Dobré základní školy pro všechny děti

Petr Chaluš

Nárůst počtu placených soukromých základních škol je především zprávou o tom, že s veřejnými základními školami něco není v pořádku. Je překvapivé, jak málo se věnuje pozornosti této proměně českého základního školství.

Existuje u nás stále více soukromých základních škol. Ta změna se dá vyjádřit jednoduše: dobré základní vzdělání není dostupné všem dětem. Je jen pro děti z bohatých rodiny a většina bohatších rodičů už to dlouho ví. Pouze provozovatelé soukromých škol ani samotní bohatí rodiče nemají důvod o tom příliš mluvit. Velký problém je, že o tom nemluví vláda, téměř žádní odborníci ani média.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Dnes se dobré základní vzdělání pro dítě už běžně kupuje. Nemáte milión pro vaše dítě? Vaše chyba. Nevěříte, že je to milión? Ceny se pohybují průměrně mezi pěti až deseti tisíci za měsíc (i mnohem výše). To je 100 tisíc za rok a milión za devět let povinné docházky (deset let - pokud poslanci schválí povinný rok školky, ještě 1 rok v soukromé školce).

No nevadí, pro každého je tu pořád stará dobrá síť veřejných škol. Tak v čem je problém? Veřejná síť základních škol je bohužel už jen „stará“, „dobrá“ není. A možná ani nikdy dobrá nebyla, nebo lépe řečeno pro roce 1989 se nikomu nepovedlo jí dobrou udělat. Tisíce nadšených učitelů se o to pokoušelo (bohužel byli pořád menšinou mezi stotisícovou masou všech učitelů).

Tito dnes už pracují v jiných sektorech. Někteří z nich se sice vracejí, jenže právě a pouze do soukromých základních škol.

Pokud by si někdo myslel, že nárůst soukromých základních škol proběhne tak, jako se to stalo se soukromými vysokými školami, které jen doplňují stabilní sektor veřejných vysokých škol, tak se mýlí. Soukromé základní školy jsou živeny mnohem větší energií než soukromé vysoké školy. Jsou živeny láskou rodičů k dětem, která se projevuje nejen jejich penězi, ale i jejich celkovou podporou. A začínají ty veřejné svou kvalitou válcovat.

Kvalitní a dostupné veřejné základní vzdělání je klíčové pro svět, jak ho známe. Pokud bude dobré základní vzdělání jen pro někoho, tak i náš svět časem bude jen pro někoho. Odpovědní politici a úředníci státu jsou už dlouho slepí k příčinám i důsledkům. Jenže oni nesou odpovědnost, stejně jako my všichni neseme odpovědnost za to, že je necháváme v klidu na jejich židlích. Některé odpovědné úředníky MŠMT už desetiletí a s novým služebním zákonem zřejmě už na doživotí.

Je dobré si připomenout, že základní vzdělání je základní lidským právem (spíše než povinností) pro všechny děti. Pokud nebereme vážně hodnoty demokracie a lidských práv, plavíme se všichni (i ti bohatí rodiče) v malém českém Titaniku. Proč poskytnou úplně všem dětem dobré základní vzdělání? Jedině pak jsme všichni schopni spolu žít ve vzájemné úctě, toleranci a spolupráci. Ve světě, kde se na bohatství společnosti podílí všichni, kde si všechny děti naplňují své sny.

Proto se jmenuje „základní“, protože má pomoci úplně všem dětem, bez rozdílu z jak bohaté rodiny jsou nebo jaký druh inteligence mají. Všem dětem (planety Země), rozvíjejícím se lidským bytostem předat posvátné dary, které ve společnosti jsou. Tyto dary (hodnoty) nashromáždila naše kultura, často naši konkrétní předkové za ně bojovali i umírali. A bojovali právě pro děti dalších generací.

