Existuje u nás stále více soukromých základních škol. Ta změna se dá vyjádřit jednoduše: dobré základní vzdělání není dostupné všem dětem. Je jen pro děti z bohatých rodiny a většina bohatších rodičů už to dlouho ví. Pouze provozovatelé soukromých škol ani samotní bohatí rodiče nemají důvod o tom příliš mluvit. Velký problém je, že o tom nemluví vláda, téměř žádní odborníci ani média.

Dnes se dobré základní vzdělání pro dítě už běžně kupuje. Nemáte milión pro vaše dítě? Vaše chyba. Nevěříte, že je to milión? Ceny se pohybují průměrně mezi pěti až deseti tisíci za měsíc (i mnohem výše). To je 100 tisíc za rok a milión za devět let povinné docházky (deset let - pokud poslanci schválí povinný rok školky, ještě 1 rok v soukromé školce).

No nevadí, pro každého je tu pořád stará dobrá síť veřejných škol. Tak v čem je problém? Veřejná síť základních škol je bohužel už jen „stará“, „dobrá“ není. A možná ani nikdy dobrá nebyla, nebo lépe řečeno pro roce 1989 se nikomu nepovedlo jí dobrou udělat. Tisíce nadšených učitelů se o to pokoušelo (bohužel byli pořád menšinou mezi stotisícovou masou všech učitelů).

Tito dnes už pracují v jiných sektorech. Někteří z nich se sice vracejí, jenže právě a pouze do soukromých základních škol.

Pokud by si někdo myslel, že nárůst soukromých základních škol proběhne tak, jako se to stalo se soukromými vysokými školami, které jen doplňují stabilní sektor veřejných vysokých škol, tak se mýlí. Soukromé základní školy jsou živeny mnohem větší energií než soukromé vysoké školy. Jsou živeny láskou rodičů k dětem, která se projevuje nejen jejich penězi, ale i jejich celkovou podporou. A začínají ty veřejné svou kvalitou válcovat.

Kvalitní a dostupné veřejné základní vzdělání je klíčové pro svět, jak ho známe. Pokud bude dobré základní vzdělání jen pro někoho, tak i náš svět časem bude jen pro někoho. Odpovědní politici a úředníci státu jsou už dlouho slepí k příčinám i důsledkům. Jenže oni nesou odpovědnost, stejně jako my všichni neseme odpovědnost za to, že je necháváme v klidu na jejich židlích. Některé odpovědné úředníky MŠMT už desetiletí a s novým služebním zákonem zřejmě už na doživotí.

Je dobré si připomenout, že základní vzdělání je základní lidským právem (spíše než povinností) pro všechny děti. Pokud nebereme vážně hodnoty demokracie a lidských práv, plavíme se všichni (i ti bohatí rodiče) v malém českém Titaniku. Proč poskytnou úplně všem dětem dobré základní vzdělání? Jedině pak jsme všichni schopni spolu žít ve vzájemné úctě, toleranci a spolupráci. Ve světě, kde se na bohatství společnosti podílí všichni, kde si všechny děti naplňují své sny.

Proto se jmenuje „základní“, protože má pomoci úplně všem dětem, bez rozdílu z jak bohaté rodiny jsou nebo jaký druh inteligence mají. Všem dětem (planety Země), rozvíjejícím se lidským bytostem předat posvátné dary, které ve společnosti jsou. Tyto dary (hodnoty) nashromáždila naše kultura, často naši konkrétní předkové za ně bojovali i umírali. A bojovali právě pro děti dalších generací.

Dobrá veřejná základní škola je propojena s ideály naší kultury a demokracie. V případě, že velká část bohatších rodičů přesouvá své děti do placeného soukromého základního školství, pak se tyto ideály nutně otřásají. Právo dětí na bezplatné (dobré a kvalitní) vzdělání začíná být omezeno. Ani nadace miliardářů nepomohou, ačkoli financují pár dílčích projektů pro „to chudé veřejné školství“. Jenže to nestačí a navíc je to ostuda odpovědných osob placených státem, že to dělá někdo jiný za ně.

↗

Nárůst počtu soukromých základních škol je zprávou o tom, že s veřejnými základními školami je něco v nepořádku. Repro DR

Pokud se veřejné základní školy stanou nouzovou variantu pro chudší rodiče (tu chudší polovinu rodičů) a MŠMT rezignuje na změnu tohoto trendu, nezajistí srovnatelnou kvalitu ve všech veřejných školách, pak bychom minimálně měli narovinu všem rodičům sdělit. A pokud koncepci MŠMT nechává na nadacích miliardářů a názoru několika neziskovek, pak je možné MŠMT zrušit. Úplně zbytečně čerpá z rozpočtu státu peníze.

Další na řadě na zrušení jsou pedagogické fakulty, pedagogické výzkumné a vědecké ústavy, a pak všechny odbory školství na krajských i obecních úřadech. Je možné zrušit Národní ústav vzdělávání, Českou školní inspekci, Cermat a další přímo řízené organizace. To vše jsou peníze z našich daní na platy tisíců odpovědných lidí, kteří rezignují a stávají se zbyteční.

