Zlověstné mlčení akademické obce
Jan GruberČeské vysoké školy a univerzity nevědí, jakou roli by měly hrát ve veřejném prostoru. Proto raději mlčí, schovávají se za hradbou neutrality a za škamny jim raší lidé jako Martin Konvička.
Vůdčí role docenta Martina Konvičky v českém antiislamistickém pohnutí se v minulých týdnech probírala ze všech stran. Někteří tvrdí, že by akademici vůbec neměli vystupovat veřejně a politicky. Jiní zdůrazňují, že to občan Konvička dělá ve svém volném čase a mimo přednáškové sály. Pro další je důležité, aby aspoň nemluvil sprostě. Zazněly i názory, že to, co Martin Konvička hlásá, není hodno vzdělance a vysokoškolského pedagoga.
Zajímavé ale je, jak malá veřejná odezva vlastně přišla ze strany samotné akademické půdy. Média zaznamenala reakce rektora i děkana příslušné fakulty Jihočeské univerzity. Ani jedno vyjádření však nevneslo ozřejmující světlo například do otázky, zda se akademik smí veřejně politicky angažovat, a pokud ano, pod jakou názorovou vlajkou. Není jasno ani v otázce, do jaké míry Konvičkovi napomohla k postavení veřejného lídra aureola vysokoškolského docenta. Z pozice „zaměstnavatelů“ se na tyto otázky totiž odpovědět nedá.