Dobrá veřejná základní škola je propojena s ideály naší kultury a demokracie. V případě, že velká část bohatších rodičů přesouvá své děti do placeného soukromého základního školství, pak se tyto ideály nutně otřásají. Právo dětí na bezplatné (dobré a kvalitní) vzdělání začíná být omezeno. Ani nadace miliardářů nepomohou, ačkoli financují pár dílčích projektů pro „to chudé veřejné školství“. Jenže to nestačí a navíc je to ostuda odpovědných osob placených státem, že to dělá někdo jiný za ně.

Nárůst počtu soukromých základních škol je zprávou o tom, že s veřejnými základními školami je něco v nepořádku. Repro DR

Pokud se veřejné základní školy stanou nouzovou variantu pro chudší rodiče (tu chudší polovinu rodičů) a MŠMT rezignuje na změnu tohoto trendu, nezajistí srovnatelnou kvalitu ve všech veřejných školách, pak bychom minimálně měli narovinu všem rodičům sdělit. A pokud koncepci MŠMT nechává na nadacích miliardářů a názoru několika neziskovek, pak je možné MŠMT zrušit. Úplně zbytečně čerpá z rozpočtu státu peníze.

Další na řadě na zrušení jsou pedagogické fakulty, pedagogické výzkumné a vědecké ústavy, a pak všechny odbory školství na krajských i obecních úřadech. Je možné zrušit Národní ústav vzdělávání, Českou školní inspekci, Cermat a další přímo řízené organizace. To vše jsou peníze z našich daní na platy tisíců odpovědných lidí, kteří rezignují a stávají se zbyteční.

Soukromá sféra vstupuje masivně do školství jako do slušného byznysu. Kdo by si rád nezaplatil za kvalitu za své dítě, jako rodiče děti milujeme. Často jim dáváme všechno, třeba i na svůj vlastní úkor. Rádi se třeba i zadlužíme a zaplatíme to, že jim ve škole (soukromé) bude dobře. Za to, že se tam naučí to, co skutečně budou v životě potřebovat.

Největší paradox je, že soukromé školy prodávají rodičům „slušné chování k nim“, „humanistický přístupu k dítěti“, „demokratičnost atmosféry školy“, „pozitivní myšlení a podporu talentu dítěte“. Jak to, že stát jim není schopen právě v takových směrech konkurovat? Jak je možné, že tyto základní věci veřejné školy nenabízí? A co tedy vlastně nabízí?

Několik z nich asi přece jen něco nabízí, protože mnoho rodičů postupuje tak, že si kupuje fiktivní trvalé bydliště ve spádovém obvodu dobré veřejné školy. Někteří lidé obviňují tyto rodiče z neetického chování. Je to prostá zpětná vazba od rodičů, kterou je třeba vzít sebekriticky a vážně.

Neetické není chování rodičů, neetické je chování státu, který na rodiče kašle. Nesnaží se skutečně udělat dobrou každou základní školu (dobrou ve smyslu výše uvedených hodnot prodávaných soukromými školami). Ano, Česká školní inspekce kontroluje kvalitu, zda jsou všechny školy „dobré“, jenže dle kritérií tvořených od zeleného stolu. Svým dopadem se to rovná kontrole správného pořadí příborů na hostině potápějícího se Titaniku.

Možná je nakonec plánem státu připravovat ve veřejných základkách zdarma sociální skupinu novodobých dělníků. Možná to státu ani nevadí, nakonec asi všichni vyšší úředníci mají své děti v soukromých základních školách (mezi elitou).

Dilema není mezi „jednotnou školou“ stejnou pro všechny a „diferenciací“ ve školství (různé školy a cesty), jak to prezentují někteří odborníci. Je možné nacházet kompromis někde mezi těmito polaritami, trochu práce a přemýšlení to ovšem stojí. Zdá se, že této trochy užitečné práce nejsou odpovědní lidé za školství schopni anebo je to možná vůbec nezajímá.

Ve vzdělávací politice státu může v dnešní době stát udělat dvě zásadní chyby. V první řadě rozdělovat děti na takzvaně chytré a takzvaně hloupé. Dosud to například umožňovaly základní školy s rozšířenou výukou jazyků a víceletá gymnázia, nově, pokud to poslanci schválí, to podpoří testování při centralizovaných přijímačkách na střední školy. Druhou chybou je rozdělovat děti na bohaté a chudé. Dosud to umožňovala nabídka mnoha placených služeb v oblasti rané péče o děti, nově to podporuje nárůst placených soukromých základních škol.

