Norsku, Dánsku, Francii nebo v Lucembursku je do systému předškolní péče zapojena více než polovina dětí mladších tří let. Průměrně ve zkoumaných zemích navštěvuje školku či jesle necelá třetina takto malých dětí.
Jednou z příčin nízkého počtu nejmladších dětí v zařízeních předškolní péče je pravděpodobně velmi dlouhá rodičovská dovolená. Tu lze v českém případě čerpat až čtyři roky. Problém nadále představuje i kapacita školek. I když počet odmítnutých žádostí o přijetí dítěte klesá, stále u nás letos nezískalo místo ve školce téměř třicet dva tisíc dětí. Už od letošního září však budou muset mateřské školy povinně přijmout všechny čtyřleté děti a poslední ročník mateřské školy se dokonce stane povinným. Od roku 2018 budou muset mateřské školy přijímat také tříleté děti a od roku 2020 získají nárok na místo v mateřské škole i děti dvouleté.
Nevládne nad námi ten trh nějak příliš?
Předpokládám, že většina levice by se shodla na tom, že žena by si měla svobodně zvolit, zda chce jít brzy do zaměstnání nebo zda chce zůstat déle s dítětem.
Ale nikdo už by se asi nezabýval tím, co ji při tom jejím svobodném rozhodování vede. Zda ekonomická nutnost, touha po kariéře, touha po realizaci, mateřský instinkt či něco jiného. Jak moc její rozhodování ovlivňují společenské či jiné tlaky a vlivy.
Všechno jsem to zažila a dovedu si představit, jaké to je.
V článku čtu, že matky jsou v ČR s dětmi doma příliš dlouho. Z jakého hlediska a z pohledu čího zájmu? Za uplynulé půlstoletí přece narostla ohromně produktivita práce, takže by rodiče měli daleko snáze pokrýt několikaletý výpadek jednoho platu. (Zkonstruováno je to však, strukturou cen a motivací utrácet, trochu jinak.)
Nevylučuji, že by mě delší pobyt ve školce lépe připravil na kolektiv ve škole. Rodiče mají uvažovat o prospěchu dítěte i celé rodiny. Tím myslím jeho a jejich rozvoj, citový a lidský, posléze ovšem i potřeby adaptace.
Šel bych (ještě) dál než paní Hájková, matky by sice měly mít možnost svobodně zvolit brzký návrat do zaměstnání, ale celkové poměry, či spíše klima by měly podporovat menší ochotu k takovému kroku. Zvláště je-li z charakteru zaměstnání ženy zřejmé, že jejím setrváváním doma s dítětem nedojde společnost velké až nenahraditelné újmy.
"??... Béé, béé."
Kdysi jeden plat stačil, teď nestačí. Vyplývá z toho, že pokroku bylo využito ke snížení reálných mezd. Přitom produktivita práce od těch dob prudce rostla.
Je to dokonce také práce a není nijak méně hodnotná.