Politici ve škole
Ivana RecmanováPředem připravené otázky na Zemanovu besedu otevírají debatu nad místem politiky ve školách. Ty by se neměly tvářit jako apolitická místa, ale kultivovat politicky pluralitní prostředí. Jen tak vychovají studenty k politické gramotnosti.
Incident s předpřipravenými otázkami na vinařské škole, kam zavítal prezident Zeman, je samozřejmě politováníhodný. Bylo by jedině dobře, pokud by byla potrestána osoba, která toto loutkové divadlo zosnovovala. Podobné věci se ale děly, dle mé vlastní zkušenosti, i jindy a jinde, takže si nedělám iluze - jihomoravská ostuda je jen špička ledovce.
Nemluvím ani tak o návštěvě tehdejšího prezidenta Václava Klause na můj první gymnaziální ústav. Je sice pravda, že přednost při pokládání dotazů dostali maturanti, nakonec se ale našel čas přinejmenším na jednoho studenta z nižšího ročníku. I když se otázky týkaly Klausových kontroverzních činů (například nejmenování mladých soudců), jednalo se o několikrát mediálně probrané záležitosti. Prezident tudíž tehdy zopakoval posluchačům to, co si beztak mohli přečíst v novinách.
O pár let později se ale stalo několik věcí, na které hledím rozpačitě…
Jednou jsme místo páteční hodiny základů společenských věd absolvovali přednášku tehdejšího poslance za ODS, Jana Klasa, který pochází z Kladna. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, jednalo se o one-man show, ze které komik nevyšel zrovna nejlépe.
Klas začal povídáním o Einsteinových revolučních teoriích, na což volně navázal historkou, kterak měl u maturity z ruštiny tahák na azbuku. Stihl nás ještě poučit, že Kladno je satelitem Prahy a ženy nejsou dobré na techniku, a svou performanci zakončil větou, že prezident Zápotocký zachránil jeho dědovi život.
Na pozdější hodině jsme se k této přednášce nevrátili, spolužák ji však zhodnotil slovy: „Aspoň nám nepovídal, jak to chodí ve sněmovně.“ Proč za námi tehdejší poslanec dorazil a proč si připravil neveršované povídání bez hudebního doprovodu, mohu jen spekulovat.
Školní výuka se nerealizuje jen na půdě školy, ale i mimo ni, například v rámci různých exkurzí.
Jeden z mých spolužáků se tehdy angažoval v jednom mládežnickém pravicovém hnutí. Díky svým kontaktům zařídil jiné třídě besedu s Danem Jiránkem, tehdejším primátorem Kladna a zároveň členem ODS. Jednu mou vyučující to zaujalo a na hodině se spolužáka ptala, co se na besedě probíralo.
Zmínil několik věcí, nejvíc mě ale zarazilo to, že studentům sdělil, že Středočeský kraj míval kdysi finanční rezervy, ale od té doby, co se stal hejtmanem David Rath, se všechny vyčerpaly.
Nerada bych Danu Jiránkovi křivdila, jelikož jsem na besedě nebyla, na druhou stranu mi přišlo zarážející, že člověk vystupující v pozici primátora města komentuje hospodaření kraje (které s hospodařením obce vůbec nesouvisí). Tím spíš, že se jednalo o politické rivaly.
Když nad tím tak přemýšlím, říkám si, jestli se na půdě školy nebo alespoň v rámci výuky vyskytl někdy nějaký politik mimo občanského demokrata. Vzpomínám si, že Jiří Dienstbier, jakožto senátor, jednou v červnu položil v dolní tělocvičně věnce na památku vězněných lidických žen. Zajímalo by mě, jestli z toho něco měli i studenti.
Jistě, Kladno má za sebou minulost nejen „nejkomunističtějšího města ČSSR“ (jak říkávala moje dějepisářka), ale i poslední bašty ODS. Pokud se v takovém městě drží u moci stále jedna a táž strana, asi se jí nelze vyhnout, chce-li člověk do výuky zapojit místní politiky. Na druhou stranu, nemůžeme se pak tvářit, že zaručujeme studentům objektivitu, tím spíš, pokud jim nevysvětlíme politikovy názory v kontextu.
Zinscenované dotazy jihomoravských žáků na neobjektivitu České televize a Evropskou unii beru za tutéž manipulaci, jakou byla sdělení, že ženy se nehodí na techniku a že je špatné vyčerpat celý rozpočet. Jsou to věci, se kterými můžeme i nemusíme souhlasit. Pokud ale nechceme udělat ze studentů stádo ideologicky indoktrinovaných oveček nebo lidi, kteří to prokouknou a vzdělávání si znechutí, musíme je motivovat k otevřeným diskuzím, palčivým dotazům i pluralitě.
Inspirací ze zahraničí by mohly být například řízené debaty, které jsou podobné televizní superdebatě před prezidentskými volbami, kde ve škole vystupují všichni kandidáti a každý z nich má stejný prostor k sebevyjádření. V České republice je to v současné době ale právně neuskutečnitelné. V rámci studentských voleb jsou organizovány diskuze s politickými představiteli různých stran, ty jsou však vybírány na základě preferencí studentů a nejsem si vědoma toho, že by byly časově moderované.
Školy by se neměly tvářit jako apolitická místa, pokud chtějí studenty vychovat k politické gramotnosti — měly by se naopak snažit stát politicky pluralitními.
A výuka o politice je součást vzdělávacích programů škol, a zjevně cíle jsou výchova k demokracii a svobodě volby atd.
Otázka je zda to školy umí, to je hodně odpovědnost těch, kdo školy zčásti řídí. Svůj díl má i MŠMT, na jakýkoli signál, že školy nezvládají návštěvu lidí spojených s politikou (ne v roli politika, ale představitele státu nebo obce - prezidenta, ministra, poslance, primátora, radního) by měla reagovat, reagovala?