Obě chyby v Čechách dlouhodobě děláme a nyní je prohlubujeme.

Stát se aktuálně zaměřuje na inkluzi. Jenže to bude časem pouze inkluze chudých dětí s hendikepem mezi děti chudé a takzvaně hloupé. (Ty takzvaně „hloupé“ totiž zůstávají na druhém stupni po odlivu dětí na osmiletá gymnázia). Dalším sítem se stane (po schválení poslanci) centralizovaný přijímací test na střední školy — na studijní typy středních škol s maturitou test pustí takzvaně „chytré“ děti. Jenže to jsou děti, co mají podporu rodičů, děti bohatých rodičů, kteří zaplatí doučování na testy.

Péče o dostupnost dobrého vzdělání, spravedlnost, práva člověka nebo sociální soudržnost společnosti přináší nejen dlouhodobou udržitelnost vzájemného soužití komunity (státu), přináší v důsledku i více štěstí pro všechny. Přináší i větší efektivitu komunity a větší bohatství úplně všem.

Rozdělovat děti lze dle typu zájmů (o přírodu, o vztahy, o tvoření, o pohyb). Lze udržovat svobodu volby rodičů školy, té nejvhodnější pro jejich dítě (a velmi užitečné i jako zpětná vazba pro školy). Co je naprosto nepřijatelné, je dělení dětí na chudé a bohaté nebo na údajně hloupé a chytré. Řešení není zavírat soukromé školy, zakazovat je bohatým rodičům. Je jediné dobré řešení: začít soukromým školám aktivně konkurovat. Poučit se u nich, zavést některé jejich hodnoty a postupy do veřejných škol.

Řešení je zrušit testování dětí nadrcených znalostmi u přijímaček a maturit. Zvýšit kvalitu druhého stupně základní školy tak vysoko, že nikoho nenapadne dát dětí na víceleté gymnázium.

Pokud ihned nezačne stát něco dělat, bude pozdě zastavit rozjetý vlak. Rozdíly mezi šancemi na kvalitní vzdělání se zvyšují každým dnem. Děti jsou naše budoucnost, a to nejen ty naše, ale všechny.

    Diskuse
    LV
    February 22, 2016 v 23.51

    Britové argumentovali podobně. Navíc tvrdili, že děti ze středostavovských rodin potáhnou třídu nahoru. Začali se systémem, který chudé děti znevýhodňoval, ve kterém však stále měly šanci. Skončili se systémem, ve kterém 7% dětí navštěvuje soukromé školy a těchto 7% tvoří později 50 až 80 % britských elit.
    February 23, 2016 v 0.23
    Děkuji paní Lenko Vytlačilová,
    že to tady u nás dopadne podobně jak líčíte v Británii mě napadlo před časem, když se mě babička spoluškolkáče mého vnuka (oba půjdou po prázdninách do školy) zeptala, jestli neuvažujeme dát toho našeho do soukromé školy, když přece v té normální se kvůli inkluzi nic nenaučí. - Ne, nedáme ho do soukromé školy, naše rodina na to nemá dost peněz.

    V této souvislosti bych ráda vyslovila velké podivení, proč nebrojí zastánci inkluze proti soukromým základním školám, kam si mohou dovolit dát své děti naši bohatší spoluobčané a kde se určitě jejich děti nebudou učit společně s dětmi mentálně handicapovanými a s poruchami chování?
    Tyto školy segregují sice trochu jiným způsobem než zvláštní či praktické školy, ale nepochybně se o segregaci jedná. Dovedl by mi tu někdo vysvětlit, proč zastánci inkluze tento problém ignorují? Proč se tím nezabývá ministryně školství, když tolik o inkluzi stojí?
    February 23, 2016 v 0.41
    Samozřejmě děkuji Petru Chalušovi,
    napsal to moc pěkně:
    "Co je naprosto nepřijatelné, je dělení dětí na chudé a bohaté nebo na údajně hloupé a chytré."