Soukromá sféra vstupuje masivně do školství jako do slušného byznysu. Kdo by si rád nezaplatil za kvalitu za své dítě, jako rodiče děti milujeme. Často jim dáváme všechno, třeba i na svůj vlastní úkor. Rádi se třeba i zadlužíme a zaplatíme to, že jim ve škole (soukromé) bude dobře. Za to, že se tam naučí to, co skutečně budou v životě potřebovat.

Největší paradox je, že soukromé školy prodávají rodičům „slušné chování k nim“, „humanistický přístupu k dítěti“, „demokratičnost atmosféry školy“, „pozitivní myšlení a podporu talentu dítěte“. Jak to, že stát jim není schopen právě v takových směrech konkurovat? Jak je možné, že tyto základní věci veřejné školy nenabízí? A co tedy vlastně nabízí?

Několik z nich asi přece jen něco nabízí, protože mnoho rodičů postupuje tak, že si kupuje fiktivní trvalé bydliště ve spádovém obvodu dobré veřejné školy. Někteří lidé obviňují tyto rodiče z neetického chování. Je to prostá zpětná vazba od rodičů, kterou je třeba vzít sebekriticky a vážně.

Neetické není chování rodičů, neetické je chování státu, který na rodiče kašle. Nesnaží se skutečně udělat dobrou každou základní školu (dobrou ve smyslu výše uvedených hodnot prodávaných soukromými školami). Ano, Česká školní inspekce kontroluje kvalitu, zda jsou všechny školy „dobré“, jenže dle kritérií tvořených od zeleného stolu. Svým dopadem se to rovná kontrole správného pořadí příborů na hostině potápějícího se Titaniku.

Možná je nakonec plánem státu připravovat ve veřejných základkách zdarma sociální skupinu novodobých dělníků. Možná to státu ani nevadí, nakonec asi všichni vyšší úředníci mají své děti v soukromých základních školách (mezi elitou).

Dilema není mezi „jednotnou školou“ stejnou pro všechny a „diferenciací“ ve školství (různé školy a cesty), jak to prezentují někteří odborníci. Je možné nacházet kompromis někde mezi těmito polaritami, trochu práce a přemýšlení to ovšem stojí. Zdá se, že této trochy užitečné práce nejsou odpovědní lidé za školství schopni anebo je to možná vůbec nezajímá.

Ve vzdělávací politice státu může v dnešní době stát udělat dvě zásadní chyby. V první řadě rozdělovat děti na takzvaně chytré a takzvaně hloupé. Dosud to například umožňovaly základní školy s rozšířenou výukou jazyků a víceletá gymnázia, nově, pokud to poslanci schválí, to podpoří testování při centralizovaných přijímačkách na střední školy. Druhou chybou je rozdělovat děti na bohaté a chudé. Dosud to umožňovala nabídka mnoha placených služeb v oblasti rané péče o děti, nově to podporuje nárůst placených soukromých základních škol.

Obě chyby v Čechách dlouhodobě děláme a nyní je prohlubujeme.

Stát se aktuálně zaměřuje na inkluzi. Jenže to bude časem pouze inkluze chudých dětí s hendikepem mezi děti chudé a takzvaně hloupé. (Ty takzvaně „hloupé“ totiž zůstávají na druhém stupni po odlivu dětí na osmiletá gymnázia). Dalším sítem se stane (po schválení poslanci) centralizovaný přijímací test na střední školy — na studijní typy středních škol s maturitou test pustí takzvaně „chytré“ děti. Jenže to jsou děti, co mají podporu rodičů, děti bohatých rodičů, kteří zaplatí doučování na testy.

Péče o dostupnost dobrého vzdělání, spravedlnost, práva člověka nebo sociální soudržnost společnosti přináší nejen dlouhodobou udržitelnost vzájemného soužití komunity (státu), přináší v důsledku i více štěstí pro všechny. Přináší i větší efektivitu komunity a větší bohatství úplně všem.

Rozdělovat děti lze dle typu zájmů (o přírodu, o vztahy, o tvoření, o pohyb). Lze udržovat svobodu volby rodičů školy, té nejvhodnější pro jejich dítě (a velmi užitečné i jako zpětná vazba pro školy). Co je naprosto nepřijatelné, je dělení dětí na chudé a bohaté nebo na údajně hloupé a chytré. Řešení není zavírat soukromé školy, zakazovat je bohatým rodičům. Je jediné dobré řešení: začít soukromým školám aktivně konkurovat. Poučit se u nich, zavést některé jejich hodnoty a postupy do veřejných škol.

Řešení je zrušit testování dětí nadrcených znalostmi u přijímaček a maturit. Zvýšit kvalitu druhého stupně základní školy tak vysoko, že nikoho nenapadne dát dětí na víceleté gymnázium.

Pokud ihned nezačne stát něco dělat, bude pozdě zastavit rozjetý vlak. Rozdíly mezi šancemi na kvalitní vzdělání se zvyšují každým dnem. Děti jsou naše budoucnost, a to nejen ty naše, ale všechny.