    Dodávám: obojí je segregace a ta nám všem škodí.

    Jediné, co se mi nejeví reálné za současné situace je Petrem Chalušem navrhované řešení:
    "Řešení není zavírat soukromé školy, zakazovat je bohatým rodičům. Je jediné dobré řešení: začít soukromým školám aktivně konkurovat. Poučit se u nich, zavést některé jejich hodnoty a postupy do veřejných škol."

    Jenže jaké ty postupy a metody jsou? Čím se liší od těch na veřejných školách? Tím, že mají malý počet žáků ve třídách a že dobře platí učitelům!!!
    To je ovšem nepřenositelné do našeho podfinancovaného veřejného školství!!!
    MP
    February 23, 2016 v 9.37
    Blaženě Švandové
    Ono je to bohužel v jednom směru horší. My ty soukromé školy financujeme, a to velmi velkoryse. Dostávají v průměru tři čtvrtiny toho, zač se provozuje srovnatelná veřejná škola. A přitom se ta státní dotace nijak nepodmiňuje zastropováním školného.

    V jiném směru to je naopak lepší. Podle inspekce i podle vlastní zkušenosti si dovolím říct, že soukromé školy jsou obvykle horší než veřejné, s několika výjimkami (některá bilinguální gymnázia, asi dvě jazykovky apod.)

    Zatím pořád neničí kvalitu základních škol v prvé řadě školy soukromé, ale víceletá gymnázia (bez ohledu na zřizovatele). A malér je v tom, že zrušit je by znamenalo zrušit zároveň spolehlivě nejkvalitnější nabídku vzdělávání na úrovni druhého stupně základního vzdělávání.
    IH
    February 23, 2016 v 12.14
    Škola volá! Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.
    Myslím, že není nic špatného na názoru, že nesouhlas se soukromým školstvím, natož základním, není nějakou výstředností. Jde v něm o určité "vyzobávání rozinek", podobně jako při provozování jen nejlukrativnějších autobusových linek. Je to, jako když je v zemi fotbalová liga, založená na čistě regionálním principu a do toho je založen soukromý klub, který může rekrutovat hráče odkudkoliv. Bude s podivem, když ligu vyhraje?
    Ta čísla L. Vytlačilové z Británie nesvědčí ani tak o roli soukromých škol, jako spíše o roli peněz, které se mj. projevily ve výběru škol, ale také v mnohé dalším. Mimochodem stojí i dnes za to přečíst si ostrou kritiku (anglického) soukromého školství od George Orwella.
    Po celé 20. století (a jistě i dříve) je nápadný, řečeno s V. Páralem, stálý vzestup ("modrání") "červených". Najedení prostě nemají "drajv", natož přecpaní. Mimochodem, právě na tomto poznání spočívá jeden z důvodů lpění tak mnohých na silné stratifikaci společnosti. Ten "drajv" se ovšem týká i celých společností (tzv. třetí svět, proti Česku Slovensko apod.). Samozřejmě od určitého času také dělníků či žen.
    Celkově je už dlouho možné jasně pozorovat úpadek rodů a šlechtictví, na pokrevní linii založeného. Není snadné překonat schopné a vysoko postavené rodiče. (Potomci Masaryka a Einsteina by se na tom asi shodli.) Valná většina nynějších velkých osobností měla úplně obyčejné školy i spolužáky.
    A pak je tu otázka, jaké školy jsou ty opravdu nejlepší. Jinými slovy, čemu by nás škola měla naučit? Spíše tomu, oč bychom bez ní ani nezavadili, ale co je pro náš život slušného a vzdělaného člověka a člena (národní) pospolitosti třeba, nebo má co nejdříve nastoupit průprava podle potřeb budoucích zaměstnavatelů? Myslím, že to první.
    JS
    February 24, 2016 v 1.14
    přijde mi, lidé asi nevědí, co po školství chtít
    Někdo čeká, že bude škola děti vychovávat, a jiný zase, že jim do toho nebude vůbec mluvit. Pak se v tom má učitel vyznat, a děti toho zneužívají třeba k šikaně (že se za ně některé rodiče vždy postaví).

    Někdo čeká, že škola poskytne dětem co možná nejlepší vzdělání, a jiný zase, že by se škola měla zatěžovat všechny férově a stejně. To první znamená exkluzi a větší tlak na nadané děti, to druhé tlak na inkluzi a snižování standardů.
    February 24, 2016 v 9.48
    Podobně bychom si mohli otázku položit třeba takto: Chceme, aby se v dětech rozvíjely jejich vlohy (například pro matematiku)? Nebo chceme, aby se v nich rozvíjela empatie ke slabším spolužákům?
    Ideální by bylo samozřejmě obojí. Lze to skloubit, aniž by něco z toho utrpělo?
    Můj syn chodil na základní škole i na gymnáziu do matematické třídy, což ho nasměrovalo při volbě povolání. Je to elitářství?
    PK
    February 24, 2016 v 9.59
    Paní Hájková
    Ano, je to elitářství. A je to správné. :-)
    JS
    February 24, 2016 v 12.56
    paní Hájkové
    "Ideální by bylo samozřejmě obojí. Lze to skloubit, aniž by něco z toho utrpělo?"

    Jde to skloubit, ale těžko ve společnosti, kde vzdělání rozhoduje o příjmech a společenském statusu. Což dnešní společnost tak má, až na jisté anomálie (učitelé, podnikatelé).

    Kdybych o tom rozhodoval já, úplně bych zrušil ročníky a známkování, a místo toho zavedl úrovně v daném oboru, kterých by bylo možné dosáhnout. Studenti by pak mohli dosahovat těchto "úrovní" v libovolném pořadí, přičemž by bylo nemožné dosáhnout všech úrovní ve všem. Zároveň by se v těch "oborových kroužcích" potkávali studenti různého věku.

    "Můj syn chodil na základní škole i na gymnáziu do matematické třídy, což ho nasměrovalo při volbě povolání. Je to elitářství?"

    Taky si myslím, že je to správně, ale nemyslím, že jde o elitářství. Elitářství je přiznávání práva (především mocenského práva o něčem rozhodovat) na základě příslušnosti k nějaké sociální skupině; právo studovat v matematické třídě má každý, kdo na to stačí.

    Já myslím, že by mělo být celospolečenským morálním imperativem naučit každého člověka maximum, na které stačí.
    IH
    February 24, 2016 v 20.15
    Naštěstí jsme toho ve škole hodně neprobírali
    Zamýšlel jsem se nad větou "Já myslím, že by mělo být celospolečenským morálním imperativem naučit každého člověka maximum, na které stačí." Zda oním maximem autor míní spíše kvantitu, nebo, což by se mi více pozdávalo, hlavně kvalitu. Beru ale vážně pisatelovo stanovisko z jiné diskuse, o nižším a vyšším. Míním to bez ironie. Takže nevím.
    Jsem toho názoru, že dospělý člověk by měl sám usilovat o výše vytyčený cíl. Škola mu v tom může pomoci tak, že zaprvé redukuje (do nějaké míry) vážné počáteční znevýhodnění některých dětí v jejich rodinách a zadruhé, že vede děti k učení a poznávání v době, kdy z toho "nemají rozum", ale předpoklady pro to nejlepší.
    Já jsem měl ve škole slabé výsledky, a to nejen proto, že jsem neuměl naučené "prodat", jak jsem si namlouval. Také z toho důvodu, že mě mnohé nezajímalo, protože mi nevyhovovala metoda výuky atd. Drtivou většinu poznatků a přehledu jsem si osvojil (v nízkém i vyšším věku) bez jakékoliv vnější, neřku-li materiální motivace.
    Vím, že nejen já jsem odcházel ze školy znechucen často předměty, vůči nimž bych zajisté byl otevřenější, někdy až fascinován, v případě, že by nebyly vyučovány.
    + Další komentáře